Digitized by the Internet Archive
in 2011 with funding from
University of Toronto
nttp://www.archive.org/details/papirigrecielati02soci
ὯΝ οὶ
PUBBLICAZIONI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
per la ricerca dei Papiri greci e latini in Egitto
-«-... .--
PAPIRI GRECI E LATINI
VOLUME SECONDO
nì 113-156
CON 5 TAVOLE FOTOCOLLOGRAFICHE
FIRENZE
TIPOGRAFIA ENRICO ARIANI
VIA GHIBELLINA 51-53
1913
nina
SEP 27 14/1.
4
SLERSITY ὉΕ
SOCIETÀ ITALIANA
PER LA RICERCA DEI PAPIRI GRECI E LATINI IN EGITTO (1)
S. M. La REGINA MADRE
Allatini comm. Carlo, Roma . De Francisci avv. P., Milano
Anau avv. Flaminio, Firenze Del Vecchio prof. Alberto, Firenze
Arnaboldi conte B., Milano De Marchi dott. Marco, Milano
Bagatti-Valsecchi barone G., Milano Doria Francesco, duca d’ Eboli, Napoli
Balzani conte Ugo, Roma Fancelli Alpedo, Firenze
Barbèra comm. Piero, Firenze + Fogazzaro senatore Antonio, Vicenza
Bastogi conte Giovacchino, Firenze Fortunato senatore Giustino, Napoli
Bastogi conte Giovannangelo, Firenze Franchetti barone Leopoldo, Roma
Belli Francesco, Firenze Frova dott. Arturo, Milano
Bemporad comm. Enrico, Firenze Gallavresi dott. Giuseppe, Milano
Biblioteca Laurenziana, Firenze Gigliucci contessa Beatrice, Firenze
Boito senatore Arrigo, Milano Gigliucci contessa Carlotta, Firenze
Budini-Gattai signore Maria, Zelinda e Hoepli comm. Ulrico, Milano
Giulia, Firenze Klein dott. G. B., Firenze
Cagnola nob. Guido, Milano Lattes comm. Elia, Milano
Cantori cav. Achille, Milano Levi cav. dott. Giacomo, Firenze
Cantoni signora Giulia, Milano | Loria dott. Lamberto, Firenze
t Cantoni cav. ing. Luigi, Milano Lumbroso prof. Giacomo, Roma
Casati conte Alessandro, Milano Morpurgo dott. Salomone, Firenze
Cini cav. Giovanni Cosimo, Firenze Municipio di Firenze
Comparetti senatore Domenico, Firenze Municipio di Milano
Corsini principe Tommaso, Firenze Mylius cav. uff. Giorgio, Milano
Croce senatore Benedetto, Napoli Orvieto signora Amalia, Firenze
| Davidsohn dott. Roberto, Firenze Orvieto dott. Angiolo, Firenze
(1) La Società fu costituita nel 1908 per iniziativa di Angiolo Orvieto (v. ‘ Marzocco ’
del 19 Gennaio di quell’anno). Nella primavera dell’anno stesso furono fatti scavi ad Asch-
munén (Hermupolis Magna) per conto della Società, sotto la direzione di Ernesto Schiapa-
relli e del compianto Francesco Ballerini. In seguito, hanno scavato a Behnesa (Oxyrhynchos)
il prof. Pistelli nell’ inverno del 1910, 1912 e 1913, il dott. Farina nell’ inverno del 1911.
Così lo Schiaparelli come il Pistelli acquistarono anche papiri ed ostraka da negozianti e
contadini di vari luoghi dell’Egitto.
τον
rs
fo
IV PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA, VOL. II.
Orvieto signora Laura, Firenze
Patrono prof. C. M., Cairo
Paulucci di Calboli marchese Ranieri,
Lisbona
Peratoner capitano Alberto, Firenze
Pestalozza prof. Uberto, Milano
Pinto cav. Emanuele, Firenze
Pistelli prof. Ermenegildo, Firenze
Placci signorina Adelaide K., Firenze
Placci Carlo, Firenze
Quintieri Luigi, Napoli
Rosadi avv. Giovanni, Firenze
Samama avv. Nissim, Parigi
Sangiorgi avv. Francesco, Firenze
Sanguinetti comm. Vittorio, Bologna
Schiff prof. Roberto, Firenze
Sessa cav. Rodolfo, Milano
Sezione Palermitana dell’ © Atene e
Roma ’ rappresentata da Zuretti
prof. Carlo Oreste, Palermo
Sforni Gustavo, Firenze
Società ‘ Atene e Roma ’, Firenze
Società Reale di Napoli
Sonnino barone Sidney, Roma
Sormani Carlo Gabrio, Urio (Lago di
Como)
Stromboli signora Berta, Firenze
Stromboli prof. Pietro, Firenze
Tommasini senatore Oreste, Roma
Villari senatore Pasquale, Firenze
Vitelli prof. Girolamo, Firenze
Volpicelli cav. Vincenzo, Napoli
Zumbini senatore Bonaventura, Portici.
N. B. Con generose offerte contribuirono anche la signora marchesa Adele Alfieri di
Sostegno, il signor Edward Bullaugh, il dott. Alberto Geisser, il signor Aldo Weill-Schott, .
la signora Eleonora Duse.
I testi contenuti in questo secondo volume (n'. 119-
156) sono tutti letterarii, di varia letteratura.
A. prepararli per la stampa hanno collaborato
Ermenegildo Pistelli, Eduardo Luigi De Stefani, Teresa
Lodi, Medea Norsa; e molti altri dotti italiani e fore-
stieri ci hanno dato prezioso aiuto (v. n'. 120. 123.
126. 131. 132. 133. 143). Le fotocollografie, che a noi
sembrano molto ben riuscite, sono dovute allo Stabili-
mento foto-meccanico dell'Ing. A. Alinari di Firenze.
Confidiamo di pubblicare il volume terzo nella
primavera del prossimo anno.
Firenze, Giugno 1915.
G. VITELLI.
ELENCO DEI TESTI BDITI NEL VOLUME ©
a) Greci.
. Vat. TESTAM. Ludices 1 10-19 (Oxyrhynchos, 5. V).
. EVANGELIVM LVvcAE XXII 44 sqq. (Aschmunén, 5. IV).
. PAVLI EP. AD GALATAS (Oxyrhynchos, 5. V).
VA GRAMAPOSTRVIRE SA (CSV):
. Hom. IL. I 413 e 489 sqq. (Oxyrkynchos, 5. V).
. Hom. In. II 158-174 (Oxyrhynehos, 5. II).
. Hom. IL. VII 355-371 (Oxyrhynchos, s. V).
. Hom. IL. XI 464 sqq. (Oxyrhynchos, s. IV).
. Hom. IL. XXII 1 sqg. (0xyrhynchos, s. I-II).
. Hom. IL. XXIII 63 sqq. (0xyrAynehos, s. II.
. Hom. In. XXIII 485 sqq. (0xyrhkynehos, s. I-II).
. Hom. Opyssra ΠῚ 435-449 (0xyrhynchos, s. ἢ.
. Hom. Opyvssga XXIV 441-445 (0Oxyrhynehos, 5. I-II)
. PLATONIS GORGIAS p. 522 sqq. (Oxyrhynchos, 5. II).
. XENOPHONTIS MEMORAB. II 1 (Oxyrhynehos, 5. I-I1).
5
. DeMOSTH. DE PACE ὃ 2 sqq. (OxyrAhynchos, 5. IV).
. HippocRATIS EpipeM. II 1 9-18" (OryrAynchos, s. I-II ἢ.
. SORANI GYNABCIA (?, 5. IV).
. FRAMMENTO DI ODI DI SAFFO (0xyrhynchos, s. I-II).
FRAMMENTI DELLE ΒΉΟΙΑΙ EsionrE (0xyrhynehos, 5. I-II).
FRAMMENTI DI ESAMETRI EPICI (0xyrhynehos, 8. I-II).
FRAMMENTI DI PEANI DI PINDARO (Aschmunén, 5. II).
(1) Dei numeri segnati con asterisco è dato il fac-simile in fotocollografia.
E ARR Si; i eh
i , Mi ro
BLA da
᾿ ͵ ga PREME COe MO
VIII PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA, VOL. II.
E:
*126. FRAMMENTO DI UNA COMMEDIA DI MENANDRO (Panopolis?, s. Νὴ. “oa cosi
*133. FRAMMENTI DELLA HEKALE DI CALLIMACO (Oxyrkynchos, s. V?).
134. FRAMMENTO DI TRAGEDIA (0xyrhynchos, 5. T-II.
136. FRAMMENTO DI TRAGEDIA (?, s. II ἢ
*143. FRAMMENTO DI COMMEDIA (0xyrhynehos, 5. ?).
145. FRAMMENTO LIRICO (0xyrhynehos, s. 11- 0.
146. FRAMMENTO LIRICO (Oryrhynchos, s. IN). pi
144. DA UNA VITA DI DEMOSTENE (Oxyrkynchos, s. 11 ?).
128. FRAMMENTO STORICO O RETORICO (0xyrhynchos, 5. I-II).
135. FRAMMENTO MITOLOGICO (0xryrbynchos, 5. I-II).
120. FRAMMENTO DI FLORILEGIO DI SENTENZE (Oxyrhynchos, 5. IV ?).
182. FRAMMENTO MEDICO (0xyrhynchos, 5. IM). a
* 148-156. MISCELLANEA (Aschmunén, Oxyrhynchos, ?, s. I-V).
Ὁ) Latini.
#142. RIFACIMENTO DI VERSI VIRGILIANI, Aen. I 477 sqq. (Oxyrhyn
s. II-IV). É
ADDENDA ET CORRIGENDA
1). Nel primo volume.
8 Introd. Si cancellino le ultime parole (p. 17): ‘ vedasi il fac-simile”.
35 3 Per ἐκδοχεῖ v. ora Mariano S. Nicolò, Aegypt. Vereinswesen p. 129 sqq.
59 2 Μαυρικίου 1. M]avorziov
| 8 ἔτους δ 1. ἔτους dò (così ha il papiro, come avevano supposto J. Maspero e Spohr;
dunque la data è ‘4 Nov. 596’).
76 4 Κωμήτου (J. Maspero). ©
99 Cfr. A. Koerte, Archiv 5, 581.
7 ‘Per es. τὰ δ᾽ ἀλλ᾽ ἐῶ} Wilamowitz.
| ©. 21 È sicuro πιρεψειδραμετεον. Ci sarà errore di scrittura: δραμετεον non so che cosa
i possa essere, e con, δραμητέον è impossibile lo spondeo precedente.
100 Cfr. ora De Stefani in Stud. ital. 20, 1 e Koerte, Archiv 5, 573 sq.
1051‘ οιξ è il numero della colonna’ Hunt.
22 : καὶ κηρυκίικῶν)᾽ Hunt.
p. 181 Βηροῦς 1. Βεροῦς
Aggiungi: Γοργ(ίας) personaggio del Georgos di Menandro 100 8.
p. 186 Aggiungi: Κωμήτης 76 4.
2). Nel secondo volume.
117 Introd. p. 8, 12 sqq. sono contati a sè i righi del recto, mentre nel testo, per co-
: modo dell'indice, la numerazione del recto continua quella de? verso.
| ‘11129 Da intendere ἐπινοοῦ ὃ
f Ba E 120 37 μηδὲ 1. μη[δὲ]} 9 — 56. 1. ἀπωϑοῦ
Or 123 Introd. 10 ‘righi 1 e 2’ 1. ‘righi 2 e 8᾽ — 13 ‘col τ. 2°’ 1. “col τ. 3’
' 126 Generalmente quanti finora hanno potuto leggere questo testo si accordano nel ri-
tenerlo Menandreo. A. Koerte osserva che di nessun altro poeta della com-
media media o nuova si avrebbe un codice di età così tarda.
2 Anche Ed. Fraenkel crede di scorgere nella pergamena οἰκεῖ; a noi non riesce
definir nulla di sicuro. i:
8. κατέλιπεν è pressochè sicuro. πατὴρ ὧν ἣν Willy Neumann, ma l° ultima lettera non
sembra DONSARGSSDED DIO segnerei πατὴρ +» +s.
10 αὐταὶ σὺν αὐταῖς W. Neumann. Ora segnerei avralo - [- - “ταις, ma la lettera prima
della lacuna non sembra possa essere v. ἢ
20. La pergamena non ha τύχηι, ma giustamente 7577: (Ed. Fraenkel).
Pap. Soc. ital. 11. ᾿ ὃ
ΡΝ (a
if 4, , ἤν. VI
x PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA, VOL. II.
130 Introd. p. 46 lin. 8 cancella le parole: “ἐπ᾿ ἀριστερά etc.’
Al. Rzach, a cui avevo comunicato le bozze di stampa di questo e del seguente
n° 181, ha potuto servirsene per gli Addenda alla terza edizione del suo Esiodo
(Biblioth. Teubner.) p. 268 sqq. Naturalmente in più luoghi egli ha preferito
supplementi diversi dai miei; e alcuni dei supplementi suoi sembrano anche
a me preferibili. Li riproduco qui quasi tutti, per comodo del lettore, e rin-
grazio cordialmente l’autore che mi ha messo in grado di giovarmene :
7 [xaAhet ᾧ στίλβουσ]α" 10 sq. [καλὸν ἐύννητόν τε, πε]οὶ ot. dr. | [πόρπῃ ἐνισχόμενον,
così suppl. Klouek, πολ]λὸς 15 [μνᾶται ὅδ᾽ pideos μὲν] ἐμὴν 10 ὑγιὴς νῦν
μῆοι 17 ‘alterius recensionis esse ραΐο᾽ Rz. 18. [ἄϑλου μὲν κρατεροῦ πει-
οἹήσεται. A πειρήσεται avevo pensato anche io; ma, non so con quanta ragione,
avevo voluto evitare la forma contratta ἄϑλος (ἄϑλον n. v. 30, ma ἄεϑλον m. 24).
19 [νικήσῃ ϑάνατον προφυγὼν καὶ 21 [οἴκαδε νοστήσειε φίλην 22 [παῖδά
τ᾿ ἐμὴν ἀγάγοιϑ᾽, ἅμα δ᾽ ὠκυπόδων 24 sq. [τ. μ. ἔχων, μή 10) δ᾽ ἄν. è. | [μνή-
cato φρεσὶ ἧσι. πατὴρ] δ᾽ 29 χ᾽ (ΞΞ ἦκα). Anche io avevo scritto da prima
ix ὑποχωρήσας ἐπ’ ἀρισϊτερά (per sbadataggine è rimasta traccia di questo sup-
plemento nella Introduzione p. 46, 8), come mi ha poi proposto il Wilamowitz;
e vi avevo rinunziato perchè non si può leggere e7, e perchè non sapevo
darmi ragione del x soprascritto in 77: ma poi T. Lodi mi ha persuaso che
non è un x, bensì sono semplici rifacimenti dell’accento e dell’apostrofo. Sic-
chè non dubito ora neppure io di 7, (= 7a); efr. 7 336. v 301. In seguito, il
contesto mi sembra richieda un supplemento che suppergiù dia questo senso:
οὐδὲ γὰρ ἴσον ἔκειτο ἄϑλον αὐτοῖς. Or dopo ὑποχωρήσας il papiro non ha alcun segno
d’interpunzione (un piccolo apice è, se mai, in alto prima dell’ultimo cs); ma
la lettera seguente è o, e poi un frammento di lettera che potè essere v ov-
vero y. Segue un frammento di asta orizzontale, sulla quale c'è qualcosa in-
decifrabile (una correzione, a quanto sembra), e finalmente agio, il cui o attac-
cava forse con un a. In somma, ὑποχωρησασοῦγαρῖοῖ. Non ho bisogno di dire che
non soddisfa neppur me supplire: ἦχ᾽ ὑποχωρήσας" οὐ γὰρ ἴσ᾽ [ἀμφοτέροισιν ονν.
-τέροιιν] | ἄϑλον ἔκειϑ. 42 μ[ετασπὼν el. Ῥ 190. ξ 88, certamente bene) ἧκε τὸ
μῆλον] Rz. 43 μετ[αἴξασα μάλ᾽ ὦκα] Rz. Anche io avevo voluto dapprima με-
τ[αστρεφϑεῖσα μάλ᾽ ὦκα] e, come fa ora le Rzach, avevo supplito τὸ μῆλον alla
fine del v. 42. 46 ἧκε [πέδονδε ?] Rz.
131 Cfr. Add. ad 130. Lo accoglie come ‘ Fragmentum dubium’ lo Rzach, giustamente.
15 ‘[Avowouor 7]. aut [Χειρίνομόν τὴ]ε καὶ ex [Apollod.] II 52 W. suppleri potest. ’ Rz.
17 [δυσμενέας τε Ὁ] πόδεσσιν Rz.
19 [ἐλείστ]ετο l. ἐλ[είσ]ετο
133 1 Dopo κατέρχομαι gli apici superstiti permettono di leggere così e0yo come ogoa;
ma poichè, come il Wilamowitz ha visto sul facsimile, segue un x, sarà cer-
tamente da leggere con lui ὄφρα κε.
136 18 l. 70(xnzé σε
147 Nella Introduzione avrei dovuto dire che per la fine del Peane VI e qualche verso
del VII sarà utile una revisione di Ox. Così nello scolio Ox al v. 183 è forse
ἐνδίκων (glossa del nostro érvdu@r) ὃ
PAPIRI GRECI E LATINI
n 113-156
113. Hom. IL. I 413 e 439 sqq.
Oxyrhynchos (cm. 29 X 25) Sec. V.
È un frammento di volumen, scritto sul recto del papiro e su tre co-
lonne successive. Della prima restano poche sillabe: la seconda è quasi
completa, quanto al numero dei versi. Infatti la parola finale del verso 418
(χέουσα) viene a trovarsi in linea coi versi 453-54 della seconda colonna.
Avremmo dunque un quaranta versi per colonna; e la seconda risulta ap-
punto di quaranta. Serve di riprova l’osservare che in linea con gli stessi
versi 4583-54 sono i versi 498-94 della terza; il che pure ci dà quaranta
versi. Non però che le colonne ne contenessero tutte un egual numero.
Nella terza la distanza tra verso e verso si faceva maggiore sulla fine;
siechè i dodici versi 5038-14 occupano lo stesso spazio che quindici versi
della precedente.
La scrittura è un’onciale diritta, non priva d’eleganza, ma d’ineguale
grandezza e spessore, e ora più frettolosa ora più accurata. Non vi trovo
caratteri tali da fissarne l’ età con qualche sicurezza: a me pare non più
antica del V secolo. Οὐ ὃ qualche segno ortografico (vedi vv. 447. 461.
464. 468. 470. 472. 473. 478 etc.) e d’ interpunzione (vv. 452. 453. 462. 463.
465. 466. 468. 469 etc.). I confronti son fatti con 1’ edizione critica del
Ludwich (Lipsiae 1902). Co 1
Colonna I.
413 Ἰχεουσα
{8 altre sillabe finali di verso, non chiare )
Colonna II
vnlos βίη
440 ] βωμον ἀγων-[
Lia καὶ μιν 1
LETO ORI
Jul
olgo εἰλασῖο
. 444. Non si può escludere εἰλασίσο)μῖ : ἱλασόμεσϑα Ldw.
Pap. Sce. ital. II.
Hi
2 PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
445 molvorova κη δεῖ
Ἰὲν Yrssssna Li OE FERREE AEREA
Ἰφιλὴν [ok ὃ [olza ϑεῶ κλειτὴν [
(21
Uri
c ἑστησαν sudunlzlor σπεῖρι
χερνιΊψαντο ὃ ἐπειτὰ χαὶ ovhogvias |
450 τοισιν de Χρυσὴς μεγαλ svyeto x»|
χλυϑὲ μοι ἀργυροτοξ|εὶ os Χρυσὴν αμφι[βεβηκας)
Κιλλαν τε ζαϑεὴν Τενεδοιο τὸ ELyl αὐ]ασΊσεις"
ηδὴ μὲν ποῖ suev πᾶρος ἕχλυὲς ευξαμενοιο"
τιμησας μὲν sue μέγα d [leo
455 Ἰ καὶ νυν μοι cod[
505 Ἰησον μοι υἱὸν ὃς οἱ
506 [ssse]-azag ἰμ]ιν νυν ye avait αἴνδρων
507 [alex user s40v γαρ ἔχει y-|
459 ἰαἸνερυσαν μὲν πρωϊτ]α xa εἶ
460 Unz3x*» sElelrauov xaltle τὲ x|v107
d[r]rvya ποιήσαντες et αὐτων
salle d em σχιζῆς 0 γερων" etti ὃ alora
λειβεὶ veor de παρ αὐτὸν eyov πεμίπωβολα
αὐτὰρ ἔτει χατὰ mio ἑχαὴ καὶ σπλίαγχ)να πασαντο
465 μἰἐστ]υλλοὸν τ ἀρὰ talia καὶ ἀμφ οβελοισιν ἐπειραν"
ὠπτῆσαν τὲ περιφραδεως" EQUOAVTO τὲ ITAVTA'
αὐτὰρ sms tav[olart]o rovov tervaovio τὲ dara’
δαινυντ᾽ ovderi Fvpos edevero derros setons
αὐτὰρ ἔτει ποσίος καὶ εδήητυος εξ ἐρὸν ἔἜντο.
4τὸ κοῦροι μὲν χρητῆρας ETTECTEVAVTO TTOTOLO.
= voucav ὃ age πασιν ἑπαρξἕαμενοι δεπαεσσιν»"
*#o δὲ πανημέριοι μολιτῆ ϑεον ειλασχοντο
447. ἱερὴν Ldw. 451. μευ Ldw. 453. ἡμὲν δή Ldw. 455. Dopo questo verso
l’occhio dell’amanuense ha aberrato al verso 505, ingannato anche dalle simili finali
dei versi precedenti nei due luoghi. Poi è stato segnato l’errore, cancellando con un
tratto di penna il principio dei tre versi, ma senza correggere. Sicchè mancano qui
nel nostro testo, e furono poi aggiunti nel margine inferiore (cioè dopo il v. 479), i
versi 466-38, 469. erro pr., Ἔντο (cioè ἕντο) ταῦ. 472. ἱλάσκοντο LAw.
εὐ
118. HOM. ILIAS 3
—auhov αειδοντες τταιηονα κοῦροι Ayeov
μελποντὲς ἐχαξργον" ὁ de φρενα τέρπειν αἀκουων.
4τὸ -ημος ὃ ἡξλιος κατεδυ καὶ sti yvegas ηλϑεν
| δὴ tore χοιμησαντο παρὰ πρυμνησια VYOS
ἡος δ ηριγενεια φανῆ ροδοδαχτυλος Hws°
zar tor emer aveyori[o] μετα στρατὸν εὐρὺν Ἀχαιῶν
419 τοισιν d ἰκμένον ovgov ιειἵκαεργος πολλῶν
456 [-τὐτνν Δ]αναοισιν astrsa Avyov auvvov®
I 475. κνέφας ἦλθε Ldw. 479. Era scritto μείκαεργος, poi la stessa mano ha cor-
retto aggiungendo nell’interlinea l'e. 456. λοιγὸν Ldw. Seguivano certamente tutti e
tre i vv. 456-8; cfr. la nota a v. 455.
Colonna III
492 avi μένων ποϑείεσκχε
408 αλλ ote δὴ ol
<lacuna di 11 versi )
503 Ζεῦ πατερ εἰ πότε [δ] cel
x ἢ ὅπτει ἢ) 80)0 τοδεῖ
505 τιμη σον μοι υἱὸν [ ΔΘ
emher ateo μὲν νυΐν - i wi;
quunosr ἑλῶν |
alha cv περ uv |
togoa ὃ ἐπι Towslooi
510 viov suov τισωΐσιν
ὡς φάτο την] ὃ ove
ὡς garo δακρυ[χεωΐν
αλλ] ἀκεων δὴν]
ὦΪ9] sgsr sureg |
need
503. Il verso precedente non cominciava con % :ccouérn). 508. περ è scritto per
correzione su altre lettere (4). 511. L’amanuense dopo avere scritto, per errore fa-
cilmente spiegabile, δάκρυ χέων — μήτηρ, cioè il v. 357, ha aggiunto egli stesso nell’in-
terlinea la vera lezione.
[ (1 eu” da Ι
Pa vi; d'a Mid Pi UA Leti ᾿ Ν
4 PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
114. How. IL. VII 355-371.
Oxyrhynchos (em. 10 Χ 8,5) Sec. V.
Frammento forse di volumen, su papiro scritto sul recto. La scrittura
onciale, poco accurata, ora quasi diritta, ora leggermente inclinata a de-
stra, non pare più antica del secolo V. I riscontri son fatti coll’ edizione
del Ludwich (Lipsia 1904). e. p.
τ
900 [dcos AZs5avdooc] ἔλενης ἴποσις ἡ]νκομ[ο)ο
[os μὲν ἀμειβομεν]ος «mea πἰτεϊοοεντα creonio δὰ
[ἀντηνορ σὺ μεν] ovzer εμ[οἱ] gida ταὔτ᾽ ayoo[svac]
[οισϑα καὶ αλλὸν μυϑον ἀμ[εήνονα τουδὲ νοῆσ[αι)
ει d etsov δὴ τουτοὴν ἀπὸ σπίουδ]ης ἀγορεύεις"
859his [cda καὶ αλλον μΊυϑον ἀμ[ευνο]ναΐυ} τουδὲ νοῆϊσαι]
360 [εξ aga δὴ tor ἐπειτα Iso gosvas whecaev @vi oi]
[αὐτὰρ «yo Tomecloyr] pet urmodanos ἀγορεύσω
ἰαντιχρὺ ὃ «ποφ͵ημε γυναίκα μὲν οὐκ απο δώσω
ἰχτηματὰ d οσσ ἀγομ]ην εξ Αργεοῖς ἡμ])ετερίον dol
ἵπαντ εϑελω δομεῖναι και et οἰκοϑεν) αλλ ετι[εϑ]ειναι
365 ἴητοι 0 y ws εἰπων] καταρέζετο τοῖσι d aveotr
[“αρδανιδὴς Πριαῖμος ϑεοφιν μηστωρ ἰαταλαντος]
367 [o σφιν εὐφρονεΐων ἀγορήσατο καὶ uerfesurs]
370 [νυν μὲν dogrror] ec ya κατα πτολιν ὡς [ro παρος περ]
και φυλακῆς u νησα]σϑάι καὶ ἐγρηγορϑε εκαίσῖϊτος
* *
859 "15, L’amanuense ha ripetuto il v. 358 indotto in errore dall’ ἀγορεύεις con cui
termina il v. precedente e il 357. 365. κατ᾽ ἄρ᾽ ἕζετο Ldw. I versi 368 e 369 sono
omessi anche da A! HIK! (Eust. 3). 370 sq. La correzione ελεσϑὲ e μνησασϑε pare della
stessa mano del testo.
115. Hom. Obyssea XXIV 421-445.
Oxyrhynchos (cm. 9,1 κ 16,8) Sec. II-III?
Frammento di volumen in papiro, mutilo a sinistra e in alto: il mar-
gine inferiore misura cm. 2,2. La scrittura è una onciale di media gran-
115. ΠΟΙ. ODYSSEA È
dezza, diritta, regolare, continua. Correzioni, segni ortografici e d'interpun-
zione sono dello stesso inchiostro e probabilmente della stessa mano. La
collazione è fatta con la ed. maior del Ludwich (Lips. 1889).
tl
αὐτὰρ ἔπὲι 9 nysodev ομη]γερέες ceyerovto.
τοισιν ὃ ΕΒυπειϑὴς] ανά I ἰστατὸ καὶ μετεξιγε
mados Yao οἱ αλαστ])ον εὐ posor πενϑος ἔκειτο
Αντινοου τὸν πρίωτον ἐνήρατο dios Οδυσσευς"
490 τοῦ ὁ ye daxov χεωὴ]ν ἀγορήσατο καὶ μδτεεισεεν"
w φίλοι ἢ μέγα solyov ἀνὴρ Simo {jar Ayaliovs.
τοὺς μὲν σὺν νἹηξεσσιν ἀγὼν rrodsas ts καὶ εσϑλουΪς
ὠλεσε μὲν νηαὶς γλαφυρας" ἀπὸ δ᾽ ὠλεσε λαους"
τους ὃ ελϑων εχ͵τεινε Κεφαλλήνων ὀχ αριστους.
480 αλλ ayere πριν tlovrov ἣ ἐς Πυλον ὥκα izelo]9e
ἢ καὶ ss Ἡλιδα dilaev ὅϑι κρατεουσιν ἔπειοι 3
΄ > ,
ἰομὲν ἢ χαὶ etero κατηφέες socousd αἰεὶ
λωβὴ γαρ tade y slori καὶ εσσομένοισι πυϑεσϑαι"
ει δὴ μὴ παιδωΐν τὲ κασιγνήτων te gornas
459 τισομεϑ οὐκ αἷν suore μετὰ φρεσιν idv γενοιῖτο
ζωώεμεν αλλα ταϊχιστα ϑᾶνων φϑιμενοισι μετείη»
αλλ τομὲν μὴ φ᾽ϑέωσι περαιωϑέντες δχεῖνοι / ;
; ς SUN
ms gato daxov χ)έων οἴχείρ)ος δ᾽ she παντὰς Αχαιους
aygimodov ds clp ἦλϑε Μέδων καὶ ϑειος αοἰι] δος
Ea ci È
440 εχ μεγάρων Odluonos: επί σφεας ὑπνος ἀνῆκε
DI y x ἢ
3 “
sotev ὃ sv μεσσ]οισι᾿ ταφος ὃ ἕλεν ανδρα ξχαστον"
τοισι de καὶ μεϊτέειτεε έδων πεπνυμένα ειδίως ᾿
κεκλυτε δὴ νυν] μευ Ιϑακήσιοι ov γαρ Οδυσσευς
αϑανατων ἀεκ᾽ητι ϑεῶν τάδεμήσατο εργα᾿
4465 ἄαυτος εγων «dor Isov ἄμβροτον" ὅς 0° Odvooni
433. πιϑεσϑαι pr. 436. ϑάνων cioè ϑανὼν 440. ανηκεν LAw. 445. Οδυσηι Ldw.
6 PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
116. HrippocraATIs Epipem. II 1 9g".
Oxyrhynchos (cm. 11,3 X 19,3) Sec. II-III ?
Resti di due colonne (spazio intermedio : cm. 2) d’un volume papiraceo
in scrittura onciale inclinata 2 destra, con caratteri d’assai remota antichità.
Ogni colonna doveva contenere circa 39 righi: il margine inferiore vuoto
è di cm. 4,5 circa. Per le varianti abbiamo tenuto a confronto 1’ edizione
di H. Kuehlewein (Lipsiae 1895). Ed. Luigi De Stefani.
Col. I = p. 222, 5-10 K.
ovoa Àertla ολι-
γα διαχωρηματαὶ mua 0-
λιγα λεπτὰ ὠφελΊειν ov-
ze δυνατὸ ἀπεϊϑανε
Di IIPE® γυναικα sE αἸποφϑο-
ons νηπίου τῶν telo Παν-
τιμιδὴν ti) τρω͵τὴ vo
δλαβὲ γλωσσα εἰπιξηρυς
διιμωδης ασωδὴς αἸγρυ-
10 nvos χοιλιη ταραχ]ωδὴς
λεπτοῖσιν ὠμοισ]ε᾽ ττολ-
λοισιν δευτέρη, ἐπι]ερρει-
yoos πυρέετος οξ)υς᾽ ἀπὸ
χοίλιὴης πολλὰ οὐχὶ ὕπνωσε
1 sg. ὀλίγα λεπτὰ V. 2 sg. λεπτὰ ὀλίγα V. 5 sq. ἀποφορῆς V. 9. ἀσώδης Ga-
teno, om. V. — in fine del rigo sono due segni (66) per occupare lo spazio rimasto
vuoto. 11 sq. πολλοῖσιν ὠμοῖσι V.
15 Wos ayovrrvos χοιλίη ττολ-
λοισιν ακαιροισιν dia τελε-
os ovoa λεπτὰ ολιγα vro]
μελανὰ axouiae ψυχρὰ υ-
116. HIPPOCRATIS EPIDEM. T
morelli]a seri) dia τῶν αὖυ-
20 150v εβδομὴ ἀπεϑανὲ
7 PIEVELTLS INOAYA γυναι-
κα ἢ XATEXSITO ETTL ψψευ-
δέεων ἀγορὴ τεκουσαν το-
TE πρῶτον STTITTOVOE αρρὲν
bo
Όι
συρ ἐλαβεν᾽ avriza δὲ αρ-
χομενη δι ωδὴς ἀσωδὴς
καρδίην ὑπηλγει γλωσσα
ἐπτιξηρος" χοιλίὴ δπετα-
ραχϑη λεπτοισιν ολιγοισι
16. ἀκαίροισι V (« consonantium nullae lubentius quam τ ὃ x litteram paragogicam
ante se admittunt » Kuehlewein proleg. p. ΠΧ ΧΙ). 17. ὀλίγα λεπτά V. 18 sq. ὗπο-
πέλιδνα V:; -&a hanno, secondo il Littré, CDHIJKR' Ga. Chart. (cfr. anche Kuehl], l. c.
p.CXX). 19 sq. αὐτῶν V (la lez. del papiro sembra infirmare le conclusioni del Kuehl.
l. c. p. XCI sg. circa la distrazione di questa e consimili forme pronominali). 20. ἀπέ-
Dave V -sv vulg. (Kuehl.1.c. p. LXXIII). 21. φρενῖτις Gal. φρενιτιαία V. — INOAAZO V,
dove le sigle cliniche che il pap. ha qui, sono invece apposte al precedente $ ε΄ p. 222,
13 K. 22. ἥτις V; ma ἥ, secondo il Littré, CDR' Gal. Chart. corrispondentemente al-
l’uso costante dei luoghi analoghi (p. 206, 17. 213, 8. 214, 6. 287, 17 K. E così ὅς. e non
ὅστις p. 208, 5. 210, 15. 215, 2. 14. 219, 8. 282, 21 K; e 6 non ὅτι p. 221, 11 K). 23. ἀγο-
ρῆς V.(ma cfr. p. 221, 11 K). 24. ἄοσεν V. 25. de am. V (ma sempre αὐτέκα dé nei
luoghi analoghi: p. 205, 9 sg. 218, 9. 217, 26. 219, 9). 29. ὀλίψοισιν V.
117. SORANI GYNARCIA.
᾿ (cm. 4 Χ 8,5 e 10,5 Χ 10) Sec. IV.
Due frammenti d’uno stesso foglietto di codice papiraceo, acquistati da
E. Pistelli a Luxor nel febbraio del 1910, scritti in una chiara onciale larga
e diritta: l uno (cm. 4 Χ 3,5) è mutilo tutto-intorno ; l’altro (cm. 10,5 X 10),
sottostante al precedente e separatone per un rigo perduto, è mutilo nella
parte superiore e verso il margine esterno, e presenta così soltanto il mar-
gine inferiore e parte dell’ interno, larghi rispettivamente cm. 4,8 e circa
cem. 1,5 nel recto e cm. 4,5 e cm. 2,3 nel verso. I righi hanno la lunghezza
normale d’un esametro. Le correzioni interlineari sono in scrittura non
calligrafica ed in inchiostro un po’ più pallido del testo; ma non saprei
decidere se siano di prima o di seconda mano.
sica
bi Ca
lello
e Pe
FOT co
deu pie
8 PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
Il verso precede e contiene parte dei c. 2 e 3 del lib. II della Gineco-
logia di Sorano, con varianti talvolta notevoli dal testo dell’ unico ms. a
noi pervenuto di questo trattato, il Paris. gr. 2153 =e (ed. Rose p. VII e
XVI sq.). Il recto presenta invece un brano ignoto del testo, cioè eviden-
temente un frammento della trattazione perdutasi nella prima delle due
lacune che deturpano in e il c. 3 (p. 300, 19 R). In essa era condotta a
termine l’esposizione degli argomenti addotti a sostegno della tesi ἔδια πάϑη
γίνεσϑαι γυναικῶν, e se ne faceva probabilmente la critica per passare poi
a quelli sui quali si fondava la tesi opposta, sostenuta fra gli altri da Era-
sistrato, alle cui argomentazioni appunto appartengono le prime parole che
seguono in c alla lacuna su ricordata. La confutazione d’uno degli argo-
menti a favore sembrano contenere i righi 9 sgg. del recto, e precisamente
di quello che leggiamo in c subito innanzi alla lacuna accennata (p. 300,
17 sgg. R): ἡ μήτρα μέρος ἴδιον γυναικῶν καὶ τὰ ἐνεργήματα τῆς μήτρας ἐπὸὲ
μόνων τούτων ἐστίν, οἷον κάϑαρσις σύλληψις ἀπότεξις. In particolare nei
rr. 11 544. Sorano dimostra erronea la prima di queste due affermazioni
richiamandosi evidentemente a quelia ἀναλογία fra gli organi sessuali ma-
schili e femminili che troviamo largamente svolta in due luoghi di Galeno :
De usu part. corp. hum. & 6 (IV 158 sq. X) e De semine II 5 (IV 634 sq. Δ).
L'ampiezza della trattazione di Sorano fa credere che l’ omissione in ec sia
dovuta alla perdita d’un foglietto nell’esemplare diretto o indiretto di
quel manoscritto.
La data che abbiamo assegnata al p(apiro) è, s'intende, soltanto pro-
babile. Ed. Luigi De Stefani.
Verso.
τίων ϑηνίωϊν xal Μειλτιαδης τῶν A-
σϊκληπιχδίων [o Ελαιουσίος ev tw 7 τῶν χρονίων
lee 4ημητριος [o] ἀἴπαμευς τινες de μὴ γινε-
σϑαι καϑατῖτερ κίατα tovs πελείστους Ερασιστρα-
5 t]os καὶ HeogiA[os ὡς παρασεσημείωται καὶ A-
πολλωνίος o) Mu[s ἐν co @ καὶ Υ τῶν περι τῆς at
ἰρέσεως καὶ Μσχληπίιαδὴς κατα τοὺς πλειστους]
καὶ ὁ Φιλαλ]ηϑηΐς ἀλεξανδοος Θεμίσων τὲ καὶ
Θεσσαλος xe arm αὐτῶν ις μ[ε)νίτοι τὴν συνήηγο-
10 ρίαν του δια ma9) γίνεσ ϑαι γυναικὼν τοιαῦτα
117. SORANI GFNAECIA 9
τίνα φερευ]αι γυναίκιους τινας Asyouev
πίευουσι τεαϑὴ
tatgolvs ove τὰ γυναίκων ϑερθαπ
o
καὶ UEUS EV τὲς VOCOLS ὁ βίας ἑωϑε παρακαλεῖν
otav aL γυναῖκες τδίον τὸ παϊσχωσι καὶ 0 μὴ
15 zovov ἐστίν πρὸς τοὺς ardolas quos te το ϑηλυ τοῦ
os διαφερε:
cogeva μέχρις οὐ καὶ ἀριστοτίελην καὶ Zrova
τον Ἐπικουρίον em ἀτελεῖς μὲν ειναὶ τὸ dr
dv τελίον δὲ «var τὸ ἄρρὲν [o δὲ τῇ od φύσει
διαφερι τοῦτο χαὶ <div ἐπεί δεξατο sero
1. ᾿᾿ϑηναίων e, ᾿Αϑήναιος Rose; p conferma la congettura del Wellmann (‘ Philol.
Unters.’ 1895 XIV 9). La brevità di questo rigo (sole 27 lettere) può dipendere da una
causa accidentale (un difetto del papiro, la cancellatura d’ una parola male scritta) che
non avrà permesso di scriver di più: non è però escluso che p presentasse qui una
lez. diversa da c. 3. γίγνεσϑαι δ, ma cfr. τ. 10. 6. των ze04 om. ὃ suppl. Rose.
9. καὶ οἱ ἀπ᾽ c. 10. γῴνεσϑαι c. 11. φέοεσϑαι c. em. Ermerins. 13. ὁ βίος ἐν ταῖς
νόσοις 6. La stessa confusione fra Βίας e βίος (1 α nel nostro papiro è cancellato) presen-
tano i manoscritti in Sext. Emp. Pyrrh. hypot. III 65 (p. 136, 6). — l'e di τες (= ταις)
corr. da o di 1° m. 16. os διίάφερει (è anche la lez. di c) assai sbiadito. — μεχοὶς ov
forse corr. in μέχοι τοῦ (come ha c) con lo stesso inchiostro sbiadito della correzione pre-
cedente. — καὶ Ζήνωνα καὶ (κατ᾽ em. Rose) ocororé2y» c; la lez. di p era stata già con-
getturata dall’ Ermerins. 18. εἶναι om. 6. 19. ἰδίας c, che però ha poi πήσειν cioè
πεῖσιν. — ἐπιδέχεται 6.
Recto.
20 lecuazo|
Jev αναγκαζί
« τὸ συμφεροῖν.
]
του ἄρρενος τοῖ
Jro ὑγεαινενΐ
]
ἀξ κεῖ
(manca un “π᾿
«Jels ACHE καὶ +
«[
Ἢ
ὲ ἐπι 1301
]vyeaeviv: opoto
i
τῷ
Pap. Soc. ital. II.
10 PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
30 RARE n μίητρα
ov ὃ ἐπι uovor ἐστιν]
[
i δὲ καὶ ἐπὶ τῶν ἄρρένω εξε
γ]ὰρ εοικεῖν] οσχαίω καὶ ὁ μὲν ev
ἰχίτων σαρχωδεστερος ἐστιν εν
ς
35 οσ]χαίω καὶ γὰρ ovto” σαρκωδὴς 0
στε]ρίιτενὴς καὶ λίος ομοιωμενος
οἱ διδυμ οι d ἑκατερωϑεν παρακινται
30-33. Tenendo conto del luogo sopra citato di Sorano (II 3 p. 300, 17 555. R) si
può forse integrare così: n μίητρα γὰρ γυναι] κῶν μὲν ἔστι μεροὶς ovò em μονων εστιν [av-
τῶν] .... φημι δὲ καὶ ἐπὶ τῶν ἀρρένων ἐξε[υ] οισκεσϑαι (dopo εξε v'è nel p una graffiatara in
cui potrebbe esser sparita una lettera) καὶ γ]αρ ecc. Per l'eguaglianza μήτρα = ὄσχεος
cfr. Galen. Il. ce. e [Galen.] Introd. ὁ. 11 (XIV 719 K) ταῖς δὲ γυναιξὺ» ἡ ὑστέρα ἔοικεν ὀσχῇ
ἀνεστραμιμένῃ. 33-36. Cfr. Soran. I 13 7) δὲ ὅλη μήτρα συνέστηκεν ἐκ δυοῖν χιτώνων... 6 μὲν
οὖν ἔξωϑεν νευρωδέστερός ἐστι καὶ λειότερος καὶ σπληρότερος... ὃ δὲ ἔσωϑεν σαρκωδέστερος ecc.
Galen. De uteri dissect. c. 6 (II 896 K) αὐτὸ δὲ τὸ σῶμα τῶν (sc. τῆς μήτρας) δύο χιτῶνές
εἶσιν»... νευρωδέστερος μὲν 6 ἔξωϑεν, φλεβωδέστερος δὲ ὃ ἔσωϑεν.... 6 μὲν φλεβώδης χιτὼν τὰ
μὲν ἔνδον μέρη τραχύς ἐστιν ἱκανῶς ecc. Supplirei dunque 83 sq. lega τῆς untoas] χιτῶν
ecc. e 88 sq. οἰ[δὲ εξωϑεν πε]οιτενὴς ecc. 85. Il secondo o in ovro” ha l'apparenza di un ε
in cui la sbarretta orizzontale centrale sia stata raschiata (dunque forse ovre corretto
in ovros). 37. Cfr. Soran. I 12 προσπαραπεφύκασι δὲ (sc. τῇ μήτρᾳ) ἔξωϑεν οἱ δίδυμοι σύν-
εγγυς τοῦ αὐχένος παρ᾽ ἑκάτερον πλευρὸν ἀνὰ ἕνα. Galen. De usu part. corp. hum. E 6 (IV
159 ΑἹ τὴν μὲν τῶν μητρῶν χώραν ἀνάγκη καταλαβεῖν τὸν ὄσχεον, ἔξωϑεν δ᾽ ἑκατέρωϑεν αὐτῷ
παρακεῖσϑαι τοὺς ὄρχεις.
118. PavLI Ep. AD GALATAS Il 5-6.
Oxyrhynchos (cm. 6X 2,3) Sec. V.
Frammento irregolare di pergamena, scritto soltanto sul recto. La scrit-
tura onciale, diritta, accurata non è più recente del V secolo. e. p.
dleun πρίος ὑμᾶς απο
del τῶν δοχουντων
εἰναι τὰ ὁποῖοι τοτὲ
σαν οὐδὲν μοι δ)ιαφερει
5 ο ὃς ανϑρωττου πίροσωττον
ov Zau[Ba|vele
1. 1. διαμείνῃ : διαμένῃ FAGa. 3 sq. Le lettere ποιοιποτεὴῆς sono scritte per corre-
zione, ma pare dalla stessa mano, su altre non più leggibili. 5 sq. Dell’articolo avanti
a deòs resta traccia quasi certa. I codici πρόσωπον 6 (ὃ om. BCD al.) ϑεὸς ἀνϑοώπου.
νν":
PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA 11
119. PLATONIS GORGIAS p. 522 sqq.
Oxyrhynchos Sec. IIP.
Resti di varie colonne appartenenti a un volumen di papiro. Calcolando
che ogni rigo contenesse in media 18 lettere, in base al numero delle let-
tere mancanti tra una colonna e l’altra, si può stabilire che ogni colonna
constasse di 47 righi; tra i fr. « e ὦ, come pure tra ὁ e d, manca una
colonna, tra è e c nulla; delle colonne 1-3 si è conservato il margine in-
feriore, delle colonne 6-7 il superiore.
La scrittura è onciale, di media grandezza ed è tracciata sul verso del
papiro, il cui recto, che per ora non pubblichiamo, contiene una scrittura
corsiva latina, molto svanita.
Si hanno altri due papiri contenenti parte del Gorgia: il primo, pub-
blicato dal Wessely in Mittheil. I-II, p. 79 sqq., è un frammento di libro ;
il secondo, pubblicato in PO 454, è un frammento di volumen che ha il
testo greco sul verso e sul recto dei conti in latino. Non pareva probabile
che il pap. di Oxyrh. 454 ed il nostro appartenessero ad uno stesso rotolo,
perchè in quello ogni colonna contiene 50 righi, nel nostro 47 soltanto; ma
il signor Hunt, che ha avuto la cortesia di esaminare la fotografia man-
datagli di un pezzo del nostro, ci assicura che la mano è la medesima.
Diamo qui la collazione col testo dello Schanz (Platonis Opera vol. VIII,
Lipsiae 1881). ἐπ:
Fr. @ (cm. 11 Χ 19,5)
Col. I (p. 522 b)
ὠφελιας καὶ] sv- οειν ἀπορεῖν ποιοῦντα
- 2 Ce - τ °° 7 *| σ ᾿
ἐργεσιας νομιζου]σι ε ἢ τοὺς πρεϊσβυτέρους | Tax
yo de ovte τους | ποριζον κακχηγορειῖν Asyovta πὶ
Lada: ᾿ ; 9 LION Η PACS
tas ζηλω ovte | οἷς svolge 10 χροὺς Zoyovs n) ἴδιαι ἡ δὴ
5 ἔσται sav ve] cis ue ἢ [uocia
νεωτέρους | pr διαφϑι
1 sq. εὐεργεσίας καὶ ὠφελίας νομίζουσιν mss.
12 PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
Col. II (p. 522 d)
χ]αι [εν [πολλοῖς καὶ ὡς φεΐοον)τα τον Vera
sv οἸλιγοις εξ[ελεγχομὲ τὸν αὐτο μ]ὲν γὰρ τὸ α
γος καὶ ἢ μονίος ὑπὸ wo ποϑνησκείν ovdsts go
v]ov καὶ εἰ dia τἰαυτὴν βειται oot|is] μὴ mevra
15 nr αδυναμιαΐν «70 20 πασιν αἴἰλογ)ιστος te καὶ
ϑυ]ησχοί κι αγίαν]ακτοι avavdolos «lot τὸ δὲ
yv] ἂν sl de] κολ[ακιίκης αδικεῖν φίοβ]είται πολ
ρηϊτορικὴς εἸνόίει]αι τε λὼν γαρ edla]zuelr]ov
λευτ] [ἢν] syoys sv or ysuovta τὴν ψυχηϊν
20 de ὁτι εἶδοις] ἂν ue odi
20. sq. ὅτε ῥᾳδίως ἴδοις ἄν μὲ φέροντα mss.
Col. II (p. 598 ab)
30 Ἰνυ» sr ἐστ αν Ταρταρον x|adZovor is-
ἐν 4015 Tlov ανϑρω- ναι τουτων [de] dli]xao
πων τὸν | μὲν δικαι- 40 ται] ἐπι Κρονίου καὶ] sti
ὡς τοὶν βιον διελϑον γίεω]στει τοῖο] Ζ|ε)ος τὴν
ta zar | ὁσίως ἐπειδὰν ἀρχὴν | egovros ζων
80 τελε]υτησὴ εἰς paz χες [σαν ζωντων ἐ-
ρων | vyoovs ἀπίιον- χε]νὴ τῇ ἡμέρα δικα-
ta οἰχειν sv meo? | sv 50. ἔζονΊτες ἡ peddoisv τὲ
δαιμονία ex|]tos κα λευταν κίαϊκως οὐ» αἱ
χων τὸν de αἰδικως δίικα]ε ἐκρίινοντο ὁ τὲ
40 καὶ αϑεως «is |] τὸ τῆς ov)v Πλουτίων καὶ οἱ €
τισεως te καὶ | δικης ᾿ πίιμεληϊται |ex μακάρων
δεσμωτηριον 0 δη- δῦ υ]ησῶν τονῖτες Ἔλεγον
30. ἔτι ἐστίν MSS. 48. καλοῦσιν mss.
gioni di spazio, che anche qui si avesse
οἱ ἐπιμεληταὶ οἷ.
53 sq. οἱ ἐπιμελῆται : è probabile, per ra-
la lezione di B e T, anzichè la plutarchea
119. PLATONIS GORGIAS 13
Col. IV (p. 523 de)
ze cua καὶ avtoi aurte
χομίενοι δικαζουσι 7700
εἴης ψυχὴς τῆς αὐτῶν
οἰἴφϑαλμους καὶ ὠτὰ
χκίαι ολον τὸ σωμα πρὸ
χίεχαλυμμενοι ταῦτα
παυσϊτεὸν ἐστίν προξι
δυτας ἰαυτοὺυς τον Fava
τὸν v[uv γαρ προισασι
10 τουτίο μὲν ovv καὶ δὴ
ὁ οηται to Προμηϑει
ἰοσως ἂν παυσὴ αὐτῶν εἰ
δίη αὑτοῖς ττανταὰ sTtUTOO mela γυμνοὺς χριτεον
csv γιγνεται καὶ ta αὖ απίαντων τουτῶν τεϑνεωτας
I
σι
Ν του αμ[φιεσματα καὶ yao ὅῖει κρινεσϑαι καὶ τὸν
ne
_ 65 τα toy xotvousrov χριτίην
σπρωτίον μὲν 0vv ἕξη
68 sq. τὰ αὐτῶν hanno i mss. e vuole il senso, quindi, piuttosto che a varietà di
lezione, converrà pensare ad errore del copista.
Fr. ὁ (cm. 48X9,5)
Col. V (p. 524 d e)
Ἵ ovlv α«φικωνται dos οτου ἐστιν | «lie
85 πολλακις tlov [μεγ]αλοῖν
βασίλεως | ἐπιλαβόμενος
ἢ αλλοὺυ οτουουν βασιλε
παρα τὸν δικαστὴν οἱ
uev sx τηῖς Aces πίαρα
80 τὸν Pada]uav3vr [0
Ῥαδαμανήϑυς εἰκεινους ὡς ἢ δυναστου | χαοϊτ]ειδεν
pr [επιστησας ϑεαταῖι εἰ Tesi
[xeotov τὴν Wuynv ovx | st
; χη
Fr. € (cm. 4Χ 13,4)
Col. VI (p. 524 e- 525 b)
90. επιορκιω]ν» καὶ adizias χὴν καὶ mlavra σκχολια
α εχαστὴ ἢ | πρᾶξις αὐτου" vo Wsvd]ovs καὶ αλαζο-
δξωμορξ]ατο εἰς τὴν ψυ- 95 veras χαὶ } ovdev ευϑυ di-
% PA
14 PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
α to avev | αληϑειας τε- dov δὲ arjetuos tavriv
τραφϑαι x]ar ὕπο sFovoras arerteuyle sv9v τὴς poov
καὶ τρυφὴ]ς καὶ ὕβρεως 106 gas οἱ μελ]λει ελϑουσα arla
zo ἀκχρα]τί]ας τῶν πρα- τληναι εἶα προσήκοντα
100 ἕξεων ἀσυ]νμετρίας ts : παϑὴ πρίοσηκει δὲ πᾶν
χαὶ αἰσχροϊτητος γεμου τί τῷ ἐν Tilumoia οντι ὃ
σαν τὴν ψ)υχην ἴδειν i-
102, δεῖν: εἶδεν mss. 104. ἀπέπειεψεν mss.
Fr. d (cm. 32X5,5)
Col. VII (p. 526 a)
7- αἰνου
εἰπενου αξιον | ev μεγαλὴη ται οἱ τοιουϊτοι ἐπῖει καὶ
110 sé]ovora του adlxsr ye svIade καὶ αἰλλοϑε γεγὸ
vous]vov δικαίίως δια 115. νασιν οιμαι] ds [
βιωναι |] ολιγοι dle γιγνον
120. FRAMMENTO DI FLORILEGIO DI SENTENZE.
Oxyrhynchos (cm. 68 X 16,5) i Sec. IV (9)
Non conosciamo altra collezione di sentenze che con questa, di cui ci
è conservato un notevole frammento, dimostri speciale affinità. Convien
però aggiungere che, non avendo a disposizione tutto l’ immenso materiale
che occorrerebbe per una ricerca esauriente, non ci siamo curati di esami-
narne neppure quella parte che avremmo potuto, e solo abbiamo indicato.
alcuni luoghi paralleli dei più comuni. ἘΣ 1:
e
«TL ἅμαρ-
ἕν τοῖς + »
120. FRAMMENTO DI FLORILEGIO DI SENTENZE 15
55 |a ἀποδώσεις
1-- πονηρὸς εἶναι
Ἰτοῖς χρηστοῖς
Ἰτὸν βίον τῶν
1. μίσει
10 Je αἰσχρὸν
] ἔργων
] μηδ᾽ av
μήτε! βίον μήτε
Col. II.
ϑάνατον δοίζου" ἀμφότερα γὰρ
15 ἄδηλα. τὰ τῶν πέλας κακὰ
μὴ ἔλεγχε. μὴ κατὰ σαυτοῦ πυϑοῦ.
5 τοὺς [+++-+]ovs μὲν ἐπαίνει πάντας,
χρῶ δὲ! τοῖς ἀρίσίτοις)] ἀμύνου
τὸν ἐϊχϑ]οὸν ἄνευ τῆς σεαυτοῦ
90 βλάβης]. εἰζς) μὲν τὰς εὐτυχίας τῶν
᾿ φίλων [π]αραγείνου χαίρων, εἰς δὲ
᾿ È τὰς δυστυχίας αἰὑτεπ] άγγελ-
τὸς γείνου" καὶ δόξεις [ἑτ]αἴρος
εἶναι τῶν σωμάτων, [οὐ] τῶν
25 χρημάτων. τοῖς φίλοις πίστευε
καὶ τὰ [ἄπ]ιστα, τοῖς δ᾽ ἐχϑροῖς
17 sq. Isocr. Demon. 20 (Gnomol. Phot. ap. Sternbach, Curae Menandreae p. 64
_ n° 18; Maximus p. 760B Migne etc.) ἡδέως μὲν ἔχε πρὸς ἅπαντας, χοῦ δὲ τοῖς βελτίστοις.
| 17. Forse τοὺς [ἀγαϑ]οὺς. 22. αὐτεπάγγελτος : cfr. Is. o. c. 25 (Sternbach o. c. p. 65
Mi(ne125): 25 564. Is. o. 6. 22 (Sternbach o. c. p. 64 n° 22) προσήκειν ἡγοῦ τοῖς πονηροῖς
s as ἀπιστεῖν", ὥσπερ τοῖς χοηστοῖς πιστεύειν. ͵,
1% ᾿
Peli
Il
vi
n
τὸ
90
PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
Col. III
àriote καὶ τὰ πιστά. περὶ ὧν μὴ
loliodas εἰς τὸ σκέψασϑαι ἀναβάλλου,
καὶ οὐχ ἁμαρτήσεις. ἐπὶ τοῖς ἁἀποϑνήσ-
χκἰουσιν μὴ [λ]υποῦ" ἀνα[γ]καῖον γάρ"
ἀλλ᾽ ἐπὶ τοῖς αἰσχρῶς τελευτῶσι.
ὅσους ἐὰν γνουϑετῇς, ζνουϑέτει) κατὰ σαυτόν.
γάμει ἐκ τῶν ὁμοίων" οἱ μὲν γὰρ ἐκ τῶν
κρεισσόνων γαμοῦντες δεσπότας κοῦ-
x οἰχείους κτῶνται. μὴ ἐπι[γ]έλα δ
σκώπτουσι" ἀπεχϑὴς γὰρ ἔσῃ τοῖς
σχωπτομέζν)οις. μηδὲ εἰς πρᾶγμα περι-
-
ἔστασο ὅ σοι μὴ προσῆκε. μικρὰ βούλου
x
δοῦναι ἢ τὰ ἄλλων ἐγγυήσασϑαι.
29. ἁμαρτήσεις : così p. 29-31. Maximus p. 904 BC Migne (Πολυαίνου).. 33-37. Diels,
Vorsokr.* n° 188 p. 215, 6 sc. (33-35 cfr. Arsen. Viol. p. 513 W). 38. Forse προσήκει.
38-39. Cfr. Antonius p. 877 B Migne.
40
45
50
(0). Ἐνς
μὴ ἐπὶ κῆδος ἐλϑὼν ἀλλότριον οἰχειό-
τερον διάκεισο᾽ περίεργον γὰρ καὶ κολα-
κικόν. μήτε ἐν τοῖς σπουδαίοις γελω-
τοποίει, μήτε ἐν τοῖς γελοίοις σεμνύ-
rov. ὁμολογήσας μὴ ψεύσῃ, μηδὲ @gpe
λήσας ὀνειδίσης" λυπεῖ γὰρ ἀμφότερα.
ταῖς ἀρχαῖς μὴ ἐπιτίμια " ἄκοσμον γάρ.
πένης ὧν πλουσίοις μὴ ὁμίλει" δόξεις
γὰρ κολακεύειν. ἀνάξιον ἄνδρα μὴ «Tai
vst διὰ τὸν πλοῦτον" εὐμετάβολος
γὰρ ὃ ϑεός. πεῖσαι ζήτει, μὴ βιάσασϑαι"
42 sq. Cfr. Is. o. c. 81. 47-50. Cfr. Diels o. c. p. 217, 4-6 (59 cfr. Wachsmuth, Die
Wiener Apophthegmensamml. p. 29 n° 162): πένης ὧν πλ. μὴ ἐπιτίμα, ἣν μὴ μέγα ὠφελῇς
ἀνάξιον - πλοῦτον. πείσας λαβέ, μὴ βιασάμενος.
120. FRAMMENTO DI FLORILEGIO DI SENTENZE {7
Col. V.
ὃ μὲν γὰρ βιασάμενος ἐχϑοός, ὃ dè πείσας
susa σοφός. φίλους μὴ ταχέως μηδ᾽ ἐχϑροὺς
ἡ χτῶ. ἐν ἀγορᾷ μὴ σπεῦδε, μηδὲ χει-
ροτόνει λαλῶν" μανικὸν γάρ. ἐπιϑύμει
55 μὲν κενῶς, στέργε dè τὰ παρόντα. δεο-
μένους μὴ ἀπώϑου. ὅταν πράσσης ἀγαϑόν.
ϑεοὺς οὐ λήσει. λέγε μὲν τὰ ἥδιστα. πρᾶσσε δὲ
τὰ συμφέδοντα. οἵους ἂν ἐράνους εἰσενξγκης
τοῖς γονεῦσι, τοιούτους νόμιζε παρὰ τῶν
60 τέχνων κομίσασϑαι.
52. Cfr. Is. o. c. 24. — ἐκϑροοὺς : 1. ἐχϑροὺς. 53 sq. Wachsmuth o. c. p. 27 n° 161
(cfr. Diels o. c. p. 215 29 sq.): μὴ σπεῦδε λαλῶν. μὴ λέγων τὴν yetoa κίνει" μανικὸν ydo. —
χειροτόνει nel significato qui richiesto è per lo meno sospetto : 'χεερογνόμει em. Diels.
55. Cfr. Is. o. e. 29 στέογε μὲν τὰ παρόντα, ζήτει δὲ τὰ βέλτιστα. — μὲν (μὴ) κενῶς preferi-
rebbe Diels. 58-60. Diels o. ὁ. p. 216, 2 sq. (ἐνέγκῃς Stob., εἰσενέγκῃς Diog. Laert.;
cfr. Hense ad Stob. III p. 119 1: προσδέχου 7. τῶν τέκνων [om. πομίσασϑαι] Stob. Diog.
Laert.). Cfr. Maximus p. 860 C. Antonius p. 1049 A_Migne.
121. XENOPHONTIS MEMORAB. II 1.
Oxyrhynchos Sec. I-IIP,
Dieci pezzetti (1. a cm. 3 X 8; 2. ὃ cm. 65 X 10; 3. ς cm. 2X4;
4. d em. 6X 10; 5. e [tre principii di colonna e' e? 6 em. 21X10; 6. f
Ὁ Ὁ ἢ g cm. 6X4,5; 8. ἢ cm. TX9;.9. ἡ em. TXT; 10. E cm.
3X3,5) di volumen in papiro, scritto solo sul recto, in bella scrittura onciale
del I-II secolo di Cr. ; i più molto male conservati. I primi nove contengono
frammenti notevoli di un capitolo dei Memorabili (II 1 $$ 5-16); il decimo,
che è un principio di colonna e contiene queste sole lettere Ἰὰς ποτεῖ, è
certamente anche esso del medesimo testo, ma non siamo riusciti finora ad
identificarlo.
I nove frammenti identificati vanno distribuiti fra 6 colonne, ciascuna
di 38 righi (il rigo ha in media 17 lettere, cioè 1... stichos normale). Della
prima colonna, che comprendeva all'incirca p. 33, 22-34, 7 ed. Schenkl
Pap. Soc. ital. II. 3
18 PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
(Berlino, 1876), mancano i primi 11 e gli ultimi 16 righi; della seconda
(= p. 34, 8-24 ὥσπερ ἐγὼ) mancano i primi 29 righi; della terza (— p. 34,
24 τοῖς οἰχέταις — 35, 5 ἄρχον-) mancano i righi 1 e 7-32; della quarta
(= p. 35, 6 -ται — 22 τέμνον-) mancano i righi 13- 37; della qui p. 35,
22 -tes καὶ — 36, 5 συμμάχους κατα-) mancano i si 10. 20-25. 31-32;
della sesta (= p. 36, 5 -σχευαζονται — 20 δραπετεύει») mancano i righi 6-33.
La larghezza dei margini superiore ed inferiore è di cm. 5 almeno,
fra colonna e colonna di circa cm. 2. Per la forma delle lettere e dell’ un-
cinetto adoperato a colmare eventuali spazii vuoti in fine di lettere, si
veda il facsimile del pezzo e. Non vi occorrono abbreviazioni di nessuna
specie. Interpunzione, paragraphos, punti diacritici, spiriti e accenti del
papiro sono fedelmente riprodotti nella trascrizione.
Frammenti dei Memorabili su papiro hanno dato PLond. 695 ὁ e PGren-
fell II no 18 (Kenyon, Palaeogr. of gr. Pap. p. 148). 4. υ.
Col. I. ur
ur smavra 06 ἢ ἰπολις]
16 fovAera καταπίραττημι)
10
b ελλειττειν τὴς ἰδὲ πο]
ea
petag sar eloe xelt]
Ci μὲν εἶπε)
[xsuer]ov τῶι uo]
ἰχευοντι x]azov te [και]
οἴντων [ds πολ)
λων τῶν αἸἰπολυϊσοντων)
ἰαισχρων
Col. IL 25
p. 34, 20
λεως προεστωτία sar]
a [ate 0 νομ]ος ἀπειλὲι p. 33, 26 tovtov δικὴν υἱπεχειν)
ἰπαϑειν καὶ εν]εδρευϑὴ tovro πως ov πίολλη αἱ
[ναι καὶ ληφϑεῖντα ὑὕβρι φροσυνὴ εστι» καὶ Yao
ἰσϑηναι καὶ t]yAtz0v> agtovow αἱ πόλεις τοῖς
TARFINPS 20
αρχουσιν WOTTEO yo
Col. III
ὁ [sym τὲ yao αξιω tlovs p. 34, 24
ϑεραποντας emo) μὲν
ἰαφϑονα ta επιτηδεια
ἱπαρασκευαζειν αὐτ]ους
ἰδὲ μηδενος τυυτων]) ἃ
d εν μὲν yi [σιαι Περσαι] p. 85, 8
μὲν ἀρχουΐσιν aggor]
4-6. Probabilmente, per aberrazione dello scriba, 7]7Z:20v>|[r0v aree τε]αϑ[εἼ]ιν [και
ἐγνεδρευϑην]αι ete.
121. \ENOPHONTIS MEMORAB. 19
tar de Συροΐὶ καὶ Povysc] tolv]ec [xe] wr, εὐϊελοντίας
zar Avdor ἐν δὲ [τὴ Ev] ϑεϊοαπευΐειν εἰως αν] sr
80. ρωπηι Σχυϑαι μῖεν «gl 50 σωΐσιν ελεσϑαίι δουλ]ευ
χουσι Μαιώται dle ἀρχον] [sv evi vov πολδμειν "5
[κρείττοσι καὶ dia) av
Col. IV. [or ardostoi καὶ δυνατΊοι' 0
e' ται sv de AliBv]ygr Καρχηδὸ g [rarovs οὐκ 01094] οτι x|@] p. 35, 26
moi μὲν ἀρχουσιν Av 55. ταδουϊλωσαΐμενοι καἰ ο]
ἐς de αὐοχονται" τουτῶν _movvi|er αλ]λ᾽ ἐγώ τοι «|
35 οὖν ποτερίο]υς ἡδιον ost gr ἵνα μὴ πασχω revila]
Env n τῶν Ελληνων ουδ εἰς πολειτειαν εξ
sv [oi καὶ αὐτὸς εἰ ποτὲ uavrov κατακχλειίὼ αλ
ρα σοι δοχουσιν ἥδιον 00 Za Esvos πανταχον st
Q ur καὶ ὁ Σωϊκρο͵ατης 847
40 τουμ[εν]οι ζην᾽ αλλ eyo τουτοὶ
“τοι [ἐφη ὁ Agi]otirtos ov
al p. 55, 32
u[evtov ἰπατρι]σι xa ro]uovs
de [sis τὴν δου]λεια[ν) «[>] Ε
—i 65. τιϑείνται wa) un adi
f ἴτον τ]ε σιτον tsuvo[v] p. 35, 21 xOVTEL καὶ φιλοὺς 77905
τἴοις avleyzailors) καλου
Col. V. FARC "a
[σιν sovuara Ἱπεριβαλ! p. 36, 3
45 e° res καὶ devdooxorrovv ἰλονται καὶ] ode x[r]owv
τὲς xlar σαντα τρόπον 10 ἴται οἷς αμυϊνονται τοὺς
modto[gxo]vviss τοὺς nr [αδικουντίας καὶ προς
37 sq. πότεροί σοι Xenoph. 42 sq. ἐμαυτὸν ΑΒ : αὖ ἐμαυτὸν cett. Sicuramente il pa-
piro si accorda con AB. 48. ϑέλοντας codd., a quanto sembra. Ctr. G. Sauppe, Lexil.
Xenoph. p. 39. 51. τοῖς di mì in carattere più piccolo (v. facsim.). 58. Ciò che ri-
mane della fine di questo rigo può sembrare piuttosto v che o, parrebbe quindi che il
rigo finisse con καὶ dv; ma allora sarebbero troppe le lettere da supporre comprese nella
seguente lacuna di un rigo solo. Non escludo dunque che fosse qui varietà di lezione.
70. L’v nell’interlinea è di m! (già Coraés aveva corretto in ἀμυνοῦνται 1" ἀμύνονται
dei codd.).
ul
20 PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
[rovros] αλλοις εξω» [δεν με]ν το[υϊτων [ε»]
[ϑεν σ]υμμαχους κατὰ χων εν del tes οδοι-ο]
Col. VI. i [τωι λιμωι σω]φρονιζου p. 36, 18
80. σιν χλεέπτειν de χων
e σκχευϊαζοίνται [κ]αὶ οἱ μεν Avovoiv αποχλείοντες
τὸ [revra? χεχ]τη[μ]δνοι οἴμως ossv av τι λαβεῖν nu
[αδικοίυνται σὺ de [ov] του ds δραπετευειν
75. Non c'è spazio per il ταῦτα πάντα dei codd., che pure sembra necessario. Come
è frequente lo scambio di queste due parole, così non è difficile spiegare che una di
esse, per la somiglianza con l’ altra, fosse omessa.
122. Hom. Opyss. III 435-449.
Oxyrhynchos (cm. 6.5 Χ 11) Sec. IP.
Frammento di volumen in papiro; scrittura calligrafica, probabilmente
del I secolo dopo Cr. e. p.
485 ϑ]ηνὴ
ΝΊεστωρ
resgiy|sver]
[idor]oe:
ΣερατΊ)ιος καὶ δῖος Eysyomr
440 ανϑεμοεντι λέβητι
] ἕτερηι ὃ ἔχεν οὐλας
μενεϊπτόλεμος Θρασυμηδὴς
] επικοψψων"
ἐππηλατα Νέστωρ
445 κατῆρχεν] πολλὰ ὃ άϑηνηι
τριχαὶς ἐν πυρι βαλλων
πριοβάλοντο
Θρ]ασυμῖη δης]
τ]ενοϊντας)
PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA 21
123. FRAMMENTO DI ΟἿ] DI SAFFO.
Oxyrhyncehos (em. 5,5 X 7) Sec. II-IIIP.
Che le strofe saffiche, di cui abbiamo qui un misero frammento, fos-
sero proprio di Saffo era verosimile, e lo aveva congetturato Teresa Lodi
che prima trascrisse questo pezzetto di papiro; ce ne ha dato cortesemente
la certezza il signor Hunt, avendo riscontrato alcune sillabe del nostro testo
in un frammento di papiro Oxoniense, che certamente è di odi di Saffo.
In questo si hanno le sillabe iniziali, per es.
) τεξαῖ tava[
de
) πλασὶ topa[
σοτί sxrehso[ etc.
Le due coronidi innanzi ai righi 1 e 2 indicano, così nel nostro papiro
come in quello di Oxford, la fine e il yrincipio di un’ode: il principio
delle strofe è indicato, al solito, con la paragraphos (—). Si vegga il facsimile.
La seconda ode, che comincia nel nostro col r. 2, può essere quella pre-
supposta nell’ epigramma Anth. Pal. 9, 189 (ἔλϑετε πρὸς τέμενος — “Hors,
΄ ΕΣ 2 DI , - x w Ν
“εσβίδες — ὕμμι δ᾽ ἀπάρξει Σαπφὼ χρυσείην χερσὶν ἔχουσα λύρην καλ.).
g. D.
derma To ?
7 τεξαδοχηΐ 1 ἐξ ἀδοκήϊτων ].
L a
N τῶμον ) πλασιονδημὶ πλάσιον δή μῖοι ἵ
momo σαχὶ πότνι. ᾿Πρα σὰ yaoi?
8. πλησίον dà il cod. Pin Sapph. 2, 8 Bgk4 (Π. ὕψ. 10, 2 Vahlen4): πλασίον ovv.
πλάσιον edd. — Veniva fatto di pensare che la v. 1. marginale τῶμον (cioè τῶμον) sì ri-
ferisse all’ ultima parola di questo verso (cfr. fr. 14. 126. Berl. Klass. V 2 p. 9), ma il
signor Hunt giustamente osserva che, di regola, queste annotazioni o vv. ll. marginali
occorrono a destra, non a sinistra del testo cui vanno riferite : il τῶμον si riferirà dun-
que ad un verso della colonna precedente. Quanto alla sigla N (Λικάνωρ ovv. Nixav-
doos, cfr. PO 1174 IV 23 [v. adn.]. VI 18. 1175 fr. 84; invece la stessa sigla innanzi ἃ
PO 671, 3 indicherà l’autore di quell’epigramma), se con essa è indicato, come suppo-
niamo, Nicanore, questa correzione (probabilmente nel testo ci sarà stata la forma co-
mune τοὐμόν) non disdice al genere di operosità dello Στιγματίος ; ma manca ogni notizia
che egli abbia trattato anche Saffo. 4. Cfr. πότνια (Aphrodite) 1, 4. πότνια ados 153.
[πότνιαι] Νηρήιδες PO 7, 1 (suppl. Diels). Per ‘oa cfr. Hoffmann, Gr. Dial. II 219 (Comp.
III 8 30).
ἀξ ὐ. ᾿..
Δ AI
22 PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
2 GIR, È τ
5 taveguiavato| τὰν ἄράταν ‘Aro[stdei
τοιβασιληες τοι βασίληες
ἐχεελεσσαντεςῖ ἐχτελέσσαντες Ϊ
πρωταμενπ. πρῶτα μὲν π.εῖἶ
a = Ni 2. 6
τυϊὸ arroguuds| tv arroonade[vtss?
10 ovzedvvarto οὐκ ἐδύναντο
; di (i cea
aovisxatdiavi[ πρίν σὲ καὶ diavi[
x καιϑυώνασιμϊ za) Θυώνας ἱμερόεντα παῖδα
5. Aro|sidar ἴδον ποῶ-Ἰ]τοι βασίληες Wilamowitz. — La correzione di ἀραταν (= Hom.
ἀρητὴν) in soatar (= att. ἐρατὴν») sciuperebbe il metro, ed è notevole che il correttore
medesimo indichi la brevità del primo a in soarar. 6. Avevamo esitato fra zo. e por:
ma nel papiro Oxoniense è certamente 7, e Hunt ci osserva che anche altrove (r. 5) il
nostro scriba ha la tendenza a prolungare in alto l’asta verticale del τ. Del resto τοι
può essere anche per es. σοὶ. 9. L'integrazione ἀπορμάϑεϊντες è suggerita dai nomi-
nativi plurali βασίληες, ἐκτελέσσαντες ete. 11. διᾶν : ‘ ne quis legat δῖαν vel δίαν᾽ Wila-
mowitz. 12. Suppl. Wilamowitz. Il x preposto al verso indicherà qui, come spesso
altrove, qualche difficoltà o peculiarità notevole del testo. — Soggiungo qui intera la
ricostruzione dei vv. 3-11 comunicatami con la solita gentilezza dal Wilamowitz, che
mi pare abbia indovinato felicemente il senso che vi doveva essere:
πλασίον dij μοι κατ᾿ ὄναρ παρέστα
πότνι Ἥρα σὰ χαρίεσσα μορφά,
τὰν ἀρατὰν ‘Arosidai ἴδον πρῶ-
τοι βασιλῆες"
ἐχεελέσσαντες γὰρ “Aosvos ἔργον
πρῶτα μὲν παρ ὡκυρόω Σκαμάνδρω
τυῖδ᾽ ἀπορμαϑέντες ὁδὸν τελέσσαι
οὐκ ἐδύναντο.
πρὶν σὲ καὶ AU ἀντόμενοι μέγιστον
x lA « , -
καὶ Ovovas ἱμερόεντα παῖδα —.
124. EvanGELIUM LucaR XXII 44 sqq.
Aschmunén (cm. 8X4,5 e 5X6,5) Sec. IV.
Dello stesso codice su pergamena del quale pubblicammo un fram-
mento nel volume I (n° 2) abbiamo ritrovato un altro frammento, che appar-
tiene alla stessa pagina del Vangelo di Luca, e che perciò ci permette di
ricostruirla quale era e darne le precise dimensioni. La pagina misurava
124. EVANGELIUM LUCAE 23
coi margini em. 15 X 11 ed era scritta su due colonne di 24 righi ciascuna.
Ogni rigo aveva in media 16-17 lettere, ma alcuni pochi scendevano a
14-15 e due salivano a 19. Il nuovo frammento conferma, come vedremo,
quel che già dicemmo sull’antichità del bellissimo codice e sulla sua im-
portanza per il testo del terzo Vangelo.
Il luogo più degno d’attenzione è nel fr. d 1 sqq. Le tracce che re-
stano permettono di stabilire con certezza la lezione «7@g|r70y tra il primo
e il secondo rigo. Come compiere questo secondo rigo? Probabilmente con
la lezione di D ue μη «deva ps, che servirebbe appunto a riempire un
rigo normale di 17 lettere. Con la lezione comune bisognerebbe aggiungere
soltanto μὲ τρις, ed ammettere un piccolo spazio vuoto e un capoverso; il
che del resto potrebbe sembrare verisimile per il fatto che il rigo seguente
comincia più in fuori e il x iniziale è un po’ più grande delle altre lettere.
Ma, in un modo o nell'altro, resulta chiaro che nel nostro manoscritto
mancava il versetto 62 καὶ ἐξελϑὼν ἔξω ἔχλαυσεν πικρῶς. Il dubbio che queste
parole non facessero parte del testo originario di Luca, e vi fossero traspor-
tate da Matteo XXVI 75 (dove si leggono tali e quali), era già legittimato
da questo, che esse mancano in molti dei manoscritti della cosiddetta Itala
(a Ὁ e ff° i 1 pr. τ), due dei quali, cioè il Vercellense (a) e il Palatino (e)
sono non solo dei più antichi e autorevoli, ma anche appartengono a due
diverse famiglie. Perciò il verso 62 era già chiuso in parentesi quadre per
es. nella edizione Westcott-Hort (1895) e il Blass l'aveva omesso del tutto.
Nota il Loisy (Les Evangiles Synoptiques 11 p. 621): Plusieurs manuserits de
Vancienne Vulgate omettent la conclusion: © Et s'en allant dehors, il pleura amè-
rement’, qui pourrait avoir été littéralement importée de Matthieu dans le teate
traditionnel de Luc. Celui-ci, qui a supprimé la fuite des disciples, et qui ame-
nera sur le Calvaire toutes les connaissances de Jésus (cfr. XXIII 49), peut avoir
omis l’éloignement de Pierre. Più risolutamente Jo. Weiss (Die Schriften des
Neuen Testaments I p. 476): Das Weinen des Petrus... ist als eine Eintragung
aus Matthius zu streichen. E così altri.
All’autorità delle antiche versioni latine 5᾽ aggiunge ora quella d’ un
antichissimo codice greco e la quistione si può forse considerare come ri-
solta. E poichè l’omissione del vers. 62 non può esser casuale, come poteva
sospettarsi di quella del vers. 51, anche l’ omissione di questo, cioè del ri-
sanamento dell’orecchio, diventa dunque degna di maggior considerazione,
come ogni altra variante di questo nuovo testo. Del quale, per comodo
degli studiosi, riportiamo qui, in caratteri più piccoli, anche la parte già
pubblicata nel volume primo, rimandando a quello per le note e per la
discussione sul versetto 51. e. Ὁ:
94 PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
ὁ) verso XXII 45-50
zar avaotas ἀπὸ [της]
προσευχῆς καὶ [dor]
προς τοὺς μαϑηταῖς ev-]
ωμ
oev κοιμένους αἴυ-]
5 τους ato τῆς Ava[ns]
καὶ εἰπεν αὐτοῖς τι xa-]
ϑευδετε avaotar[tes]
ποοσευχεϑε ina μὴ]
εἰσελϑητε εἰς πεῖιρασ-Ἴ
10 μον ετι δὲ αὐτου [λα]
λουντος ἴδου ox[4os]
zar o πκαλουμεῖνος I]
[o]ud[as ᾿Ισκαριωϑ'᾽ εἰς
| Ri
|
]
(Gai
) NS Γ
ani [wi]ov τοῦ αν ϑρωτπτου)
[πα]ραδιδὼς [ἐδοντες]
È 20 δὲ οἱ πέρι αὐἷτον to γε-]}
φομεένοῖν eurav av]
avtolv ὡς] ϑρο(μ)- to εἰ πίαταξομεν sv]
[Bor αἰματοὶς καταβαι- uazelon καὶ ἑπταταξεν)
5 ἴνοντες elmi τὴν γὴν εἰς [τις εξ αὐτῶν τον]
a)
1. Non si può escludere assolutamente la lezione αὐτοῦ ωἷσει, ma dalle tracce che
restano mi pare poco probabile: ὡς D, woe gli altri mss. 2. Ho posto xarafaworres
con D: καταβαίνοντος il Sin. e molte delle antiche versioni latine.
δ)
12 sq. La lezione o καλουμ. I. ox. (= D, ma possibile è anche Z. o Xx.) è certa per
ragioni di spazio e per le tracce delle lettere vò (abbiamo corretto, riconosciuta in parte
giusta l’osservazione fattaci in Revue Biblique I 1913 p. 136, se non che la prima let-
tera non può essere a, mentre la seconda è certo d) e per'ragioni di spazio: gli altri
mss. o Zeyouevos Ιουδας. 20 sq. τὸ yevouevor anche D, τὸ ecouerov gli altri: omettono
l’uno e l’altro molti mss. dell’itala (vedi Blass. ad ἢ. l.). 21 sq. εἰπαν κυριε e. Sin,
BAC etc.: εἶπαν to zvoro εἰ D. L'edizione di Rob. Stefano (1550) e l’ Eizeviriana (1624)
ELITOV αὐτῷ) EL.
τῷ
οι
124. EVANGELIUM LUCAE
e) recto XXII 50-56
[δου]λον τοῦ αρχιερε-
[ὡς] καὶ ἀφειλεν τὸ ovs
[αὐτοῦ τὸ δεξιον εἰσεί ν»)
[δὲ] 175 προς τοὺς παοα-
5 [pe]vouevovs et avto(»)
[ao]yisosis και στρατη-
ΠΠς του ieoov ws eni]
nane εξηλϑετε ue- .
[ra ulazaro@r τὸ zad η-
10 [ueloar ovtos uov ev
[τω ἥξοω οὐκ εξετεινα-
ἴτε: χείοας ex sue [aZZa]
a) εστι» vuov N} o[oa]
[ ]
OI ]
[ ]
lrrcercdietealee: d) recto XXII 61-68
[ov @oyislosos ὁ de [178]
ἵτρος ἡχκοϊλουϑει ἀπο] DI erag-]
20 [μακροϑεν) αψψαντων δὲ γνῃσίη ]
[πυρ εν μεση τὴ αυλὴη χαὶ οἷν avdlos[o οἱ συνεχον-]}
καὶ περικαϑσαντων τες [e]vrov [sverrenEov]
[sxa9yro 0 Πεερὶος us- 5 αὐτῷ καὶ πίερικαλυιϊναν-)
[cos αὐτῶν dova] δὲ τες
e)
18. Dopo ἀρχιερέως un punto in alto, e così poco oltre dopo μακροϑὲεν e d 5 dopo
avro: cfr. la nota a PSI 2 a 10. 19 sq. ἀπο uazo. anche DA, come Me 14, 54: ctr. Le
16, 23. 28, 49 e per l’oscillazione dei mss. tra uazo. e απὸ μακρ. Me 5, 6 Mt 26, 58.
14 sqq. Non è possibile determinare se il nostro cod. leggesse τὸ ozoros ὦ τοῦ σκοτοῦς,
ma lo spazio dimostra che non vi mancavano le parolo καὶ εἰσήγαγον 20 È certa per
ragioni di spazio la vera lezione ἀψαντων (già nelle vecchie edizioni e in Blass): ssa.
Sin. BL T etc. 21. Tutti i mss. e la edd. sv μεσω τῆς αὐλῆς, che certo è più conforme
all'uso del NT, anche di Luca: cfr. Le 21,21 Act. 17,25. Ma per un uso classico di
uecos vedi Lc 23, 45. 23 sq. Non si può escludere il καὶ dopo exa9yr0, nè la lezione
μετ αὐτῶν (l'uno e l’altra in D), perchè è possibile un massimo di 19 e un minimo di 14
lettere: ma assai più probabile è la lezione comune da noi seguita.
d)
1 sq. Vedi sopra nell’ introduzione. 5. avro δεροντες zar Sin. BA Cete.: δεροντες
è om. anche da D e dalla maggior parte dei mss. dell’ itala.
Pap. Soc. ital. II. 4
pre Pe E a DE pe ® τ ΠΥ Ἢ αι ΟΡ τ ὧν A"? DI
i L ul Mr τ ξ ἀφο: s st ἐν RARA
26 PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
125. Acta Aposr. VI 7 sqq.
(cm. 12 Χ 9,5) Sec. V.
Frammento di un codice pergamenaceo, di provenienza incerta (acqui-
stato ad Achmîm). La scrittura onciale è diritta, accurata e non pare più
recente del sec. V. La pagina, compresi i margini, misurava circa cm. 17X12
e comprendeva 20 righi. Per i confronti teniamo specialmente presente la
Editio philologica del Blass (Acta Apost. sive Lucae ad Theophilum liber alter,
Gottingen 1895). 6. pi
recto VI 7-10
ehy ϑ)υνεῖτο ὁ ἀριϑμος]
ἴτω») μαϑητων [sv “(ερουσα)λημ σφο-]
[dea] πολὺς τε οχλὸος τῶν
ì [ἐρέων ὕπηκουον τη]
5 [πι]στι : Στέφανος δὲ 140]
ys χάριτος χαι dvvauzo|c]
EITULEL τέρατα XAL σημεία
pi ueyaio ev tm λαω" ave
στῆσαν de τινὲς τῶν ex
10 τὴς συναγωγὴς τῶν kelyo-]
uevov Aeorirov [καὶ]
Αυ[ο]ηναίων xe AZelf@r-
dosov χαὶ τῶν [err]o τῆς
Κιλικιας. καὶ ἄσιας συνζῃ
15 tovries to Sregaro α[αι]
οὐκ ἰσχίυ]ον αντιστηνα[ι]
ν τῇ σοφία] καὶ τω mv οἷ
4. La prima lettera di e0v è di prima mano, ma scritta in rasura, e preceduta e
seguita da uno spazio. Probabilmente l’amanuense aveva scritto, come la prima mano
i del Sinaitico, /ovdawr, che poi ha corretto in ἐερεω». b. 1. πιστει 10 sq. των λεγο-
; μενὼν il Sin. e pochi altri mss. e versioni: tutti gli altri τῆς λεγομενῆς. 18. L'articolo
τῆς è omesso da tutti i mss., ma sarebbe di regola: vedi Blass Gr. des neut. Gr.?
p- 155 e cfr. le sue note ad Act. 2, 9 sq. 14. καὶ Ασιας om. AD
125. ACTA APOST.
τῷ
-
verso VI 11-15
συνεκεινῆσαν ds [τον λαοῦ]
χαὶ τοὺς πρεσβυτερίους καὶ]
οι
τοὺς γραμματεῖς" καὶ [ἐπτισταν-]
τὲς συνηρπασαν αὐτοῖν και]
myayov εἰς τὸ συνεδοιον [ε-}
στησαν τὲ μαρτυρας ψευδΊεις]
λεγοντες" 0 @vs οὗτος οὐ πίαυ-]
| LR 10 srar λαλων ρηματα κατα του
τοποὺῦ TOV &Y{0V καὶ τοῦ νομοῦ
ακηκοαμὲν γὰρ αὐτίου] λεγον-
τοῖς ot: Τῆς ο Ναζωρία)ιος ovtos
καταλυσι τὸν τόπον τοῦτο]
15 zo ahhatZe τὰ εϑὴ ἃ παρέδω-
xev ἡμῖν Δῆωυσης καὶ ave
[νισ]αντες εἰς αἴυ]τον παντες
3.1. συνεκινησαν Ὁ. λεγοντὲς anche il Sin., invece di λεγοντας che è la vera le-
| zione: ctr. avdoas λεγοντας al vers. 11, dove pure Sin. DA leggono erroneamente λέγοντες.
# È — In seguito è notevole l'abbreviazione @rs. [141]. καταλύσει.
VA '
Ni: 126. FRAMMENTO DI UNA COMMEDIA DI MENANDRO.
. Panopolis? ; (cm. 38 Χ 22) ᾿ Sec. VP.
Non c’è nulla, a quanto sembra, che impedisca di pensare a Menan-
dro; e inoltre alcune peculiarità lessicali e stilistiche consigliano di pensare
appunto a Menandro. Per esempio, schiettamente Menandrea parrebbe la
rapidità asindetica (v. 80 sq.) χολή, λύπη vis κτλ. Nè faccia meraviglia che
‘frammenti di ben 86 versi non abbiano riscontro, per quanto a noi è riu-
scito di cercare, nelle reliquie altrimenti note o Menandree o di altri poeti
28 PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALTANA
comici o anonime (1): ricordiamoci che di 341 versi della Samia non c’è trac-
cia in. altre citazioni (cfr. Koerte® p. XXX).
Pericoloso è anche voler dare un titolo alla commedia. Poichè Smikrines
v. 21 fa capire di avere reputazione assicurata di φιλάργυρος, e a lui cer-
tamente si riferisce il τοῦδε τοῦ φιλαργύρου nel prologo di Τύχη (v. 4), non è
senza probabilità che la commedia fosse intitolata appunto Φιλάργυρος, sicchè
anche Menandro, come parecchi altri poeti (Kock III p. 708), avesse com-
posta una commedia così intitolata. Meno probabile mi parrebbe Μονότροπος
(cf. Kock p. 701), titolo che potrebbe esser suggerito da v. 2. Ma, giova
ripeterlo, è pericoloso insistere su siffatte ipotesi, quando, come oramai
sappiamo, i titoli di commedie, anche Menandree, erano spesso derivati da
episodii relativamente insignificanti del dramma.
I versi e frammenti di versi sono conservati su tre pezzi di pergamena
(acquistati a Luxor dal Dott. Lorenzo Cammelli, nella primavera del 1912 :
il venditore li diceva provenienti da Achmîm), scritti sul recto e sul verso.
Riuniti compongono un foglio di quaderno, del qual foglio uno dei foglietti
(Iv) è mutilo nella parte superiore, mentre l’altro (II”-v) è pressochè integro.
Ciascuna pagina aveva all'incirca 22 centimetri di altezza e 15 (o poco più)
di larghezza. Il margine inferiore (e così verisimilmente anche il margine
superiore) ha 838 millimetri di altezza; dalla piegatura mediana del foglio
al principio dei versi corrono 15 o 16 millimetri. Non è dubbio che i due
foglietti (I e Il) attaccassero l’uno all’altro ; costituivano verisimilmente il
foglio esterno di un quaderno (2), tenuto conto che il verso di tutti e due
è molto sciupato mentre il recto è quasi tutto ben conservato, e che fra
v. 32 e 33 la lacuna deve essere di più fogli, cioè di centinaia di versi,
perchè daile prime scene del dramma nel foglietto I si possa giungere alla
scena culminante rappresentata dai frammenti del foglietto II
Quanti versi comprendesse ciascuna pagina, si può calcolarlo soltanto
sul foglietto II, e neppur qui con sicurezza. Le linee rigate sul recto, molto
energicamente, con istramento a punta sono 24, ma i versi sono 26, perchè
tre versi (33-35) nel margine superiore non hanno (o almeno pare a me
.che non abbiano) rigatura, un rigo contiene (dopo v. 45) la nota y{0)g0d,
dopo la quale fu lasciato senza rigatura lo spazio dove sarebbe entrato
(1) Grammatici e lessicografi si dànno gran cura di raccogliere esempii della parola
gaydaîos, Ateneo alla sua volta si occupa di proposito ed a lungo di ἀργυρώματα e sim.
(VI 229 Β 544.) citando la parola da più luoghi di comici, non escluso Menandro (fr. 141.
475 K); ma e gli ἀργυρώματα e il ῥαγδαῖος del nostro testo (vv. 23 e 59) sono trascurati.
(2) A. Koerte suppone che fosse il secondo foglio del quaderno, e così la lacuna
sarebbe di due fogli, cioòd di 200 versi in cifra tonda.
ai
126. FRAMMENTO DI UNA COMMEDIA DI MENANDRO 29
un altro verso. Nella pagina opposta (verso) i versi sono 28, cioè sono oc-
cupati tutti e 24 i righi incisi sul recto, un altro verso senza rigatura
risponde allo spazio che dicemmo lasciato vuoto dopo la nota y0)god, e
tre altri versi nel margine superiore, anche essi senza rigatura, rispon-
dono ai tre analoghi del recto. Non sembra che sopra a v. 33 e 60 fos-
sero ancora altri versi, poichè, se così fosse, qualche traccia del prin-
cipio del verso antecedente ad αἰειΐ (v. 33) si dovrebbe vedere sul recto ;
nè, d’altra parte, molto spazio disponibile c’era, se, come è verosimile, il
margine superiore aveva l’altezza medesima dell’ inferiore. Or come spie-
gare questa aggiunta di versi fuori rigatura, mentre nell’ atto del rigare si
sapeva già dove sarebbe capitata la nota χζοδροῦ e si lasciava senza rigare
l’interlinea seguente? Era il nostro codice copia servilmente esatta di un
codice che aveva già quei versi fuori rigatura ? Altra ipotesi non ci soccorre.
La scrittura, del secolo V a quanto sembra (cfr. facsimile), è chiaris-
sima, dovunque la pergamena è ben conservata; ma in molti punti dove
la pergamena ha sofferto per umidità o per altra causa, riesce difficile, e
talvolta molto difficile leggere. A Teresa Lodi si deve una prima ed eccel-
lente trascrizione, ed è giusto riconoscere che in più di un luogo, dove
parve di poter leggere diversamente da quello che aveva letto lei, si dovè
poi riconoscere che c’era proprio quello che lei aveva letto. I colleghi
Pistelli e Festa contribuirono efficacemente a decifrare altri luoghi, nè inu-
tilmente ha poi Medea Norsa collazionato con l'originale le prove di stampa ;
ma non mi è possibile, senza troppo lungo ed oggettivamente inutile di-
scorso, indicare con precisione quanto a ciascuno si debba (a volte, come
avviene, l’avere eliminato la falsa lettura di una lettera o di una sillaba,
ha offerto modo di trovar l’intera parola): ricorderò, ad ogni modo, che fu
letto dal Festa v. 50 εἴληφ᾽ ἀσμένως, v. 51 ἔτι, v. 18 ὦ Zed.
Tutto quel che rimane di I" e i primi quattro versi di I" (in tutto 32
versi, con una lacuna in mezzo di almeno 10 versi) appartengono ad un pro-
logo di Τύχη (cfr. ’Ayvore nella Περικειρομένη ete.; v. Koerte? p. XXXVIII n.);
e il prologo era probabilmente preceduto da altre scene, non tanto per il
τοῦδε τοῦ φιλαργύρου (I 4) che può anche esser spiegato altrimenti, quanto
per |’ εἰσελήλυϑ'᾽ 6 ϑεράπων del verso precedente, se letto bene. Si aggiunga
che il discorso di Smikrines (I 21 544.) difficilmente poteva essere inteso,
se non era preceduto da scene e discorsi in cui si trattasse del χρυσίον (ον-
vero χρυσία che siano), degli ἀργυρώματα, delle nozze che vorrebbe non si
facessero ecc. Ma è anche vero che molto s’ intenderebbe, se il prologo fosse
intero, o se almeno si potesse legger tutta la parte che ci rimane.
Appunto l’argomento delle nozze (quali nozze ?) è bruscamente inter-
90 PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
rotto per via della gran lacuna dopo v. 32; nè son chiari i vv. 33-45.
ΑἹ vecchio e avaro Smikrines schiavi e parenti, non so indicare per quale
scopo preciso (ma, probabilmente, sempre in relazione a quelle nozze che
egli vorrebbe non avvenissero), danno ad intendere, non senza la compli-
cità di un medico, che suo fratello Chaireas (vv. 78-87) è morto ; e questo
trucco vien preparato nei v. 85 sqq., in un dialogo di cui non è possibile
indicare con precisione i personaggi, pure essendo sicuro che Daos vi abbia
una parte non secondaria. Invece, evidentemente, i due personaggi della
scena dopo il y(o)g0d sono Smikrines (cfr. v. 51 con v. 22) e uno schiavo
furbo, senza dubbio quello stesso Daos, del quale Smikrines (v. 54) dice di
conoscer bene la furberia. Per tutto il resto ripugna edificare castelli che
anche un paio di parole del prologo, letto meglio che non si sia saputo far
noi, possono abbattere allegramente. Rinunziamo, dunque, per ora a capire
l'intreccio della commedia, quali personaggi parlino prima dell’ intermezzo
corale, chi sieno coloro che ἔνδον σπεαροινοῦσι κτλ. (v. 40 sq.), che bisogno ci.
fosse di far passare Chaireas per morto, e godiamoci i versi ben conservati...
Disgraziatamente però anche questo godimento dura poco. Perchè buona
parte dell’esordio furbescamente erudito di Daos (vv. 55 sqq.) è sciupata in
maniera da non lasciare speranza di completa restituzione. Daos comincia
a parlare per conto suo di una gran disgrazia, di un fulmine a ciel sereno,
e Smikrines (v. 59) si domanda : ‘ che mi significa tutto questo ?” Daos con-
tinua imperterrito, con versi od emistichii di tragici, a fare il moralista sulla
instabilità della sorte umana, e Smikrines di nuovo (v. 72) ‘che strane sen-
tenze vai sciorinando, o disgraziato ?’, e ancora (v. 18) ‘in somma, non la
vuol smettere costui ?’. Nè Daos smette, ma continua invece a fare sfog-
gio di erudizione: v. 75 è citato Καρκίνος, e di qui in poi sino alla fine
del frammento tutto è chiarissimo (1).
Per la restituzione del testo e per l’interpretazione ho potuto giovarmi
di proposte e consigli, non solo degli amici più sopra ricordati, ma anche
del De Stefani, del Diels, di A. Koerte, e soprattutto del Wilamowitz che
(1) Abbiamo trascritto i primi 16 versi così come sono sulla pergamena, senza
nulla aggiungere o togliere neppure dei segni ortografici. Negli altri versi, le indica-
zioni originali in fatto di spiriti accenti e interpunzione, il lettore avrà la pazienza di
cercarle, se lo interessano, sul facsimile. Non ho saputo rassegnarmi a dar due volte
lo stesso testo. Se si rassegnerà altri a farlo, potrà anche distinguere i segni della
prima mano, da quelli aggiunti più tardi. Notevole errore è l’accentuazione γύναικ᾽
nel v. 7.
MT * UA PERI ΘΙ, ΚΝ
‘ N° A 9 ; ἐ Î
126. FRAMMENTO DI UNA COMMEDIA DI MENANDRO 31
con molta bontà e, ben s'intende, con molto successo ha esaminato accu-
ratamente le bozze di stampa e il facsimile. È avvenuto pertanto che di
parecchi errori ed inesattezze mi sono avvisto solo quando questi valen-
tuomini me li hanno cortesemente indicati; e più d’una delle mie note
andava o radicalmente mutata o sostituita con altra diversa e magari op-
posta. Ora, per quanto poco ciò importi al pubblico, importava a me non
coprire quello che debbo alla dottrina e all’acume di quei valeniuomini.
Per i luoghi, dunque, dove non mi restava alcun dubbio, ho corretto sen-
z’altro sia nel testo (beninteso, nuovamente riveduto sull’ originale) sia nelle
note, indicando l’ autore della correzione; e similmente in questa Introdu-
zione ho cancellato l'accenno alla ipotesi di un finto suicidio di Chaireas,
ipotesi infelice che mi fu sempre combattuta dal Pistelli, e che non meno
recisamente condannano ora il Diels e il Wilamowitz. Invece, quando qual-
che dubbio mi rimaneva, ho lasciato testo e note così com'erano, e in
un'appendice di annotazioni indicherò quanto mi sembra opportuno che il
lettore non ignori. g. υ.
DE
ἐχεινάπαντατοῦτογινώσκ - |
«+ ζημονότροποσγραδνέχωνϊ!
ουδ᾽ εἰσεληλυϑ' «+ ἄπτωνεντο « » * » [
αδελφὺσοικεϊτοῦδετοῦφιλαργύρου
D γνεώτεροστ » + ὁνττοοσήκωνχαταγένοσ
τῶὠμειρακίωχρηστόστετῶτρόπωπανυ
I , ᾿ do, x ΄
χκαϊπλούσιοσγύναικ ἐχωνκαϊτταρϑένου
μιᾶσπατὴρ - «: σκατέ + » « ἐνετίνέαν
1 ἡναδελφήν" +
ομειρακίσκοστὴναδελφην" + «=»
10 avral[:»»+]ralosiotverieFORUII » <* +
3. - x co
0vd [ωσἹπροεῖπιαχρησεὺσ:. « v - {
Or [xs] xe τὴἡναποδη μίαν rr rese
1. Piuttosto γινώσκε che γινώσκοϊ. Forse γινώσκεϊε καλῶς]. 2. καὶ &7? Ma non è
sicuro neppure l’ ἢ, che può leggersi εἴ. — Per es. ἔχων [δούλην τινά]. 8. Ci sembra ora
οὗ δ᾽ (De Stefani e Wilamowitz) piuttosto che 7 δ᾽ come dapprima avevamo voluto;
οἵ δ᾽ non è possibile. In seguito sarà, per quanto non sembri, 6 ϑεράπων. 5. τυχὸν
(ma non mi pare si possa leggere così) M, Norsa, certamente ‘bene per il senso.
11. προ abbiamo letto dopo che il De Stefani ci aveva comunicato la sua proposta ὧν
δ᾽ [ὡς] προεῖπα cl. Pericir. 82.
92 PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
οἰκεῖ lex απαντελῶστὴνταρϑέ vov
ουτουοσσυνοικιζειν»ξεαν «τ πὰ
15 ἐμελλενυῶτησγυναικοσ + è 0 x + + è
δξανδρὸσετέρου" » 0 2 0 3 + * δηλαδή
ΤῸ
{Mancano almeno 10 versi)
Calà
[ 1. αὐτὸν οἷός ἐστ᾽ ἀνήρ,
[ Ἰν ἐπὶ τἀρχαῖα. λοιπὸν τοὔνομα
ἱτοϊὐμὸν φράσαι. τίς εἶμι πάντων κυρία
20 τούτων βραβεῦσαι καὶ διοικῆσαι, Ty].
Σμικρ(ίνης). ἵνα μή τις εἴπῃ w ὅτι φιλάργυρος σφόδρα,
οὐκ ἐξετάσας ὅπόσον ἔσϑ᾽ ὃ φέρει χρυσίον
οὐδ᾽ ὁπόσα τἀργυρώματ᾽ οὐδ᾽ ἀριϑμὸν λαβὼ(ν)
οὐδενός, ἑτοίμως εἰσενεγχεῖν ἐνϑάδε
25 εἴασα βασκαίνειν γὰρ εἰώϑασί us
ἐπὶ παντί. τὸ γὰρ ἀκριβὲς εὑρεϑη[σετ)αι.
ἕως ἂν οἱ φέροντες ὦσιν οἰχέτ[αι.)
οἶμαι μὲν οὖν αὐτοὺς ἑκόντας τοῖς νόμοις
καὶ τοῖς δικαίοις ἐμμενεῖν" ἐὰν δὲ μή,
30 οὐδεὶς ermitosyisi. τοὺς dè γινομένους γάμους
τούτους προειπεῖν βούλομ᾽ αὐτοῖς μὴ ποεῖν.
ἴσως μὲν ἄτοπον καὶ λέγειν᾽ οὐκ ἐν γάμοις
{lacuna di due o più fogli)
15. Per ὑῷ cfr. Kùhner-Blass I 508 Anm. 3. 17. Per es. [δείξω γὰρ oitale αὐτὸν.
18. [φερόμενο]ν nel senso di καταφερῇ, εὐεπίφορον ? In ogni caso, una parola che valga
a caratterizzare τὸ τῶν χοημάτων ἀκόρεστον (Procop. Goth. 2, 28 [II p. 279, 9 Haury]) di
Smikrines. Naturalmente τἀρχαῖα nel senso in cui per es. Ar. Nub. 1156 (καὶ τάρχαϊα καὶ
τόκοι τόκων). 990. Cfr. Aeschin. 2, 15 (τύχην) ἣ πάντων ἐστὶ κυρία. Men. fr. 482-8 τύχη κυ-
βεονᾷ πάντα. Philostr. Vit. Soph. p. 58, 12 K. [ed. Heidelberg a. 1838] etc. Alciphr. II 4, 2
τὸ ζῆν κτλ. ὑπὸ τῇ τύχῃ βοαβεύεται. 22. Forse ὅπόσ᾽ ἐστὶν ἃ φέρει χουσία ὃ 30. οὐδεὶς
ἐπιτρέψει vorrà dire: ‘ penserò io a non lasciarli fare’ o sim.
126. FRAMMENTO DI UNA COMMEDIA DI MENANDRO 33
HRS
αὐτὶ 0 piuttosto «rl
«vò δῖ
ςῷ
σι
ἐγὼ δὲ τοῦϊεϊον τάδε βεβούλευμαι [παϑεῖν])
αποϑνησκο. "εκ στυχὴ ὃ πυήσω μηδ εἶ
ἔγωγ ἀφέμ ἀλλὰ τηρεῖν ἀνδοικῶς
τῇ > = 5 7
τὸ πρᾶγμα. 3 τίς ὃ ἡμῖν συ[ν]ε[ (σεται; 3. μόνῃ
δεῖ τῇ γυναικὶ ταῖς te παιδίσκαις φοάσαι
Η ΡΞ" 1 x , x 03 «ἡ τὰ
40 αὐταῖς, ἵνα μὴ κλάωσι, τοὺς δ᾽ ἄλλους ἐα[ν]
€
5; o: ᾿
ἔνδον παροινεῖν εἰς μὲ νομίσαντας + +%-/«+ ]
ὀρϑῶς λέγεις
εἴσω τις ἀγέτω τουτονί"
ἔξεστιν ἀμέλει διατοιβὴν οὐ δέξεται
ἀγωνίαν τε τὸ πάϑοζο», ατκενστενον:
σι
PRA ie i
ὅ τ᾽ ἰατρὸς ἡμῖν davo». σσχητινα
70) 008
È τ᾽ AO ZO o ᾿ δ» 5 Nr s 3
ταχύ y XI ὃ AGos ποός μὲ τὴν τῶν yoyluelto(»)
φέρων ἀπυγραφήν, πολύ τἰ᾿ ἐμοῦ] πεφρόντικε.
ΦΔἄος μετὰ τούτων ἐστίϊν. ἀλλά.] νὴ die,
οι
(©)
x
Da ; \ ; ἔσο ες Lo
αλῶς ἑπόησεν" πρόφασιν εἴληφ ἀσμένως
x ἀπ ἢ o NI € ΄ >»
πρὸς αὐτόν, ὥστε μὴ φιλανϑρώπως ἔτι
ἘΠ ἀνέ τς pa PINCO 3 ,
ταῦτ ἐξετάζειν, ἀλλ ἐμαυτῷ συμφόρως.
τὰ γὰρ οὐ φανερὰ δήπυυϑέν ἔστι διπλάσια.
ἐγῴδα τούτυυ τὰς τίεϊχνας τοῦ δραττέτου. 5
ῶτι
[ὧν]
ὦ δαίμονες, φυβ[ερ]όν γε, νὴ τὸν “Ἥλιον,
τὸ συμβεβίηκός" οὐκ ἂν φήϑην ποτέ
30. παϑεῖν Diels e Wilamowitz. 26. Il principio del verso sembra corretto e ri-
corretto: forse (cfr. Appendice) [αποϊϑνήσκοντά πως τύχῃ 9 38. συνείσεται Diels, e solo
dopo la sua proposta ci è parso di vedere nella pergamena συν]. 40. ed p: ἐᾶν Diels,
Wilamowitz (noi avevamo trascritto ἔα). 492. εἴσω τις ἀγέτω: cfr. Men. Citharist. 52
Koerte? 43. Suppl. Wilamowitz. 45. πιϑανότητα σχῇ τινα m'era parso di poter leg-
gere. 46. z(o)got- ctr. Ἐς Leo, Hermes 43, 308 sqgq.; Der Monolog p. 48 sqq.
49. μετὰ τούτων vorrà forse dire ‘d’accordo con questi’, cioè con quelli di cui è parola
nei vv. 49 sq. 50. Cioè εἴληφί(α). 54. yo δὰ p, per indicare appunto ἐγῷδα.
Pap. Soc. ital. ΤΙ.
94 PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
ἄνϑρωποϊν εἰς] τοσοῦτον οὑτωσὶ ταχύ
πάϑος ἐμπεσεῖν. σχηπττός τις εἰς τὴν οἰκίαν
daydatos ἐμπέπτωπε. 8 τί more βούλεται: 3
{τ
00
ma
κα ἱμονονβα κεν παν νυ] κεν κε τευ
[τ ͵κκ εν 200
[αἸνϑρωποῦ
65 ουχεστινουδ
magavev ??
κα etc.
» eto. εβλαβὴς πόνου
sinssazare dova ἔστιν, οὐκ εὐβουλία.
το καὶ δὴ ᾿ ϑεϊὸς μὲν αἰείαν quer βροτοῖς
ὅταν κακῶσαι δῶμα παμπήδην ϑέλῃ".
ἐκ 000 γνωμολογεῖς, τρισάϑλιες è
«οὐδὲν γὰρ ἄλογον δεινόν 3 οὐδὲ παύσεται: 3
“1 Ὁ» or x = » =
‘ [οὐ]δ᾽ ἔστιν ἄπιστον τῶν ἐν ἀνϑρώποις κακῶν,
75 [ὡς] Kaozir[o]s πού gno ἐν μιᾷ γὰρ ἡμέρᾳ
66. zaoavev T. Lodi: παλίνευ M. Norsa. 68. Se βλαβὴς πόνου (così T. Lodi) è letto
bene, sospetto una qualche sentenza di poeta tragico, suppergiù di questo significato:
βοοτῶν ἁπάντων οὔτις ἀβλαβὴς πόνου, dove ἀβλ. x. equivale ad ἄνευ πόνου ovv. ἄπονος, con
la solita abbondanza tragica come ἄλυπος ἄτης (Soph. ΕΠ. 1002) etc. Cfr. Bruhbn, Anh. 2.
Soph. $ 244 V p. 144 sq., e la mia nota ad Eur. I. A. 805. 69. ovz’ p.— Si pensa
subito al verso di Cheremone (fr. 2 p. 782 sq. Nk?): τύχη τὰ ϑνητῶν πράγματ᾽, οὐκ εὐβουλία,
ma questo non si può leggere (e neppure τύχη τὰ ϑνητῶν ἔστιν, che si presenterebbe
come facile variante del verso proverbiale). 70 sq. Aesch. tr. 156 Nk. 159 Weeckl.
‘ ϑεὸς μὲν Cadròs) temptabam’ Nauck; invece il Wecklein crede, e il nostro testo (se
abbiam letto bene) gli dà ragione, che manchi il principio del verso. Ai testimonia
del frammento va aggiunto Teodoro Prodromo ap. Majuri, Rendic. dei Lincei XVII
(1908) p. 530, 20. 73 sq. Lettura in principio tutt'altro che certa. La sentenza di
Carcino non è altrimenti nota. Ma anche se non fosse suo il v. 74, ἔστι» per ἔστ᾽ è dovuto
ai copìsti. 75. Forse (v. Appendice) σού φησι" μιᾷ (cfr. Men. fr. 262 p. 76 Kock; Eur. Herc.
510 οἷο. : si veda anche il fr. 620, 2 sq. Nk.® di Eur., come è citato ap. Lyd. de mens. 4, 7
p. 73, 1 Wiiosch); ma φησι" μιᾷ darebbe un anapesto scorretto, nè si può decisamente
escludere una interpolazione del πού, che sa un un po’ di citazione da grammatici (però
Filemone ap. Satyr. in PO. 1176 col. VII, 32 p. 150: ‘ Εὐριπίδης πού φησιν οὕτως ᾿ ete.;
126. FRAMMENTO DI UNA COMMEDIA DI MENANDRO 35
τὸν εὐτυχίὶῇ τίϑη]σι δυστυχῆ 4805.
3 νας / |
σὺ πάντα d[ εἴσῃ, Sltuxoirn λέγεις δὲ τί; (3)
ἁδελφός --- ὦ Ζεῦ, πῶς φράσω : σχεδόν τι -- σοῦ
5 ΄ = 23 ΄ Di
x τέϑνηκεν, ἐϑέλων ἀρτίως ἐνταῦϑ ἐμοί — :
80 τί παϑών; 3 χολὴ, λύπη τις, ἔχστασις φρενῶν.
mviyuos. : Πόσειδον χαὶ θεοί, δεινυῦ πάϑους. (Ὁ)
Ἄ ar spa 3 pa ar
“οὐχ ἔστιν οὐδὲν dem[òv) ὧδ᾽ εἰπεῖν ἔπος
οὐδὲ πάϑος᾽ — ἀποχναίειϊς σ]ύ 3 " τὰς γὰρ συμφορὰς
Praz ; Ξ ᾽
ἀπροσδοκήτους δαίμονες διώρισαν.
85 Εὐριπίδου τοῦτ᾽ ἐστί" το[ζὐξε]υρη μένον
Ἴ
οὗ τῶν τυχόντων. è εἰσελήλυϑ[εν] δὲ τις
ἰατρός; : [οὐδείς] οἴχεται μὲν οὖν ὃ Δωρέας
ma, naturalmente, non oso citare anche il poefa di Epicedii Berl. Κίαββ. V 1 nr. IX,
28 sq. φησί που Δημοσϑένης | [ἐκ] τοῦ παλαιοῦ συγγραφέως ἀποσπάσας !). Per la sentenza cfr.
Philem. 213, 7 sq. p. 584 K. τύχης δὲ μεταβολὰς οὐκ ἀγνοεῖς, | ὅτι τὸν εὔπορον τίϑησι πτωχὸν
εἰς τὴν αὔριον. Amm. Marcellin. 26, 8, 13 ‘quivis beatus versa rota Fortunae ante ve-
sperum potest esse miserrimus’. 77. πάντα δ[εῖσον] avevo supplito intendendo con
πάντα ‘ogni qualsivoglia disgrazia’. Per es. Men. Monost. 661 Mein. ἔλπιζε πάντα μέχρι
γήρως ϑνητὸς div. Cfr. Xenoph. Anab. 7, 6, 11. Men. 51 p. 18 K. Diphil. 60, 12 (II 495 K).
Ma seguo ora senza esitazione il Wilamowitz (d[’ εἴσῃ} ovvero d[' dwer]). — λέγεις dè τέ;
Men. Epitrep. 546. λέγεις ti; Pericir. 80. 78. ἀδελφός, —, σοῦ : interruzione analoga Eur.
Hipp. 986 φεῦ τῆς fooreias — ποῖ προβήσεται; — φρενὸς ; all. 79. Smikrines interrompe
col suo τί παϑών; Daos avrebbe completato la proposizione ‘con un infinito dipendente
da ἐϑέλων᾿ (Diels). Di chi è morto ad un tratto si suole immancabilmente ricordare
che proprio prima di morire.... era vivo. Cfr. lo scherzo di Antifane fr. 221 (II
p: 108 K): peydunze δήπου. B. ti σὺ λέγεις; ἀληϑινῶς | γεγάμηπεν; ὃν ἐγὼ ζῶντά περιπα-
τοῦντά te κατέλιπον ; 850. Antiphan. 295 (p. 128 K) λύπη μανίας ὅμότοιχος εἶναί μοι δοκεῖ.
Philem. 106, 2 566. (p. 512 K) διὰ λύπην zai μανία γὰρ γίνεται | πολλοῖσι καὶ νοσήματ᾽ οὖκ
ἰάσιμα" | αὑτοὺς τ᾽ ἀνῃρήκασι διὰ λύπην τινές κτλ. Cfr. molti altri luoghi analoghi in
Stob. IV 35 (p. 856 sqq. Hense). 82 sq. Οὐκ — πάϑος : Eur. Or. 1 sq.; versi frequen-
tissimamente citati (oltre Kirchhoff e Nauck v. O. Hense a Stob. IV 84, 48 p. 840 e
Schol. ad Aphth. Prog. in Studî ital. XVI p. 65, 13 544.). 88. sq. τὰς — διώρισαν : sono
certamente parole di Euripide; ma è probabile che nei versi Euripidei fosse τὰς dè
piuttosto che τὰς γὰρ, a meno che anche lì la cesura principale del trimetro non fosse
nel quarto piede (cfr. Wecklein, Stud. zu Aesch. p. 131 sqq.). 85 sq. Ctr. Theopomp.
fr. 34 p. 145 K: Εὐριπίδου ro ἐστὶν οὐ κακῶς ἔχων ete. (v. Gomperz, Hellenika I 254).
87. Forse continuava: ‘anzi è morto il povero Chaireas senz’assistenza alcuna’ o sim.
(μὲν οὖν cfr. per es. Soph. Phil. 1378. Stephan. fr. 1, 8 [III 360 K]. Men. Georg. 29 etc.
etc.). Si capisce così come possa essere stato interpolato οὐδείς. Si noti che nella per-
gamena c'è l'accento dé τις senza indicazione di cambiamento di personaggio, dopo il
τις : altrimenti potrebbe non dispiacere dé τις; : ovvero δὲ τίς ; 1 ἰατρός. * οἴχεται μὲν οὖν
κτλ., con lo scherzo di prammatica all’ indirizzo dei medici,
$ VUE
90 PAPIRI DELLA SOCIETÀ ἹΤΑΙΙΑΝΑ
APPENDICE ALLE ANNOTAZIONI.
1 sq. [τἄλλα νῦν ὑμᾶς δοκῶ) ἔχειν ἅπαντα, τοῦτο γινώσκειν δὲ yo] | [o]izst μονότροπος Wi-
lamowitz, οἰκεῖ anche Korte, γινώσκεϊι» σε χρή] Diels; ma où è da escludere anche
per ragioni di spazio e la lettera innanzi ad ἢ ovvero εἴ sembra ζ. De Stefani:
γινώσκει πάλαι] (per es. ‘che chi ha danari, ha tutto ’).
2. [uiav μόνον] Koerte, [δούλην μίαν] “come Eucelione nell’Aulularia’ De Stefani.
3. evre sembra possibile (&vre[v9eri] Wilamowitz); non è possibile erza (ἐντασϑα δὴ] De
Stefani).
8. Dopo πατὴρ non si può leggere nè ἰδίας (Koerte) nè παρ᾽ ᾧ (De Stefani). Poi è pos-
sibile forse κατέλιπεν (Koerte), non κατέλαβεν (De Stefani).
10. αὐταὶ: l'accento grave è sicuro. ἐκτεϑραμμέναι Koerte.
14. Non è possibile nè γεανίᾳ τίνι (De Stefani), nè νέαν τε καὶ καλήν (Koerte).
15. A γεγονότι ovvero γενομένῳ (Koerte, Wilamowitz, De Stefani) in fine del verso ave-
vamo pensato anche noi, ma non Οἱ è mai sembrato nè ci sembra possibile leggervi
l’una o l’altra parola.
18. Giustamente, mi pare, nega il Wilamowitz che τἀρχαῖα, senza il contrapposto τόκοι,
voglia poter dire ‘il capitale’; e ritengo sia da accogliere il suo supplemento [νέ-
γευκε]ν ἐπὶ: ‘È un uomo all’antica, che non vuol lusso alla moderna nelle feste nu-
ziali’. Naturalmente bisogna allora interpungere con un punto in alto dopo ἀνήρ.
22. Contro una mia ipotesi che 67600r #08’ fosse da mutare in ἔσϑ᾽ ὁπόσον, nega il Wi-
lamowitz la possibilità di preporre l’enclitica; ma δἰ πόσον ἐστζὶν), che egli e il
Koerte propongono, avevo pensato anche io, e l'avevo scartato per non avere una
serie πόσον - ὁπόσα (avrebbe continuato, credo, con οὐδὲ πόσα).
29 sq. Wilamowitz: ‘sin minus, nemo eis permittet (furari), i. e. ego intercedam’. E
con ragione, perchè l’ interpretazione che dapprima avevo io (‘ addio fiducia’ o sim.)
non teneva conto abbastanza del precedente ἑκόντας.
35 sqg. Senza dubbio è da scartare il [ποεῖν] che avevo proposto io. Il Diels leggerebbe
[παϑεῖν) | ϑνήσκοντά τινι τύχῃ. : ποήσω μὴ δαζοῇς ©], il Wilamowitz [made] | ἀπολεῖτ᾽ ἀγαϑῇ
τύχῃ. 3 ποήσω, μὴ λάλει ©], l’uno e l’altro bene per il senso (Wilamowitz: ‘ Da ist der
Spass, dass der Sclave so zu sagen seinen Herrn zum Tode verurteilt, aber das
geschieht ἀγαϑῇ τύχῃ; damit ist das malum omen aufgehoben ’). Ma le prime let-
tere ἀπὸ sembrano realmente espunte, sulle sillabe ϑνησκο non vi è dubbio, e im-
mediatamente innanzi a τυχὴ c'era un o o una lettera simile rotondeggiante, non
un < o un 7. Ho modificata perciò la congettura del Diels. In fine del verso è si-
curo μηδ. (non #74): μὴ dé[ov] De Stefani.
37. aquen’ (non agmu'). ;
39 sq. " παιδίσκαις αὐταῖς sind die beiden Maidchen’ Wilamowitz. Lo annoto perchè non
si ricada nell’ errore mio, che avevo congetturato αὐτῆς.
41. νομίσαντας daze[v] m' era parso di poter leggere, intendendo: ‘persuasi come sono di
pungermi, di farmi dispetto’. Leggere xaz[6v] (già Pistelli, ed ora Wilamowitz) non
è possibile; probabile invece sembra νεκρόν], come vede sul facsimile il Koerte.
Ma chi pronunzia questi versi?
42. τουτονί dovrebbe essere Χαιρέας, e dovrebbe essere presente ΕἸΞΘΘΒΟ è lui il finto
morto. Ma, osserva il De Stefani, Chaireas χρηστὸς τῷ τρόπῳ πάνυ (v. 6) è difficile
supporre si prestasse all’atroce burla, e pare del resto che egli fosse assente (cfr.
v. 12 τὴν ἀποδημίαν) : allora, continua il De St., τουτονί è un uomo di paglia (meta-
foricamente parlando, s'intende) e Chaireas tornerà alla fine della commedia a sve-
126. FRAMMENTO DI UNA COMMEDIA DI MENANDRO 37
lare con la sua presenza la burla e a sciogliere lietamente il nodo della favola.
Tutto, aggiungo io, può essere, finchè non si riesca a capire e ad emendare il v. 44.
43 sqq. ‘ Uebrigens wird das Leiden (an dem der Biedermann sterben soll) keinen Ver-
zug und keine Agonie vertragen, wenn er sich nicht stràubt und der Arzt eine Pro-
babilitàt hat’ (‘also soll der Arzt eine praesentable Todesursache erfinden ’) Wi-
lamowitz, che, sulla mia trascrizione ados a»»evor - - ον ++, congetturava ἂν μὴ ἐνστῇ
(scritto μενστη per μηνστὴ, cioè μὴ Ὑστῇ) μόνον. Io avevo dapprima creduto di poter
leggere ἂν ἐνστῇ μόνον e anche ἂν μὲν στῇ μόνον (senza senso soddisfacente, perchè
consideravo τὸ dos como soggetto), ma lo spazio mi resultava troppo ristretto per
avuer @ troppo ampio per aver. Sennonchè, esaminato ancora una volta }’ originale,
mi son deciso a supporre omesso il s dopo πάϑο (l'accento è della pergamena): in-
fatti la lettera seguente m’era sempre parsa a, non s. Divien possibile così la let-
tura ἂν μὲν στῇ μόνον (cioè gli elamenti stessi che aveva voluti il Wilamowitz), da
intendere : ‘purchè egli (il finto morto) stia fermo”. Il μέν ha la sua ragione in un
sottinteso contrapposto : " altrimenti (ἐὰν dè μὴ στῇ rà.) tutto il mio piano va all'aria’.
45. 07) non ey), come può sembrare per una ruga della pergamena.
69 sq. Wilamowitz, che approva 1᾿ ἀβλαβὴς πόνου, ha visto sul facsimile un ov alquanto
innanzi all’ eo», e congettura εὐανδοία δ᾽ οὐκ ἔστιν, οὐκ εὐβουλία : ‘kein Mensch kann
sich ungeschidigt erhalten; es gilt keine Tapferkeit, keine Klugheit”. Ma lo spazio
fra il principio del verso e quello che ora anche a noi sull’originale sembra δ᾽ ov.
non sarebbe abbastanza riempito dalla parola εὐανδοία (che sia per es. εὐτραπελία ?).
72. Avevo trascritto ra γνωμολογεῖς, donde il Wilamowitz congetturava τί ἄλογα ταῦτα γνω-
μιολογεῖς, osservando molto acutamente, che ‘nur durch diese natiirliche Anwendung
von ἄλογα ist die Antwort hervorgerufen: Niehts fiirchterliches ist ἄλογον οὐδ᾽ ἔστ᾽
ἄπιστον. Di questa osservazione converrà tener conto, anche con la nostra nuova
lettura oca. Similmente nei vv. 81 sqq. Daos ripiglia il δεινοῦ πάϑους di Smikrines
con Ἰ᾽ οὐδὲν δεινὸν - οὐδὲ πάϑος di Euripide.
τῶ. [6] Kaozix[o]s πού φησιν" ἔν γὰρ ἡμέρᾳ κτλ. Wilamowitz; ed è certo, anche per ragioni
metriche, di gran lunga preferibile questa correzione, che spiega facilissimamente l’in-
terpolazione del μιᾷ. Koerte, che propone anche lui la soppressione del 44, mi ricorda
Diphil. fr. 100, 2 Kock, dove nella vulgata di Stobeo è avvenuta una interpolazione
identica. Ma in principio del verso continuo a credere debba essere [ds], non [ὁ).
79. ἐϑέλων è sicuro : rincresce persino di non poter leggere ὅμιλῶν, come sul facsimile
è parso al Wilamowitz di vedere.
83. Si aspetterebbe ἀποκναίεις ue, ma l’v è sicuro; per ἀποκναΐίεις ue σύ manca lo spazio.
85. τοὐξευρημένον avevo scritto fin da principio, © poi per discutibili ragioni di spazio
mi era indotto a sciupacchiare il metro con τὸ δ᾽ ἐξευρημένον. Mi ha rimesso sulla
buona via il Wilamowitz.
83 sq. τὰς-διώρισαν. Ritiene il Wilamowitz ‘der Sclave setzt den Anfang des Orestes aus
eignen Mitteln im tragischen Stile fort’. Ma nei versi dell’ Oreste non entra per
nulla 1" ἀπροσδόκητον, che è qui di capitale importanza; e pure ammesso che sia
triviale la sentenza, bisognerebbe sapere in quale situazione e da qual personaggio
Euripide la facesse pronunziare. Non è meno triviale per es. foozoîs ἅπασι κατϑανεῖν
ὀφείλεται. Intendo : ‘ vollero gli Dei che le disgrazie giungessero inaspettate’; ma
certo un semplice ὥρισαν (forse πως} ὥρ. ?) sarebbe preferibile al διώρισαν.
57. ἰατρός ; (Daos) Οὐδείς. οἴχετ᾽ οὖν 6 Χαιρέας. Koerte. Invece De Stefani: ἰατρός ; {cenno
di assenso di Daos) οἴχεται μὲν οὖν 6 X. -, confrontando Epitrep. 165 dove si risponde
con un semplice gesto (‘ma di un κωφὸν πρόσωπον Ἢ, e ricordando la mimica descritta
in Etym. Gud. 202, 18 in relazione ad Eur. Or. 643 sq.
δ ΣΕ ων IAN AI II SORRISI GINO RARE ροοξοων,
38 PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
127. Ver. TESTAM., Iudices I 10-19.
Oxyrhynchos (em. 16 X 11,5) Sec. V.
h
Due pagine, la terza e la quarta (y e d) d’un libro su papiro, che con-
teneva nella traduzione dei Settanta il libro dei Giudici, o almeno comin-
se ciava con questo. La scrittura, un’onciale diritta e sottile con elementi
Si corsiveggianti, può ascriversi con probabilità al V secolo. Per i confronti
È abbiam tenuto presente specialmente il testo di Sw (= H. B. Swete, The old
pi Testament in Greek according to the Septuagint, Cambridge 1887), ma anche
vi di Holmes-Parson e di La (= Lagarde). Dei manoscritti fondamentali quello
3 al quale il nostro papiro è più affine sembra essere l’ Alessandrino (A) e
bo. perciò di questo diamo tutte le varianti. Cp:
;
Di verso 1 10-14
τὰ
È:
᾿
ἑναϊντίας τὸ de ονομα τῆς
Χεέρρων ἣν εμἰπροσϑεν Καριαρβοκ-
[σ]εφίε!]ο καὶ sxoWav τὸν Σεσει καὶ τὸν Agiuaav
TO Moe
ὑπ"
zar τὸν Θολμει γεννήματα τοῦ Ενακ χ(αι)
ανεβησαν εκειϑὲν 10005 τοὺς χατοίκουν-
σι
ΤΙ
tas 4αβειο to ds ovoue τῆς 4αβειρ ἣν εμ-
᾿ προσϑεν Καριχσσωφαρ πολις γραμματωᾷ(ν)
Ἧ ; [χ]αν εἰπὲν Χαλεβ ος av παταξὴ τὴν
ἐξ πολιν [tor] γραμματωῶν καὶ τοροκατα-
To 10 [λ]ὶαβηται αὐτὴν daco αὐτῷ τὴν Alolze
i [9]υγατερα μου εἰς ἀν Ὁ ΤΣ τι προκατελα-
ἢ ἰβΊετο αὐ[ε]ην To[Ford]nZ vs Kam αδελφος
1 sq. ἐν. καὶ τὸ ὄν. ἣν X. τὸ πρότερον Καριαρβοξέφερ Sw. Il pap. concorda in tutto con
A, ma ha di più l’articolo τῆς : anche al rigo 6 (της 4.) A omette l’articolo. 3. szo-
wav 29, ἐπάταξαν Sw, ἐπαταξεν A: per la stessa variante cfr. Sw sopra, ai vers. 4 e 5, e
più oltre al 17 (recto, 12). — Secosì Sw. Sedi A — καὶ τον Ayiuaav come il pap. 77, 82,
a 237, καὶ ‘Aywadv Sw, καὶ τον εἰχιμααμ A, καὶ ἄχειμαν B® 4. καὶ Θολμείν Sw zar τὸν Θα-
δι με ἃ — Evan A ὄ. επορευϑήησαν A θ. καὶ to ovoua A ἢ. Kaotaco. om. A . ἐὰν
φὰς Sw, av ἃ 10. -Αζὰ Sw, Aoyav A, Aoya B®, Ἄχσαν La (e così 84] τὶρο 14, dove La “Azoar) .
δ 19, Κενὲζ Sw, Κενεχ A -- ἀδελφοῦ Sw, αδελφος A
Ἧ
Ὺ
Ὁ
bi
1.5
127. VET. TESTAM. 39
Χαλεβ 0 νεώτερος zar sdmzer αὐτῶ τὴν
Acya ὥρα αὐτου εἰς] γυναικα καὶ eyevero
15 εν TO εἰσπορευεσϑαι αὐτὴν καὶ ETTSI-
σεν ἰαἸἰυτὴν αἰτῆσαι παρα του προς αὐτῆς
τὸν ἀγρὸν καὶ δγογγυζεν καὶ εκραξἕεν
ἐπάνω [τ]ου [υπο]ζυγείου] εἰς γὴν νότου
ἐχδεδίοσαι μεὶ καὶ ειπτὲν αὐτῇ Χαλεβ
15, αὐτῷ Χαλὲβ τὴν Sw: il pap. concorda anche qui con A, se non che dopo γεωτε-
ρος ἃ aggiunge vaso αὐτὸν 15.70 stor. αὐτὴν anche A, τῇ εἰσόδῳ αὐτῆς Sw 15 sq. επεισεν
anche 15, 128 etc., ἐπέσεισεν Sw 16. αὖτ. Γοϑονιὴλ τοῦ air. Sw. Il nome 10. è om. anche
da A, che poi invece di τοῦ vr. ha αἰτῆσας. [7. Sw om. τον, che è in A 18. ἀπὸ τοῦ
» ὑπ. Sw, ἐπανω τ. v. A.
recto 1 14-19
= ὃ
τι ἐστιν σοι καὶ εἰπὲν Aloga δὸς μοι evZoyiar|
oti εἰς γὴν νότου εχδείδοσαι us καὶ δὼ-)} "
σις μοι λυτρωσιν ὕδατος xe εἰδωχεν]
αὐτὴ Χαλεβ κατὰ τὴν καρδίαν αὐτῆς λυτρω-
5 σιν μέτεωρῶν καὶ λυτρωσιν ταπεινων
καὶ OL vio Ἰακωβ του Καιναίου γαμβρου
ωύση ἀνεβ[οἼησαν sx πόλεως τῶν φοι-
γίχων μετα τῶν υἱων ἴουδα εἰς γὴν εἰρη]
μὸν τὴν ovoev sv tO voto ἐπι xetafeo|s]
ἊΨ τ ὙΠ) os σαραΐ.} καὶ κατωχησαν μετα του] λαϊου]
Καὶ ἐπορευϑή lovdas mera Συμεὼν του αὐῖελ-])
gov αὐτοῦ καὶ sxoyev [to]v χαν[αν]αίον
1. αὐτῷ ᾿σχά Δὸς δή μοι Sw. Per necessità di spazio ho tolto avro e δὴ: δὴ è om.
anche da A__2 sq. 1 δωσεις 454. τὴν duro. A θ. 84. Ιοϑὸρ τοῦ Kewaiov (Kw. A) τοῦ y.
Μωυσέως Sw: Ιωαβ του Κιναίου πενϑερου Movon A 7. εκ τῆς π.- Α 8. προς τους viovs A
9 sq. τὴ» οὖσαν e. τ. νότῳ ᾿Ιούδα ij εστιν ἐπὶ x. Sw: Ιουδα τὴν ovo. εν τ. vr. A, che om., come
il pap., le parole ἢ εστιν. 10. Probabilmente sarà da scrivere {[o]Aoa[6}, perchè la
lezione Aoaò è testimoniata da tutti i mss. e confermata dal contronto, per es., con
Num. 21, 1. 338, 40. Dopo Αραδ A καὶ ἐπορευϑὴ καὶ κατωκῆσεν. 12. sxoysr] ἐπάταξαν A
eroyav 53: vedi la nota a verso 3.
εἶς ἢ
Poi
d
i
τ
PZA RT Re NT, RP MU) VT EATER >
40 PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
τὸν κατοικουντα Tegex καὶ εξωλεϑρευ-
σεν αὐτοὺς καὶ ἐκάλεσεν τὸ ογομα τῆς
15 πόλεως Avrled]sua καὶ οὐκ ἐκλῆρονο-
unosr tovdas Γαζία)ν οὐδὲ ta opa av-
τῆς ουδὲ τὴν ἀσκαλωνα οὐδὲ τὰ ogia
αὐτῆς ovde τὴν ἀκκαρίω)ϑ' οὐδὲ te ogia αὖ-
τῆς ουδὲ τὴν [Alfmrov [ουδὲ ta τεεριστε]ορια αὐυτὴς
0 Kar ἣν ἃς μετα ἴουδα καὶ εἐκληφο)νομης-
[σεν
13 sq. ἐξωλέϑρευσαν Sw, Σεφερ καὶ avedepaticar αὐτὴν καὶ εξωλεϑρευσαν αὐτὴν A
14. ezalecav A 1ὅ. Avodsua] εξολεϑοευσις ἃ 16. Ἶ. τὴν Γάζαν Sw — οὐδὲ] καὶ A, e così
sempre nei righi 16-19: τὸ ορίο» A sempre nei righi 16-15 18. “κκαρὼν Sw 90. χςὴν A.
128. FRAMMENTO STORICO O RETORICO.
Oxyrhynchos (em. 10 Χ 10) See. II-IIIP.
Frammento di un libro, piuttosto che di un volumen in papiro, perchè
il contesto del recto si accorda suppergiù con la situazione richiesta dal
contesto del verso. In un discorso retoricamente composto i κυβερνῆται, che
sotto gli ordini di Lisandro avevano preso parte ad una vittoriosa battaglia
navale contro gli Ateniesi (naturalmente si pensa ad Egospotami), riven-
dicano, a quanto sembra, i loro diritti e le ricompense ad essi dovute; e
probabilmente per porre in mostra i proprii meriti, accennano a quanti onori
Lisandro avrebbe avuti se invece di una vittoria navale avesse riportata
una vittoria per terra. Nel verso si hanno ancora frammenti della stessa
orazione, e si accenna a competizione fra le varie categorie di gente di
mare. Abbiamo preposto il recto al verso, supponendo di aver qui frammenti
della seconda parte di un quaderno, ma possono essere anche della prima
parte, e allora il verso normalmente precederebbe il recto.
Senza dubbio, chi riuscirà a determinare un po’ meglio il senso gene-
rale del frammento, potrà anche completare più d’una delle parole che
abbiamo lasciate monche. Solo per serupolo poi abbiamo detto ‘ frammento
storico 0 retorico: in realtà consideriamo come quasi sicuro che sia una
μελέτη retorica. m. n.
128. FRAMMENTO STORICO ὁ RETORICO
recto
[xs π]ρολαβεῖν ὅσον εἰς μισ-
ϑοῦ λόγον προσοίσομεν, τὴ()
δὲ πολειτείαν ἡμεῖν ἑάτω" οὐ
γὰρ ἔστιν ὥϑλα τοῖς xv|Beo-]
νήταις ἐν t[oîc] “Ἕλλησιν. εἰ
dè ἱππομαχίαι [4]ϑηναίους
ἐνεικῶμεν malo Ἑλ]λήσπο(ν)-
τὸν ἢ ἄλλοθί που τῆς Ἕλλά-
doc, ἱππαρχῶν dè αὐύσανδους
ἔτυχεν, εἶϑ᾽ ὁμοίως εὐδοκί-
μησὲν παρὰ τὴν ἱππομα-
χίαν, καὶ τῶν ἱππίαρ)χῶν
ὃ χράτιστος +| 10-11 1.]
τὸς ἂν ἐφαίϊνετο +» 11 +]
εἰς] τὸν ν.» [10 1].]
[πεν] χο “10:11. 11.
ἰ -ἰ »]αν
Verso
ἀγγέλλων. ἐὰν dè zali οἱ xs]
λευσταὶ uerarto|]ovrer τῆς
αὐτῆς τειμῆς κεν μὲν
ἀϊπου]πτεσόντες σίτου] τταρὰ tod:
κυβερνήτ])ου ».] «λοντες οἱ
τοῦ αἰ κ κεν εν} ταν κόντες καὶ
τὴν γῆν ἅπασαν ἐχ[πιεριόν-
τες, ὃ μὲν] ἐπὶ τῆς πρίύμν]ης
σεμνοήϑης τὸ νεῦμ[α)] σύντονο(ν)
24. ἐκπεριόντες = ἐκτεριιόντες : v. per es. Jacobi, Ind. Com. 5. v. περέειμι.
Pap. Soc. ital. II.
Wade I λύων Md Ἐν
42 PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
ὑποσημαίνων dl ἡμῶν dè
πάνυ a[+-|- το. εἰ dè καὶ] οἱ ναύ-
κλῆροι οἷ 55: +]: ἀμφισβης
30 [τοῦσι χκελευσ ταῖς ἄρ ἐλαυ-
Ιν- ἀνε χες κε]ναῦς, ἐγὼ μὲν
Ἰτητὴ “sel
le[«leo |]
30. 31. ἐλαύξνουσι τὰς] ναῦς non basta a riempire lo spazio. 32. forse diatleniis[ 2
129. DeMOSTH. DE PACE $ 2 566.
Oxyrhynchos (cm. 16 Χ 14) Sec. IVP.
Frammento di un bel codice in pergamena, di scrittura onciale grande
eretta continua. Ogni pagina conteneva tre colonne e ogni colonna circa
33 righi: del recto si è conservata la parte inferiore della prima e seconda
colonna e una piccola parte centrale della terza, del verso la parte infe-
riore della seconda e terza colonna. Il codice doveva misurare all’ incirca
cem. 23X 29. E probabile che col primo rigo della prima colonna del recto
cominciasse l’ orazione: diciamo soltanto probabile, perchè questa prima
colonna dovrebbe contenere almeno 85 righi, calcolando che ogni rigo
contenesse in media 12 lettere, mentre le altre ne avrebbero solo 33; ma
s’ intende che i nostri calcoli possono essere soltanto approssimativi, poichè,
per la diversa dimensione delle lettere, il contenuto di un rigo varia da
un minimo di 9 a un massimo di 14 lettere. È certo ad ogni modo che
ciascuna colonna doveva avere un egual numero di righi : infatti la riga-
tura, tracciata a secco con uno strumento a punta, comprende con una
linea continua tutte tre le colonne.
Lettere dell'alfabeto d’ inchiostro e mano diversi da quelli del testo,
circoli concentrici e segni incomprensibili sono sparsi in tutti i sensi sulla
pergamena: nel margine inferiore del recto, in senso opposto alla scrittura
del testo, si legge: gia.
Per i supplementi ci siamo serviti dell'edizione del Voemel Demosthe-
nis contiones, Halis Saxonum MDCOCCLVII. Un altro frammento dell’ ora-
zione De pace ($$ 21 e 23), su papiro, è pubblicato in PO 460.
ἘΣ
BR I sù
ΠΡ
bd è
129. DEMOSTH. DE PACE 43
Recto
Col. I ($ 2) τες QUOVELV WE
ὑπὲρ πολεως
ylade BlovAsvo[we]vor[s
πωτερον]) vusis και τηϊλικουτων
αὐτὸ πεϊποιηκα 20 πραγμίατων προσ
te-]ot μὲν yao yzlst, εἸξίειν καὶ
5 aldo [m]av[t]ss Asyew χίαι συμ
αὐϑρωστοι 7790 θουλευεῖιν δὲ ὧν
τῶν τραγμαάτων καὶ ta ἱπαρονταὰ e
εἰωϑασι χρησϑαι 25 ot) βελείιω και
LE to βουλευεσϑαι te προειμίενα 00
. 10 vue de mera ϑησετίαι ἀκριβως
τὰ πραγματαὰ 8% i d «doc . τὸ Ze
ds tovtov συμ [yle[v πὶ
βαινει παρὰ πᾶν
Col. III ($ 4-5)
΄ Col. II (δ 3-4)
30 υἱσε ἐμοῦ uvnuo
ale φιλο νεϊυσαντας ἐγὼ
15 vilaetv arrogtav γίαρ ἡ
4. ὦ ἄνδρες ᾿Αϑηναῖοι non sarà stato omesso, ma scritto col solito compendio (efr.
Voemel p. 154), qui e nel r. 28: per il r. 32 non è possibile affermar nulla. 14 sq. cer-
tamente φιλονικεῖν, cioè la forma corretta.
Verso
Col. II $ (7-8) 4 dovs εϑεασϑε
αλίλα ul περι
αλλ αἴυτους υ- σωτηριϊας καὶ
μας st [γὰρ ev 4: xowav] πραγ
35 ονυσου tgelyw 40 uatov ἣν 0 λοῖγος
36. Sicuramente ἐϑεᾶσϑε: ‘respondet ἣν neque aoristo locus’ (Blass).
44 PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
ove a]v ουτως cav [garvegav
ov εκ]ξίνου ταυτηῖν ἐξαργυ
σερος χαρ)ιν ov ρισας προς εἴκει
τ suolu πρὸς α rolr] ar[ay]ov [οἱ
45 mexlisav 7 55 χεται δυο μὲν
κουσατ)ὲ xat δὴ tavia ὧν πρὸ
τοι τουΐτο γε «rt[o]v «yo uao
vuas orlomei τυρει τοῖς γεγε
γημένοις 40
Col. HI ($ 8-9) 60 yes 009ws xe
δ
dizatms οἵα 7180
evda] nv αποφανϑεν
50 d εἰκεχτὴν 0v
48. Piuttosto οἴομαι che οἴμαι, ma la traccia della lettera precedente il x è tenuissima.
130. FRAMMENTI DELLE ΒΉΟΙΑΙ ESIODEE.
Oxyrhynchos (circa cm. 21 Χ 17) See. II-IIIP,
Cinque pezzi che si son potuti congiungere in maniera da avere due
colonne frammentarie di un volumen papiraceo, il cui recto era stato ado-
perato per scritture documentarie (nei pezzi superstiti: frammenti di conti
di artabe di grano in relazione ad arure di terreno; vi occorre il nome di
un villaggio sxmuwe, cioè Zevrexmuia, che non mi è altrimenti noto), e
il verso conteneva le Ehoiai Esiodee, o meglio una parte di esse. La scrit-
tura così del recto come del verso (questa, naturalmente, posteriore all’ altra)
può essere attribuita al II o II secolo di Cr. Quanti righi ciascuna colonna
contenesse non si può dire. Certo non tutte le colonne avevano lo stesso
numero di righi: in fatti, il penultimo rigo della prima colonna (v. 24) è
perfettamente in linea con l’ultimo della seconda (v. 48), sicchè in quella
l'altezza del margine inferiore era minore. Vi sono sporadicamente accenti
(il grave, naturalmente, è usato per le sillabe senza accento ; cfr. Reil, Bye.
Zeitschr. 19, 479), spiriti, interpunzione : per non trascrivere due volte lo
stesso testo, indico qui tutti i segni che vi si scorgono.
7. augiota9 ὅμιλος 10 στήϑεσσ 11 srreysioeto 12 γέγωνε 14 χε-
Asvet* 16 οἱ (cioè una specie di doppio spirito aspro, a tratti molto sot-
130. FRAMMENTI DELLE EHOIAI ESIODEE 45
tili) m° -εστω 17 emudorvgos (il secondo’ m°) ἐστω 18 ]yoerer εἰδέκχεν
19 aoscsar 21 γαιαν' 23 Ἰιμήλιά κάν νυ κε 24 ἀνίηρον 20 e 27 δ᾽
28 επαΐσσων 29 i ὑποχωρήσας 30 ἐχειϑ᾽ ἡ 91] ἵεταναινομένη 92 πέλεϊ
89 φύγειν" 584 ϑύγατερ 35 [δ]έξο -ὁὡὩωὠρὰ —36-41 Vedi trascrizione
43 αἰ (corr. da enya) 609 44 ἐμμαρψ 40 ἐχεν-ποδώκης δὲ arl 46 ἐν-
γυς-τέλεος᾽" ὅδετξκε AT ἐξέφυγεν 48 αμπυείων
In tutta la parte conservata si tratta della gara fra Atalanta ed Hip-
pomenes (1); gli ultimi versi, i soli quasi completi e che si possono inte-
grare con una certa sicurezza, descrivono la vittoria di Hippomenes, ottenuta
per mezzo dei tre χρύσεα μῆλα. che, come sappiamo da altre fonti, gli aveva
dati Aphrodite.
Verosimilmente nella colonna precedente e nei primi versi di quella
che è ora prima colonna era narrato di Hippomenes, che preso di amore
per la bellissima donna si era presentato a chiederla sposa, nonostante
l'esito funesto delle gare precedenti (2). Appare Atalanta nel v. 5, e si
appresta alla gara, circondata da grande folla ammirata e stupita della
straordinaria fierezza e bellezza. L’ aura di Zeffiro ne agita le vesti (3):
sempre maggior folla si aduna silenziosa intorno ai due giovani. Schoineus,
padre di lei, ripete le condizioni della gara, quelle stesse che erano state
poste anche ai precedenti proci: Atalanta non gli sarà concessa se non
riuscirà, col favore degli Dei, a vincerla nella corsa, e in tal caso oltre la
figliuola gli donerà celeri cavalli, che condurrà seco in patria (4) a ricordo
(1) Hes. fr. 20 e 22 Rzach?®. Naturalmente credo tutt'altro che sicuro il nome nel
v. 15 dove l'ho inserito io, per compiere il verso.
(2) Hygin. fab. 185 p. 117, 10 Schm. ‘plerosque cum superasset et occidisset no-
vissime ab Hippomene... victa est’ (suppergiù le stesse parole a proposito di Hippoda-
meia fab. 84 p. 88, 12 sq.). Cfr. Apollod. 3, 108 Wagner (ἤδη dè πολλῶν ἀπολομένων), dove
sono confuse le due Atalante.
(3) ‘Aura refert ablata citis talaria plantis, | tergaque iactantur crines per ebur-
nea’ ete. Ovid. Met. 10, 591 sq., di Atalanta mentre corre: dunque i ‘talaria’ sono ἐπι-
σφύρια, non certo ‘cin langes, bis an die Knòchel gehendes Kleid’ (Georges): cfr. Ro-
bert, Hermes 22, 449 e Korn-Ehwald a q. 1. Ma nel nostro v.9 evidentemente la πνοιὴ
ζεφύροιο agita le vesti (χιτῶνα), ed Atalanta fa o meglio rifà la sua apparizione (@oruro),
prima che cominci la gara con Hippomenes; e nulla impedisce, io credo, di supporla ancora
coperta dalle sue vesti (cfr. Ovid. 578), quantunque anche nel vaso di Bologna, (Brizio
in Mus. ital. II 31 sqq., per cui v. Robert 1. c.) sia rappresentata nuda mentre si appresta
alla gara. Del resto, dalle parole dello scolio Townl. a ? 683 (Πσίοδος γυμνὸν εἰσάγων Tn-
πομένη ἀγωνιζόμενον “Aralavty) risulta proprio che nelle Eloiaî anche Atalanta era rap-
presentata nuda? Che sia tale in un vaso del V secolo, il cui pittore s’inspira alle
Ehoiai, non è ragione sufficiente.
(4) Onchestos. E Hes. fr. 41 potrebbe appartenere alla Ehoîa di Atalanta.
46 PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
del periglioso agone. Morirà invece, se sarà vinto (cfr. v. 33 περὶ wwyîs....).
Ma come fosse formulata precisamente questa condizione in quello che
manca a principio della seconda colonna, non sappiamo. Probabilmente nei
versi affatto perduti era anche l’apparizione di Aphrodite al solo Hippo-
menes (1), la consegna dei tre aurei pomi e le istruzioni sul modo di
usarne. Nelle prime linee frammentariamente superstiti (v. 26 sqq.) la gara
è già cominciata, e assistiamo ad evoluzioni, che non intendo bene, dei
due campioni (δεξιτερῇ ete., ἐπ᾿ ἀριστερά etc.). In seguito (v. 30-32), sembra
si faccia notare quanto è diversa la condizione dei due, giacchè vinta che
sia Atalanta subirà le nozze, mentre vinto che sia Hippomenes subirà la
morte. Veloce si slancia l’ una, mentre l’altro, che sa in pericolo la propria
vita, ricorre ad ingannevoli parole (2), invitandola ad accettare gli ἀγλαὰ
δῶρα di Aphrodite, ma non so poi integrare nessuno dei versi seguenti
(36-41), dei quali rimangono poche sillabe (3). Certamente col v. 42 siamo
già alla fine della gara: Hippomenes lascia cadere ad intervalli, l’un dopo
l’altro (4), i tre pomi e giunge primo alla meta, e sfugge la morte, ἔστη
δ᾽ ἀμπνείων κτλ.
Non dubito punto che non sieno frammenti di una Ehoia Esiodea; non
ne dubiterei neppure se nel v. 45 non comparisse il ποδώκης (questa è l’ac-
centuazione del nostro papiro) d7° ᾿τ[αλάντη], che negli scolii del cod. Ve-
neto A ad Hom. B 764 è citato come di Esiodo (per l’ accentuazione 7ro-
δωκής !). Dirò anzi che non so se la citazione si riferisca piuttosto a questo
nostro v. 44 che non a quello del papiro Flinders Petrie (fr. 21 Rz-), o
anche ad altri versi della medesima Ehoia, poichè è ovvio pensare che non
una o due volte soltanto vi ricorresse il nome di Atalanta con tali epiteti :
nè ho avuto ritegno di integrare anche il v. 30 con questo medesimo zr[o-
(1) Ovid. 650 ‘nullique videnda nisi ipsi | Hippomenen adii docuique quis usus in
illis? (ἔδωκε τὰ χρυσᾶ μῆλα καὶ εἶπεν ὃ χρὴ ποιεῖν ἔν τῷ δρόμῳ Liban. in Westermann My-
thogr. p. 864, 22 sq.). E io credo col Robert che non sia aggiunta di Ovidio.
(2) v. 23 τῶι καί da Sol[opooréoyv ete. (in ogni caso c’era un δόλος) : ‘ perciò anche!
ricorre a parole ingannevoli ’. Vien fatto di pensare alle parole di Ulisse (ει 422 sq.):
πάντας δὲ δόλους καὶ μῆτιν ὕφαινον, ὥς τε περὶ ψυχῆς" μέγα γὰρ κακὸν ἐγγύϑεν ἦεν. Simil-
mente Don Abbondio nel colloquio col Cardinale (6. 25) credeva che ‘quando si tratta
della vita” si possa anche ricorrere a qualche sotterfugio. Più apertamente ancora Pi-
sandr. fr. 8 Kinkel: οὐ νέμεσις καὶ weùdos ὑπὲρ ψυχῆς ἀγορεύειν.
(3) Evidentemente Atalanta ritiutava l’otferta: ne fa fede, oltrechè il piccol nu-
mero di versi che seguono (inadeguato alla situazione descritta da Ovidio 582. 641 etc.),
la parola κάββα[λε nel v. 38.
(4) Ovid. 664-875 (con molti ‘abbellimenti’ senza dubbio suoi). Schol. Theocr. 3, 40
O) e | cha 5 "ον
ξρριπτεν ἕκαστον αὐτῶν (εἷς τοὐπίσω).
130. FRAMMENTI DELLE EHOIAI ESIODEE
Ha
δώκης δῖ᾽ ἀταλάντη]. Non dubito, dunque. Ma, naturalmente, l’ autore non
è 1 Esiodo degli Ἔργα, e neppure quello della Teogonia : è un ῥαπτῶν ἐπέων
ἀοιδός, che saccheggiava a man salva il suo Omero, forse anehe un po’ più
che non facessero i compilatori delle altre Ehoiai, quantunque anche questi
altri, per quel poco che ci sono noti, non pretendessero ad originalità di
versi e di formule epiche (1).
Interessante è che il motivo dei tre χρυσᾶ ujZa, per chi ancora ne du-
biti dopo la interpretazione del vaso di Bologna data dal Robert, non è
ellenistico, ma della poesia classica. Interessante è anche che la parte rap-
presentata da Schoineus nel nostro frammento ci autorizza a ritenere che
già nella forma ‘esiodea’ della leggenda non per capriccio rifiutava Ata-
lanta le nozze, bensì perchè un oracolo gliele aveva vietate (‘ deus’ Ov. 564.
Robert p. 450 sq.). In generale il racconto di Venere nelle Metamorfosi (10,
560 544.) è ricamato, beninteso di seconda: o di terza mano, sulle Ekoiaî :
la responsabilità di Ovidio e della sua fonte ellenistica si riduce a partico-
lari di secondaria importanza (2), fra i quali porrei anche quello dell’ amore
che Atalanta risente essa stessa per Hippomenes, sicchè alla fine delle fini
non le sarebbe parso vero di esser vinta. Questo motivo indubbiamente
trovava Ovidio nella sua fonte (3), ma non gli si fa torto dicendo che
molto volentieri l’accolse. Chi più propenso di lui a presentare un’ eroina,
che l'antica poesia volle ἀμείλιχον ἧτορ ἔχουσα (se ho fatto bene, e credo
di aver fatto bene, a completar così il v. 34), come una qualsivoglia Corinna,
quae cum ita pugnaret tamquam quae vincere nollet
vieta est non aegre proditione sua — ?
Il nostro papiro fu primamente ben trascritto da Medea Norsa; a de-
cifrare alcuni luoghi più difficili contribuirono poi efficacemente E. Pistelli
e TT. Lodi. S° intende bene che ho completato molti versi, solo per indicare
approssimativamente, e senza pretesa di eleganza, il senso che a mio giu-
dizio poteva esserci. Di ‘licenze’ prosodiche e ritmiche ho adoperato tutte
quelle che sarebbero tollerate in Omero: non è improbabile che il nostro
rapsodo fosse a volte più a volte meno ‘licenzioso ’: manca il mezzo di as-
sicurarsene volta per volta, nè forse ne varrebbe la pena. Qualche volta
(1) Si veda la editio maior (Lps. 1902) dello Rzach, per quel che riguarda lo Scutum
e i trammenti delle Ehoiai.
(2) Per es. 674 ‘inque latus campi quo tardius illa rediret, | iecit ad obliquo niti-
dum iuvenaliter aurum’. Poichè non mi par probabile che qualcosa che risponda a
questo αὖ obliquo sia da supplire alla fine del v. 46 (per es. ἧκέ [ye doyud] o sim.).
(3) Cfr. Theocr. 8, 40 sqq. Philitas ap. Schol. Theocr. 2, 120.
48 PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
mi sono allontanato dall’ uso omerico della lingua, perchè non ho saputo
trovar di meglio: valga come esempio il v. 18. Dei luoghi omerici, messi
a profitto per la integrazione, ho citato solo alcuni, non tutti.
Sotto il n° 131 pubblicheremo altri frammenti epici, che ho ora il dubbio
appartengano anche essi ad Elhoiai esiodee ; e debbo aggiungere che il Diels,
a cui li comunicai prima di conoscere questi di Atalanta, ebbe la stessa
impressione. Sono di altra mano, è vero, ma suppergiù dello stesso tempo,
e scritti anche essi sul verso di un papiro che nel recto aveva un docu-
mento. Per grossi poemi, o parte di grossi poemi, non è maraviglia si ri-
corresse talvolta a papiri usati nel recto; ma che verso lo stesso tempo,
nella stessa città di Oxyrhynchos, vi si ricorresse così spesso, sicchè due
pezzi di volumi diversi siffatti sieno giunti fino a noi, è tutt’altro che im-
possibile, ma non è probabilissimo (1). Quei frammenti di esametri, poetica-
mente, non valgono più di questi nostri, e Omero vi è saccheggiato egual-
mente, se non di più. Non sembri, dunque, ingiustificato il mio sospetto.
Il male è che non riesco a mettere d’ accordo tutta quella mitologia che
vi troviamo, nè so dire in quale Ποῖα potesse esser compresa tutta.
g. D.
(1) Anche la Fhoia a cui appartiene il fr. 96 era similmente scritta sul verso di
un papiro documentario, di Aschmunèn a quanto sembra. Cfr. Berl. Klass. VI p. 31.
Col. I.
{mancano 2 versì)
>
ΠῚ ΄ 2 (a Ra
d ἀμφίσταϑ ὅμιλος
[τῷ δ᾽ do ἔπ᾽ αὐτίκ᾽ ἔπειτα τ]ανίσφυρίος] ὥρνυτο κούρη
i
ds
Je πολ
[δεινὸν δερκομένη" ϑ]άμβος δ᾽ ἔχε πάντας δρῶνταϊς.]
2. ὠκέες ἵπποι sim., ovvero accusativo. Scut. 350. 372 etc. 5. ἔνϑαι καὶ] ἔνϑα ov-
vero μέν 7 ἔνϑα — δέ τε) ἔνϑα. 6. Per la grafia τανίσφυρος cfr. Hes. Theog. 864 (schol.
Pind. Ol. 5, 1). Bacchyl. 3, 60. 5, 59. (τανίφυλλος) 10, 55. 7. κλαίων δ᾽ ἀμφίσταϑ' bu.
O 712. 8. δεινὸν deox. cfr. T 842. A 37 etc. ϑάμβος δ᾽ È 1. ᾿Αχαιούς Ψ 815. σέβας δ᾽ È. a
ὁρῶντας ἀϑανάτους h. hom. 28, 6.
130. FRAMMENTI DELLE EHOIAI ESIODEE 49
vom ζεφύροιο χιτῶνα
10 σεϊρὶ στήϑεσσ᾽ ἁπαλοῖσι
πολ ]λὸς δ᾽ ἐπεγείρετο λαός.
[zoì δὴ ἀκὴν ἧσαν, Σ χ])οινεὺς δὲ γέγωνε βοήσας"
[κέκλυτέ μευ πάντες ἡμ)]ὲν reo ἠδὲ γέροντες,
[ὄφρ᾽ εἴπω τά us Funds] ἐνὶ στήϑεσσι κελεύει.
15 [Ἱππομένης μνηστεύει)} ἐμὴν ἑλικώπιδα κούρην.
[ιὖϑος δ᾽ ὅς I ὑγιὴς νῦν] οἱ εἰρημένος ἔστω"
[ὧδε δὲ μυϑέομαι, Ζεὺς δ᾽ ἄμ)μ᾽ ἐπιμάρτυρος ἔστω"
[od μιν ἀέϑλου ἄτερ κεκ τ]ήσεται. εἰ δέ κεν οὗτος
ἱνεκήσας ϑάνατόν ve φύγῃ καὶ ἰχῦδος ἀρέσϑαι
20 ἰ ϑάνατοι δώωσ᾽ οἣ Ὁ λύ μ͵πια δώματ᾽ ἔχουσιν,
[ ton νοστήσοντι φί]λην ἐς πατρίδα γαῖαν
παῖδα φίλην δώσω ἔτι δ᾽ ΤΟ ΜῊ σϑένος ἵππων,
è È
#2 5 -
[τούς δα δόμον ἄξε εὐ ήλια, καί νύ ze ϑυμῶι
25
RAT, μὲν ἔχων, αἰεὶ δ᾽ ἀνιηρὸν ἄεϑλον
ΟἹ δ᾽ ἀνδρῶν τὲ ϑεῶν τε
μεμνέῳτ᾽ εὐφροσύνῃσι. πατὴρ
9. Converrà cercar qualcosa di meglio che non sia per es. [ris δ᾽ ἄρα πόλπωσεν πν]οιὴ
(cl. Nonn. Dionys. 15, 223 πέπλον ὅλον κόλπωσεν ἐς ἠέρα κοῦφος ἀήτης : questo ed altri luoghi
ap. Castiglioni, ‘Studi intorno alle fonti e alla composizione delle Metamorfosi di Ovidio’
p. 142 sq). 10. Per es. [ἐογόμενον περόνῃσι πε]οὶ κτλ. 11. Scr. ἐπαγείρετο (cfr. E 248
ϑοῶς δ᾽ ἐσαγείοετο λαός). 12. γέγωνε βοήσας e 400 ete. 13. 14, H 67 sq. 848 sq. etc.
ἠμὲν — γέοοντες B 789. I 36. 258. 15. Cfr. Introd. Se non mi sembrasse da evitare
l’assonanza κοῦρος — κούρην supplirei μνηστεύει ὅδε κοῦρος κτλ. — ἕλ. κούρην A 98. Hes.
Theog. 307. 16. Θ 524 μῦϑος δ᾽, ὃς μὲν νῦν ὑγιής (ctr. Wilamowitz, Ber!. Sitzungsber.
1910 p. 374), εἰρημένος ἔστω. 17. Η 76. 18. 19. Cfr. IZ 88 ete. 590. Cfr. A 18 οἷο. ὃ 479.
Hes. Theog. 373 (ἀϑανάτοις τε ϑεοῖσι, τοὶ οὐρανὸν εὐρὺν ἔχουσιν). 591. Cfr. a 290. β 221 etc.
22. dx. σϑ. ἵππων Hes. Scut. 97 (cfr. 96. 470). 24. ἀνιηρόν (----), come già Archil.
fr. 10 Bgk4; cfr. Saffo 1,3 ὀνίαισι (----).
Col. II.
(mancano x versi )
[-|ὦν[-]. κα κα καὶ
δεξιεξηῆν δ +... [aa ]eer
[x]ei μὲν ἐπαΐσσων επί
27. Cfr. φ 410? 28. 7 64 ὝἭκτορ᾽ ἐπαΐσσων.
Pap. Soc. ital. II. 7
50 PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
ἘΠΕ , w
7X ὑποχωρήσας .. εαρῖοί
90 ἄϑλον ἔχειϑ᾽" ἢ μέν δὰ πίοδώκης dl ᾿ταλάντη]
ist ἀναινομένη δῶρα [χουσέης Agoodiys.]
τῶι δὲ περὶ ψυχῆς πέλεῖτο δρόμος, ἢ μόρον εὑρεῖν)
[i]? φυγεῖν" τῶι καί da δολίοφρονέων προσξειπε"])
ὦ ϑύγατερ Σχοινῆος, ἀμ[είλιχον ἧτορ Èpovoa,]
35 [δ)έξο τάδ᾽ ἀγλαὰ! δῶρα ϑείᾶς, χρυσέης Aggoditrs.]
ἱ s «Jeotrdo[
οῶν σεαΐ
a fa]
εἰς χρυΐ
40 Ἰ» «τὴν
τυψο] χο]ύϊσ]εα ulijia?
]
]
]
v
Γ
κὶ
αὐτὰρ ὃ [diuga πόϊδεσσι μἰετελϑὼν ἧκε τὸ πρῶτον.)
DI
n 3 5 Di - =
ἢ civ ὥς 4 dova μετ[αστρεφϑεῖσα τὸ μῆλον]
ἔμμαρψ" αὐτὰρ ὃ χειρὶ τὸ δεύτερον ἧϊκε χαμᾶζε.)
bl AR E) ; , = ΄ ες “9.5 , n
45 χαὶ δὴ ἔχεν δύο μῆλα ποδώκης δῖ Ατί[αλάντη,]
Mero DI SM = Η
ἐνγὺς {co} d ἣν τέλεος" ὃ dè τὸ τρίτον ἧκε ἰχαμᾶζε,]
= > .-, x - ΄
σὺν τῶι ὃ ἐξέφυγεν ϑάνατον καὶ κῆρα μέλαιναν.)
ἔστη δ᾽ ἀμπνείων καὶ ἰ. .]- οἰ. .]νἐσομαΐ
29. Che cosa abbiano voluto lo scriba (77) e il correttore (soprascer. x’) non in-
tendo: 7 = ἧκεν imperf.? Anche il supplemento rimane più incerto del solito.
31. Cfr. Γ 64 etc. Theognis 1289 sqq. (dell’ Atalanta dell’ Arcadia) ἀναινομένην γάμον
ἀνδοῶν | φεύγειν κτλ. φεύγουσ᾽ ἱμερόεντα γάμον, χρυσῆς ᾿Αφροδίτης | δῶρα" τέλος δ᾽ ἔγνω καὶ μάλ᾽
ἀναινομένη. 32. X 159 οὐχ ἱερήιον οὐδὲ βοείην | ἀονύσϑην rà. | ἀλλὰ περὶ ψυχῆς ϑέον Ἕχτο-
ρος ἱπποδάμοιο. 58. Cfr. E 197 etc. Hes. Theog. 550 φῇ ῥα δολοφρονέων. Vedi Introd.
84. I 572 (Eowbs) ἀμείλιχον i. ἔχουσα. Cfr. Ovid. 572 ‘immitis’. Nè dovrebbe esser neces-
sario aggiungere che qui la ἀμ. ἢ. ἔχουσα non è la ‘donna crudele’ degli amanti e del
melodramma: Atalanta ferocemente uccideva i vinti. 35. δέξο Τ' 10. Hymn. Mere. 312.
— Beds, yovotns Apo.: cfr. ded, γλαυκῶπις ᾿ϑήνη ete. 88. κάββαϊλε: οἷν. Introd. 42. μ[ε-
τελϑὼν : sulla prima lettera, quasi certamente 4, c'è un apice di cui non so rendermi
ragione. 48. ἢἣ δ᾽ aòùp' in principio di verso per es. x 114. 44. 46. χαμᾶζε. Non sarebbe
difficile variare la cadenza di questi versi (per es. cl. Hes. fr. 96, 86 sq. χαμᾶζε --- ξραζεὶ,
ma mi pare si ottenga un effetto migliore appunto con la ripetizione della stessa pa-
rola. 44. ἔμμαρψ᾽ : sull’analogia di ἔλλαβε, ἔλλαχε (Brugmann-Thumb, Gr. Grammi
p. 145 etc.), ἔμμαϑε ete. Del resto v. X 201 δύνατο μάρψαι (3° piede). x 116 ἕνα udowas (2°
piede). 46. Ctr. sopra p. 47 n.2. 47. σὺν τῶι: cfr. specialmente Hes. fr. 7» 12 Rz.2 —
Φ 66 ἐκφυγέειν ϑάνατόν τε κακὸν καὶ κῆρα μέλαιναν.
uri
PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA 51
131. FRAMMENTI DI ESAMETRI EPICI.
Oxyrhynchos (em. 17 X 8) Sec. II-IIIP. 0)
È il verso di un papiro, sul cui recto era un documento che non sap-
piamo dire di che specie fosse. La scrittura di questo documento non pare,
in ogni caso, più antica del sec. ΠΡ. I frammenti di esametri possono sem-
brare analoghi a quelli delle Elhoiai Esiodee del n° 130, dove si veda l’ In-
troduzione. Ma finchè non si riesca a spiegare la connessione mitologica
delle varie serie di questi esametri, tutto rimane incerto. Diremo soltanto
che, se abbiamo letto e supplito bene nel v. 19, il μούνη ἐλείπετο χάρμα
γονεῦσι va riferito ad Alkmene-Elektryone. E allora non sarebbe ‘seguita
la tradizione (Schol. Ap. Rh. 1, 747. Hypoth. Scut. IV e V Rz.), secondo
τ cui i Taphioi ne avrebbero ucciso, oltre i fratelli, anche il padre. E poichè
| nei vv. 9 sqq. è menzione di Pelope, forse nel nostro testo non era madre
di Elektryone la ναξώ della tradizione comune, ma appunto una figliuola
I di Pelope (Eurydike Diod. 4, 9, 1; Lysidike Plut. Thes. 7. Schol. Pind. Ol.
7, 49. 50 Drachm.). :
Nel papiro non occorrono nè interpunzione nè accenti (ma v. ἃ v. 5?):
punti diacritici hanno 2 χαδμηΐδες, 3 idovl, T πολυνεικεῖ, 22 x[eZar]vegsi.
Mm. N.
ἀλκμάονα tloue|va λα[ῶν]
ἰους Καδμηΐδες ἑλκεσίπεϊτπελοι)
î 5
εὐαν |ϑές ve δέμας εἰσάντα ἴδοῦί σαι]
ταφὰς πολυκηδέος Οἰδιπό[δαο)
D | uses EVOVX + TEVOVITO + ©» * 4% [
ἥρωε!ς “αναοὶ ϑεράποντες ᾿4ρηος]
le Πολυνείκεϊ ἡ τάφοϊν ἵ
ἸΖηνὸς παρὰ ϑέσφαταϊ
Ἰάττ᾽ ᾿Αλφειοῦ βαϑυδίϊνεω]
10 ἵππΊοισι καὶ ἅρμασι κολλητ[οῖσι]
1. Suppl. Diels. 3. δέμας, come per es. © 305 (anche qui in mezzo al quarto
piede) etc. 5. 2-twov: si può leggere κλήνου (Ὁ). 6. ὦ φίλοι ἥρωες Δαν. deo. “Ao. B
ἢ 110. Ζ 67 ete. 10. ἕσταότ᾽ ἔν W ἵπποισι x. di. κολλητοῖσι A 866 etc.
> ae
PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
ut
N
[Πέλοπος περικαλλέα [- =|
| xx Ouòv λέχος stcavaBl:«x=]
Ἰἥρωα καὶ αἰχμητήν περ [E6vre]
Φυλό]νομ[ ]όν τε Κελαινέα τ΄ ᾿Αμ[φίμαχόν τεὶ
15 τἰε χαὶ Εὐρύβιον κλειτόν τεῖ δον
ἸΤάφιοι ναυσίκλυτοι ἐξενάϊριξαν)
Ἰπόδεσσιν ἑλεῖν al» να]
Ιήεσσιν ἐπ᾽ εἰῤϊοέα νῶτα ϑαϊλάσσης]
μούνη [ἐλείτε]ετο χάρμα γοϊνεῦσιν ?)
90 ]--x@lì Ἠλ]εκερυων]
Jedi[ae]avase of
lalsda]vegei Koo[viww]
lux
11. xe0%. δίφρον in fine di verso v 387. [κούρην ?] Wilamowitz. 12. Non ci mara-
viglieremmo se ci fosse l’intero verso omerico (0 291) ἠὲ γυναῖχ᾽, ἥ κεν τοι 6. λ. εἴσανα-
βαίνοι. 14. Meno probabilmente Avo/]row[]6r. Ctr. Apollodor. 2, 52 Wagner; Tzetz. ad
Lycophr. 982; Schol. Pind. Ol. 7, 49 a Drachm. 15. O piuttosto Κλεῖτόν τε ὃ — Εὐρύ-
fiov: £. di Eurystheus (Apd. 2, 168) o f. di Neleus (Apd. 1, 93)? Ma parrebbe dovesse
continuare la serie dei figli di Elektryon. 16. Forse τοὺς (ovv. οἷς) πάντας Τάφιοι κτλ.
Cfr. Apd. 2, 50. 54. 18, »]ήεσσιν Wilamowitz; ma finchè non riesca d’ intendere il verso
precedente, non sì potrà escludere per es. [γηῶν πομσ]ήεσσιν, cl. ὃ 861 sq. 20. Può es-
sere così ᾿Ηλ]εκτρύων [= (ovvero << --)], come ᾿Ηλ]εκτρυών[η. Cfr. Hes. Scut. 3. 16. 35.
82. 86, naturalmente con la medesima ekthlipsis. 22. Probabilmente si tratta sempre
di Alemena-/iexrova»n (cfr. Scut. 53), e sarà stato ὑποδμηϑεῖσα] κ[ελαι]νεφέϊ ete. Cfr. an-
che Hes. fr. 185, 18 Rz?. ἣ ἢ
132. FRAMMENTO MEDICO.
Oxyrhynchos (cm. 25 Χ 12) . See. IIIP.
Frammento di papiro che sul verso aveva un’opera medica e sul recto
un documento non sappiamo di che specie. Evidentemente si tratta di alo-
pecia. J. Mewaldt e E. L. De Stefani hanno avuto la bontà di ricercare in
buona parte della letteratura medica più antica, e non vi hanno trovato
nulla che vi risponda. Neppure in Oribasio il Mewaldt ha trovato nulla,
ma non esclude che in testi anche più recenti del nostro papiro possa ri-
comparire il frammento medesimo, riportatovi da testi più antichi.
Mm. N.
132. FRAMMENTO MEDICO 58
τὸν τὸ πνεῦμα καὶ
ὑγρασία ἱπρ)ὸς τοὺς ἀνω]
τόπους, [τ]ὸ δὲ ἔνυγρον «[
ἐπὶ τοὺς πλαγίους καὶ dil — φϑει- Ὁ]
5 ρει τὴν τρίχωσειν ὡς av — d-?|
γρῷ τοὺς τόπους τὰ εν» εἰ — ὁ- ἢ]
πίσω μᾶλλον ὅτι καὶ πλὶ
[«]v τὴν ἐπὶ τὰ ἔμπροσϑΙεν
ava διὰ τὸ ἀνζεγῷχϑαι ta [| — &u-?]
10 προσϑεν οὔσας τὴν πεῖ
ἱπ]οὺς τὰς φαλαχρότηταϊς
[ϑ]ερμασίας ἐχούσης αὐ]
δὲ τῆς ϑερμασίας του.
εἰχότος εἰς [τ]ὸ ἄνω μενΐ
15 τοῦτο διακχι[ν)εῖς τὴν κὶ
[
Zac οὐκ ἀν[εἸυϑύνι τ — κε-]
φαλὴν φλεῖβ
βιαζόμενοι
0 ἀϊπ]οτελεῖ κατὶ
[resa Ἴτεχεί
φϑίρει τὰς τ[ο]ίχας καὶ dil
[xs*]ev λυτῖ
[εἰπ]τῶ πλεῖ
᾿ φλέβας διαὶ
25 σκευ[ο]αζεῖ --- &xo-?|
$ λουϑως τὶ
: πηνιγκεν (sic)
ενγινονταῖι
Ἰ. ὐδρωτὶ
30 Ἰχακονουτπὶ
1My ot[v?)yo[
54 PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
ολ.
ell
tav
35 δεῖ
d.[
δεῖ
σεν]
to[
40 ua[
val
32-41. È un frammentino a parte, che non sappiamo se preceda o segua il resto:
cem. 2X 6,5.
133. FRAMMENTI DELLA HEKALE DI CALLIMACO.
Oxyrhynchos (em. 4X 7) Sec. VP. <?)
Frammento di un libro su papiro. Che dimensioni avessero le pagine
e quanti versi ciascuna contenesse non sappiamo; nè per argomenti estrin-
seci è possibile stabilire se ciò che leggiamo nel recto precedesse o seguisse
ciò che si legge nel verso. Indubbiamente nel frammento sul recto parla
Theseus (1) ad Hekale, suppergiù nella situazione congetturalmente indicata
da O. Scheider (II 181) con le seguenti parole: ‘ Deinde cum Theseus quoque
Hekalae talis viri adventum miranti breviter narrasset quis esset et unde
cur iret, rursus ex Hecale petivit quo casu factum esset, ut in hac solitu-
dine habitaret ᾿. Invece si rimane in dubbio per il frammento del verso. Non
pare che vi si parli di Theseus, che non veniva da Aphidnai e oltracciò,
come mi osserva il Wilamowitz, non aveva cocchio e cavalli. La menzione
di Aphidnai e il 4tòs vige[ potrebbe far pensare che in qualche maniera si
trattasse qui di Aphidnos e delle conseguenze del ratto di Elena, ma an-
drebbe così a soqquadro tutta la cronologia mitica delle imprese di Theseus.
Il μέμνημαι del τ. 10 mi par sufficiente a provare che chi parla è He-
kale, ed è da credere che la buona vecchia abbia parlato a lungo de ommni-
x
bus et de quibusdam aliis (&striava χείλεα γρηός) : molto probabile è quindi
(1) Questa del nostro papiro è la prima attestazione sicura di un discorso, vogliam
credere non molto lungo, di Theseus presso Hekale. Cfr. Wilamowitz, Goetting. Nach-
richten 1893 p. 788. Il fr. 131 è di un’apostrofe (μαῖα, ctr. v. 8) ad Hekale già morta.
σι
σι
188. FRAMMENTI DELLA HEKALE DI CALLIMACO
l'ipotesi del Wilamowitz che Hekale, riprendendo la parola dopo che The-
seus le aveva detto brevemente dell’ esser suo e dell'impresa che andava
a compiere, non si contentasse di rispondere soltanto alle interrogazioni
rivoltele (v. il recto), ma divagasse con compiacenza nelle memorie della
sua lunga vita, e ricordasse come anche altre volte le fosse accaduto di
vedere, magari nella sua povera capanna, altri nobili eroi ecc.
Uno di tali eroi sarebbe indicato nel τὸν δ᾽ ἀπ᾿ Agidrdo» ete., del quale
ricorderebbe non solo la ὥλλιξ. con le fibbie d’oro, ma anche qualche altro
splendido indumento ed ornamento (καλήν τ. 4). Rimane a sapere a quale
episodio mitico si alluda. Ma il poeta è Callimaco, e questi, secondo il suo
solito, avrà preferito qualche mito dei meno noti e comuni; sicchè non
sarebbe troppo vergognoso per noi non indovinarlo. Comunque sia, ho se-
guito il consiglio del Wilamowitz, e ho preposto il recto al verso.
Una prima ed esatta ‘trascrizione del frammento si deve a T. Lodi.
I supplementi, non occorrerebbe dirlo espressamente, valgono solo ad in-
dicare il senso che mi figuro ci fosse. Per gli accenti e i segni d’inter-
punzione del papiro si veda il facsimile. Ὁ:
recto
3
αὐτίχα δ᾽ εἰς Παραϑῶνα κατέρχομαι €970.
χτελέων᾽ Παλλὰς] dè δαϑηγήνειθα χελεύϑου.
ἕξο VU ἐχεεὶ καὶ ἐμο]ί τι σποϑὴ σέο τυτϑὸν ἀκοῦσαι,
[
E
[τὼς ἄρ᾽ ἐμεῦ μεμάϑηηκας ἅ u εἴρεο καὶ σὺ [δέ], μαῖα,
[λ
ἰχερνῆτις τί Ἰγρῆυς ἐ[οη]μαίῃ ἔνι ναίεις.
[τίς
Ξ ἼΣΟΙ ὧδ᾽ ἦλϑες, ποίη δέ τοί ἐσ]τι γενέϑλη
1. Dopo εργο, che si adatta lens alle tracce superstiti, segue una lettera che non
pare possa essere v. Naturalmente si pensa ad ἔργον seguito da un epiteto oppure da
un avverbio (per es. ἀόκνως, ma questo non è possibile accordarlo coi frammenti super-
stiti di lettere). 9. Παλλάς : all'impresa dell'eroe Attico non deve mancare l’assistenza
di Athena. Cfr. la celebre coppa di Euphronios (per es. Baumeister, Denkmdler INI 1798),
e Reinach, Reépert. des vases peints I 55 n" 6. 91 n" 2. 421 n” 1, cortesemente indica-
tomi da T. Tosi. Pherecyd. fr. 106 (FHG. I 96) ap. Schol. % 320 καὶ αὐτῷ 7 ᾿ϑηνᾶ πα-
ραστᾶσα πελεύει τὴν ᾿Δοιάδνην ἐᾶν κτλ. Ulisse aveva onorato in Sparta Athena Δελευϑεία : se
Callimaco avesse dovuto interpretare l’epiteto, mi figuro lo avrebbe fatto con καϑηγέ-
tea κελεύϑου. Cfr. S. Wide, Lakonische Kulte p. 61 etc. 5. ἐρημαίῃ mi era stato pro-
posto da T. Lodi (e poi dal Wilamowitz), e io lo avevo scartato perchè il frammento
di lettera innanzi ad «n non poteva, a mio giudizio, in nessun caso essere un μ. Un più
attento esame mi ha convinto invece che esso appartiene necessariamente ad un 4, ©
credo non ne dubiterà chi osservi attentamente il facsimile. 6. ἐστι : ὃς p. — Forse
56 δ PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
verso
vas OMEVIV icaro |
τὸν δ᾽ ἀπ᾿ ἀφιδνάων ἵπτεοι g|
ἴκελον" οἵτ᾽ siev Aids vise|
10 μέμνημαι καλὴν μὲν αἱ
ἄλ[λιικα χρυσείοισιν ἐεργομ[ένη»ν everzjov]
ἔργον]: .] ενξοί « xs +] 04]
dopo questi versi Hekale innanzi tutto invitava Theseus a refocillarsi (νῦν dè μνησώμεϑα
δόρπου è quasi sempre a proposito, soprattutte per gli antichi eroi), e poteva Theseus
rispondere con le parole del fr. 261 μύϑου δὲ πασαίμην | ἥδιον, intendendolo con lo Schnei-
der: ‘multo libentius quam cibis satiari me velim sermone’. Ma è mera possibilità :
manca ogni indizio che quel frammento sia della Hekale. 8. g[ooféovor ϑεοῖσιν], ma di
gran lunga meglio il Wilamowitz φ[έρον ἡ μιϑέοισιν») | εἴκελον, oi” εἴεν Διὸς υἱέεῖς ἢ ϑεοὶ αὖ-
τοί.], che guadagna così un collegamento, per verità un po’ duro, col seguente οἵτ᾽ εἶεν κτλ.,
dove avremmo l’ottativo in proposizione relativa per generalizzare l’affermazione. —
ἔκελον per εἰκελὸν ha p, come in tanti luoghi omerici la stessa grafia, anche quando
è >. 11. Callim. fr. 149, già dal Naeke in poi considerato come della Hekale. Ma
(v. Introduz.) non par possibile ora ammettere che la persona adorna di tal veste sia
Theseus. — χουσείοισιν pi 1. χρυσείῃσιν.
134. FRAMMENTO DI TRAGEDIA.
Oxyrhynchos (cm. 4X 2,5) Sec. I-IIP.
Frammenti di trimetri giambici, di colore tragico : probabilmente di una
tragedia posteuripidea. In principio di ciascun verso mancheranno non più
di due o tre lettere. Il verso del papiro è bianco. 4. υὅ.
let προσισχ.Ἶ
[mv fiav τα.
lov καλὸν τον adizov
lev δὲ τὸν σφαλεντία
5 δ [e]usoos μα ὑυπηλϑεῖ
ἤν τ μῖ τι
5. Cfr. Eur. Med. 57 (Philem. fr. 79, 1 Kock): ὥσϑ᾽ ἵμερός μ᾽ ὑπῆλϑε γῇ te κοὐρανῷ κτλ.
PRETI TATO ιν
PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA 57
135. FRAMMENTO MITOLOGICO.
Oxyrhynchos (em. 7X7) Sec. I-IIP.
Il titolo di ‘ Frammento mitologico’ si adatta, se mai, solo al contenuto
del recto, dove nei rr. 4-10 si tratta di Lykurgos figlio di Dryas che mal-
tratta le nutrici di Dionysos ovvero Mainades (τὰς κατόχους ἐκείνωι γυναῖκας
v. 6 sq.), e insegue furibondo Dionysos stesso impaurito (già Hom. Z 190-
140, e poi infiniti altri autori). Nel verso, invece, non sappiamo a che pro-
posito, sono riferite le parole di un tale (ἔφη τ. 14), che ha occasione di
nominare le γεραιραί (0 meglio γεραραί), delle quali ci danno notizia l’autore
della orazione contro Neera ([Dem.] 59, 73 sqq.) e i commentatori e lessi-
cografi che in massima parte da quella orazione attingono (v. Stengel in
Pauly-Wissowa VII 1232 sq.).
Quale nesso possa esservi fra il recto e il verso non riesciamo a com-
prendere : troppo poco è che le γεραραί Attiche (ἐς τὸ ἄστυ, cioè Atene τ. 16)
sieno addette al culto di Dionysos. Il frammento, nell’ insieme, fa impres-
sione di notevole antichità. io da
recto Verso
ESE ὠντυγχανείσκα ἘΣ ΣΉ ΕΝ IA
JoocPsovoo raise #0) πολεμιουσημεισεφηδεξὶ
Ἰσιτελησοιοσακαμε 0 15 ἐχτωναπορωνταρασκχείυα
Ἰνονκαιτο Avxovoyove ελϑωνεστοαστυχελευετῖ
sE Ἰτουτουάρυαντοσπαιδοσ- τασγεραιρασ-ευχασττοιη σ᾽
Ἰασκατοχουσεκεινωιγυ καιϑυσιαντευποσχεσϑαῖ[ε
ἵναικας — |] + σορουσυπομαστιγω aîvyovtovreretAmr|
Ἰσ᾿αυτοντεφοβωιτονσῖ .] 20 τιμιωτατονειδηιτεϊονταί
Ἰταδιωξασ-εκείνονμ » [+] [a «]». σϑαιδεοιτωσελεησασί
10 Ἰχοντακαιυποτρομουΐ - »] [γυϊναικαστον δεινονκαῖ
Ἰωνϑεωναυι CHITI nl [.» Ἰσχητοντουτιδεωσοί
Ἰϑνησκηπί Ἰνανεισεειντεῖ
ΣΙ ΔΓΕ
8 sq. ἐλαυνομένα]ς" αὐτὸν τε φόβωι τὸν Διόνυσον φεύγοντα διώξας, ἐκεῖνον μ[ὲν] etc.
10. ὑπὸ τρόμου (meno probabile ὑπότρομον cioè Dionysos): cfr. Z 181 (Schol. 181 ὑπὸ δέους).
Pap. Soc. ital. II. 8
ohi Aa
|
“A
ὯΙ
ὴ
“
Dai
“i
ῳ
"4
Υ
Ni:
58 PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
136. FRAMMENTO DI TRAGEDIA.
? (cm. 10 X 14) Sec. IIP ?
Sono 21 righi con le ultime 5-8 sillabe di trimetri giambici (o tetra-
metri trocaici), senza che mai vi compaia un anapesto (2 ἐϊπὶ, 5 πιαραϊπέ-
τασμα), e senza contravvenzioni alla legge del Porson nello spondeo prece-
dente l’ultimo giambo. Saranno, dunque, versi di tragedia. Certamente la
forma πράσσοντος (τ. 9) può essere attribuita anche agli scribi; ma δάμαρ
(r. 12) non è dell’uso della commedia attica (cfr. Kock ad Eupol. fr. 158)
e ἀνιστορεῖν (τ. 11) è forse esclusivamente dell’ uso della tragedia. Che πα-
ραπέτασμα, non infrequente nei comici, non sia altrimenti attestato per i
tragici, non vorrà dir molto.
Il frammento fu trascritto da T. Lodi. Assimilazione troviamo in uom u
e al209sy (3 e 10), scrittura piena in τὲ e ξένε (1 e 15), interpunzione in
φιλος - (sic, 17). g. Ὁ:
1-τῶν μεῖζον ἢ gool-- =]
lv ἐπὶ τοῦτ᾽ οἴκῳ μεῖ-]
1. μόνημ παραιψγυχίήν)]
le γὰρ εἰδείη μὲν ἄν]
δ Πρ εὐρξεασμα μηχανᾳ ?]
ἴσως © εἰπεῖν ὀκνεῖ!
Ἰἔσως τε αἰσχύνοτ[ αἱ]
Ἰν τοῖς ϑύρασι det. οἾ
ὥς πράσσοντοΪς -]
Jxa
10 pa τις ἄλλοϑεγ κακῶς
ϑαϊυμάσαντ᾽ ἀνιστορεῖ!
Ιν δάμαρτα καὶ τέκνα
1. αλλα τἀγάϑ᾽ ἡμέρα
sor σφάλλει μία
5)
]
15 Ὁ] ξένε, ἠδίκηκέ σε
“lx
ϑρός" οἵ δὲ χρώμενοι
4 e 6. Alla fine di questi due righi verisimilmente non manca nulla. Nel r. 11, ol-
trecchè ἀνιστορεῖ, potrà essere -sî[c ovv. -e7l». 7.1. αἰσχύνεται]. Non è possibile (nè il
contesto, a quanto sembra, lo tollererebbe) leggera αἰσχύνομ[αι] 8. ϑύρασι: v. Elmsley
ad Med. 466. 12 344. Per es. τέκνα, | [τὸν πάντα δ᾽ ὄλβο]ν. ἀλλὰ τἀγάϑ᾽ ἡμέρα, | [ὅταν ϑέ-
λωσιν οἱ ϑ]εοί, σφάλλει μία. Ma nel v. 14 potrebbe essere ὦ γ]έοι, oppure δ]έοι etc.
16 sq. Per es. οἵ δὲ χρώμενοι | [φιλοῦσί σ᾽; ἐχϑρὸν χρῆμα κίβδηλος φίλος (ma può essere 1. ημ᾽
ἀκίβδηλος). ì
136. FRAMMENTO DI TRAGEDIA 59
legue κίβδηλος φίλος.
|ris ἡδίκηκε σὲ
Τενον ἀνϑρώπων τινά
20 lc καὶ δοκῶν εἶναι φίλος.
Je χρώμενος φαύλοις φίλοις
137. Howm. In. II 158-174.
Oxyrhynchos (cm. 11 Χ 8,5) Sec. ΠΡ.
Frammento di volumer in papiro. La scrittura non sembra più recente
del III secolo; gli accenti, gli spiriti, i punti e i segni sulle vocali lunghe sono
di prima mano e li abbiamo segnati come sono nel papiro. Nel verso è con-
servata una figura geometrica: due cerchi concentrici, distanti mezzo cen-
timetro, con due quadrati concentrici anch’essi e distanti tra loro mezzo
centimetro, inscritti entro il cerchio minore; due striscie della stessa lar-
ghezza (mezzo centimetro) corrono diagonalmente entro al quadrato minore
e due archi di cerchio sono segnati in ciascun settore presso i lati dei
quadrati. m. N.
B 158
ουτῳ δὴ oxov) de φίληϊν εἰς πἰαϊτρίδα γαιαν
Aoystor φευξον)ται πε evosle νωτα ϑαλάσσης"
[
[
100 [xad δὲ κεν svy]oZ)v H[oliauor καὶ Τρωσὶ [λ] [πε] ο] εἶν]
[4ργειην Ελεν]ην ἧς εἵνεκα πολλοὶ Ayato|v]
[
τ
ev Tgomi απολοῖντο φίλος arrò πατρίδος αἴης.
μηδὲ τ] some
ἰαλλ εϑὲι νυν καϊτὰ λα[ον] Αχαιῶν χα λκο]χιτών[ων]
ἰσοις ἀγανοῖς εἰπτέεσ[ σιν ερήτ[υ]εὲ giore] ξἕκα[σ]το νυ]
1065 [μηδὲ sa vas αἷλα δ᾽ εἰλ]κέμεν ἀαμφ[ιελισσας"
[os sgar ουδ ἀπιϑΊησε [ϑ)]εὰ γλαυκῶπις [4ϑΊήηνη
1067 ἰβη δὲ κατ Ουλυμίποιο ἱκα]ορήνω[ν»] αἴξασα
109 ἰευρεν erat Οδυ]σσῆα [Ai μῆτιν] ατἰ α]λανίτ]ον
110 [soreor 0vd ο γε νἱηὸς [εὐ]σσέλμο[ιο μελα]ένης
lerrtet erre μεν] αἰχ)οῖς κ]οαδί[η]ν [καὶ ϑυμοὶν ixavlev
ἰαγχου ὃ ισταμεν]ὴ πίροσεφη γλαυκωπις)ὶ 4ϑηνίη
[Moysvns “αερτεϊαδὴ ἱπολυμηχαν Οδυϊσσευ
ἱ
σιατριδ]α year
159. 2: 1. ἐπ΄. 163 μηδέ τ ἐρώει dal v. 119.
PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
138. Hom. IL. XI 464 sqq. È
Oxyrhynchos (cm. 10X3,8) Sec. IV? ἢ
Frammento d’ un libro in papiro, di scrittura semionciale regolare, i
inchiostro rosso bruno. Ogni pagina conteneva 51 versi. Il margine sup
riore, che si è conservato, misura cm. 2,4. t.l
verso - Vv. 464-466.
ava) δ᾽ «o Αΐαντα προσείφωνεεν
465 Avav Arloyevès Τ|εϊλαμίωνιε
ἄμφι u ΟἸδυσῆος ταλασίφρονος
466. Ὀδυσσῆος Τιτν. i
recto - vv. 515-511.
515 ἐπε τ ire φάρμακα πάσσειν
Γερήνιος ἱππότα Νέστωρ
ἐπεβη]σετο παρ ds Μαΐχαων
515. dd. Aristoph., Aristarch. — ἐπί Ldw.
139. How. IL. XXIL 1 sqg ΠῊΝ
Oxyrhynchos See. I-IMIP.
i ta
Frammenti di volumen in papiro: scrittura semionciale eretta abbastanz
regolare. ἘΣ
a (em. 7,8X11) - vw. 1-17.
IMados X
Ὡς οἱ μὲν κατὰ ἄστυ πεφίυζοτες
ἱδρῶ απεψύχοντο πίον t|
χκεχλιμένοι καληισιν ἑπίαλξεσιν
τείχεος ἄσσον ἴσαν σακεῖ
ΠΣ ΤΙ ΠαΣ d αὐἰτ]οῦ never sie) o[Zom
189. HOM. IL. 61
1λιο]υ πρίοτταϊροιϑε πυλίαων
αὐτὰρ Π|ηλ]ειωνα πρίοσηυδαὰ
τίπες u[s] Πηλεος vis ποῖσιν
αὐτὸς ϑνητος δῶν ϑεοῖν
10 εἰγνως οἷς] ϑεός εἰμι συ ὃ ασΐπερχες
ἢ] νύ τοι οὐ τι μελει Τρώων πίονος
ot δὴ] τοι εἰς [α]στυ ἄλ[ε]ν σίυ
ov μ]έν μὲ [κτε]νείεις
τον] δὲ μὲγ οχϑησίας
15 εβλαϊψας u s|xasgys
svdad]s τρεψίας.
γαιαν] οδ αἕ
ὃ (cm. 6Χ8) - vv. 22-38.
22 σευαμενος ὡς 4 ππὸος |
28 os 0a te oche ϑεηΐσι τι]ταιν[ο]μίενος
27 os qa τ οἰπώρης εἰσί ε)εν" αριϊζηλοι
φαινονται πολλοισι μετ αἰστρασι
ov τὲ κυν ὥριωϊνος Ἔπίϊκλησιν
καὶ te) φερει πολλὸν πὺρὲτοϊν
ὡς το]υ χαλκὸς ἑλαμπε rte[o
ὠμωξεῖν δ᾽ 0 γερων xegazliv
υψοσ αν]ασχόμενος᾽ ueya δ᾽ οιμωξας
80 λισσομεῖνος φιλον υἱον" 0 δὲ πιροτταροιϑε
ἣ soma) ἀμοτίον μεΐμαως ΑΪχιληι
ti ] προσϊηυδα
i pid]ov
| 27. I vv. 24-26 mancano : l’omissione dell’amanuense si spiega per l’ homoioteleuton
dei vv. 23 e 26. 81. Per l’accentuazione πὺρὲτον cfr. ad es. 130 24 ἀνίηρον (v. sopra
|’. 44 sq. e Kenyon, Palaeographie p. 29 sq.).
62 PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
140. Howm. IL. XXIII 63 sqq.
Oxyrhynchos Sec. IIIP.
Frammento di un libro in papiro, ogni pagina del quale conteneva
x
63 versi. La scrittura è una semionciale piuttosto irregolare, leggermente
inclinata a destra. Correzioni ed aggiunte sono d’ altro inchiostro e d’altra
mano. t. 1:
a recto (cm. 12,5X 12,5) - vv. 63-88.
suis μάλα γὰρ κάμε paidi|ua γυια
Ἔχτορ ἑπ|α]ισσίων προ]τι IRov ἡν]εμοεσσαν
65 ηλϑὲ δ᾽ ἐπὶ ψυίχῃ Πατροκλη]ος [δειλοιο
πάντ᾽ avro μεγεῖϑος τε και |ouu]era asi suxvia
καὶ φωνὴν xe tolta περι χροι] siuarla) «070
σίτ]η [6] ἂρ ὑπὲρ κεφαΐλης καὶ μὲν πῖρος μυϑὸν ἐειπίεν
suders αὐταρ ἐμει[ο] λ[ελασμΊεϊν)ος srrdev [Α]χιλλεῖυ
70 ov μὲν usv ζωοῖντος axis ἀλλα ϑάνοντος
dante μὲ orti ταχίιστα πυλ͵ας Αιδα[ο] περησω"
τῆλέ μὲ sioyovoltr] ψ|υ]χίαι) εἴδωλα κίαϊμόντων
ουδὲ με΄ μισγίεσϑαι! ὑπερ ποταμίοι]ο εῶσι
[αἸλλ᾽ αὐτῶς αλαληϊμαι! ἂν ευρυπ|υλεὶς Αιδοῖς δὼ
18 καὶ μοι δὸς τὴν ysllo ἰο]λοφυϊρίομαι οἷν γὰρ sv αὑτις
χὰ γμ[ε}
γεισομαῖε «| Αἴδαο ἐπ᾿ πυρὸς λελίαχ]ηταῖι
“Φ ποι Du
ov μὲν γαρ ζωοι γε φίλων απανείυϑεὶν εταιρίων
βουλὰς εζομενοι βουλευσομὲν [αλλ ἐμὲ μὲν κ]ὴρ
ἘΣ τ κατε στυγερῆ ἡ reo ἰλαχε γεινομενον π]ὲρ
80 xo ds σοι avtm μοιρα ϑεΐοις ἐπιξδικελ Αχιλλευ
τείχει ὕπο ΤΊοω]ων ευηγίενεων αἸτολεσϑαι
αλλο δὲ tor solso] καὶ εφηϊσομαι ar xe pat
un μὲ sa σῶν aravevdle
63. Le tracce di lettere che precedono μάλα non si prestano alla letta νήδυμος
ἀμφιχυϑείς : anche lo spazio (di circa 10 lettere) non è sufficiente. 76. νισομαι Ldw. —
λελάχητε Ldw. 88. μὴ ἐμά Ldw.
140. HOM. IL. 63
αλ]λ᾽ ομου" ws εἰτ]ρίαφημεν
85 sure μὲ τυϊτϑον
ηγαγεν ὑμίετερον
nluer αἰω
νηττιοῖς
b recto (cm. 2,5X2,5) - vv. 93-97.
σιροσεϊφη ποδῖίας
Ἰ ειληλίουϑας
95 ἐπτιτελίλεο αὐταῖο
σε]ίσομαι |
“a ν μἡνυνϑά περ
ΠΌΝΟ 95. ἐπιτέλλεαι Law.
PETE
a verso - vv. 126-147.
τ Π} svonlos rrodagxnis dilos Αχ[ιλλευὶς [ζ]ηῦ
126 φρασσατο Hor|coxZw usye nolov ηδὶε oli) αὐτω.
αὐτὰρ ἐπέι παϊντη παρακαίββαλον ἀασίπετον ὕλην
εἰ]ατ᾽ ao avidi μένοντες [αολλεες] αὐτὰρ ἄχιλλευς
αἰυτικα Μυρμιδίονεσσι φιλοτττολ]εμ[οισι κ]ελευσὲ
180 χαϊλκον ζωννυσϑαῖι ζευξαι d υἱπ οχεσφιν εκαστον
ἐπίπους οἱ δ᾽ ὠρνυνῖτο καὶ εν τε]ύϊχ]εσσιν sdvror:
αν] δ᾽ εβαν εν δίφροισίι παραιβ)]αίτ] αι ἡνίο[χο]ε τὲ
π͵ρόσϑε μ[ε]ν ἱππτηὲς μεῖτα dle νεφος sirreto πεΐζων᾽
μυ]ρίοι ἐν δὲ μεσοισίι)] φεϊοϊον Πατροκλον ξταιρον
135 Sei] δὲ παντία ν]έκυν καταῖ - εἸνυΐ. «ας επεβα]λλον
κ]ειρίομεϊνοι οἴπιϑ)]εν δὲ καρὴ eye ἴδιος Αχιϊλλευς
αἸχνίυμ)ενος [eteglov γαρ ἀμύμονα πεμπ' Διδ)ος δὲ
οἱ ὃ orfs χωρον τκαΐνον οτι σφίσι] πεφίοαδ ΑχιλΊ)λευς.
140. Cioò ξήτ(ε). 184. ἑταῖροι Ldw. 188. 1. ὅϑι.
‘64 PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
189 κατ᾽ ϑίεσαν ava δὲ or usvosizéa [ry}sov υλὴν
141 ocras alrarsvds πυρὴης ξανϑὴν αἀπεχειρατο χαιτηΐν
Ἰ rosgle] τἰηλ]εϑόωσαν
εἶστε ovvorr[@] πτοντον
ηρ]ήσατο Πηλευς
145 πατριδ)α [γαιαὶν
ἑκατ)όμβην
teo]svosw
139-141. La linea obliqua in margine è un richiamo al margine superiore, dove
è aggiunto il v. 140.
b verso - vv. 152-156.
lot
mao υἱῷ iuegov
χεὶρ
]
odvgo]uer[oi]o|w
Αχιλλευὶς au Aya|usuvovi
γαρ] te μάλιστα
141. Hom. IL. XXIII, 485 sqq.
Oxyrhynchos Sec. II-IIIP.
Frammenti di una stessa colonna, appartenenti a un volumen di papiro :
scrittura semionciale. ἐπ Ὁ
a (cm. 1,6 Χ 5,2)
485 λε]βητοῖς
alugo
arto|civo|v
Ata)s
ἑπεεσσιν.
490 ἀμφοϊτέροιϊσιν
αὐὐϑον"
489. ἐπέεσσι Ldw.
ἃς
DA
o
141. HOM. IL. 65
db (cm. 7,4 Χ 7,4)
διωϊκων
δ00 Ἶ ἐπ]ποι
προησίσοντε κελευϑον"
ραϑαμιγ)γες «Paddov®
πεπευκασμίενα κασσιτέρωι TE
ἐπετρεϊχον᾽ ovdé ti πολλὴ
505 αρματροχι]ὴ καἰ τ]όπισϑεν
στπτευϊδοντε πετεστην"
1δ᾽ ἀνέκηκιεν Sic) ᾿δρὼς
χαμᾶζε
παμφα]νοωζν]τος
506. 1]. πετέσϑην.
142. RIFACIMENTO DI VERSI VIRGILIANI (Aen. I 477 566...
(cm. 36 Χ 9) Sec. III-IV.
L’ Eneide ha dato argomento e materia a così immensa varietà d’eser-
cizi scolastici e retorici — sunti, parafrasi, centoni, declamazioni etc. — da
parer quasi impossibile che si potesse trovare in questo genere qualcosa di
nuovo. Eppure pare nuovo, almeno a noi, il curioso tentativo conservatoci
sul recto di questa striscia di papiro; dove un versificatore mediocre 5᾽ è
sforzato di rifare nello stesso numero di versi e senza tralasciare alcun
particolare, ma in altre parole, la descrizione delle pitture rappresentanti
Iliacas ex ordine pugnas, che Enea ammira nel nuovo tempio di Didone.
Si può confrontare il Thema Vergilianum 255 della Anth. lat. (I p. 211 R);
ma in quello i tre esametri Nec tibì diva parens... (Aen. IV 365-67) sono
parafrasati con sei. Qui invece non si tratta di parafrasi : i diciassette esa-
metri che, eccetto il secondo e l’ultimo, ci rimangono interi, corrispondono
ai diciassette Virgiliani I 477-493. Il papiro, che è rotto a metà, compren-
deva certo nella metà superiore perduta il resto di quella descrizione. Che
il saggio si restringesse a questa e non fosse più ampio, si rileva anche da
questo, che l’ultimo verso è scritto in caratteri più grandi e spazieggiati,
perchè lo spazio abbondava non seguendone altri; sicchè mentre nel pa-
Pan. Soc. ital. II. 9
66 PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
piro, che ha nove linee di scrittura, ogni linea comprende due esametri,
l’ultima non ne ha che uno solo.
Tra un esametro e l’altro, per distinguerli, è una specie di X greco,
con due punti l’uno sopra e l’altro sotto l’ultima asta obliqua molto allun-
gata. Pare che lo stesso segno fosse anche in fine al secondo esametro d’ogni
linea: certo ne resta traccia chiarissima in fine alla linea 8 dopo la parola
serum, come è chiaro dal facsimile; al quale rimandiamo gli studiosi anche
per l’età del papiro, che a noi è sembrato di dover porre tra il terzo e il
quarto secolo. Incerta è la provenienza, perchè fu da me acquistato al Cairo.
Sul verso è un documento greco d’ età più tarda, scritto nel senso della minor
larghezza, sicchè poco ne resta.
Alla trascrizione, alla integrazione e alla interpretazione ha contribuito
efficacemente Teresa Lodi. e. p.
1 F|o]edatosqu|e] gerit crines collumque per arva
latus a---:[ |
2 ascendit Pallas alia sub imagine templum :
Troades iratam donis precibusque rogantes
3 diffudere comas resonabant pectora pugnis :
haud tame|n a]sperit miseras c+| ]a|iva]
4 nec sua ter tractus sub moenia defuit Hector,
victorisque fames auro qui vendidit ig|nem].
5 hic magis indoluit gemuitque potentius heros :
eruviae currus foedataque membra [sodalis]
1. latus a-++<] Questo verso doveva comprendere il verbo corrispondente al tra-
huntur virgiliano e il rifacimento delle parole ef versa pulvis inscribitur hasta. Che
si debba leggere Zatus par certo, benchè non sì riesca a capirne il significato. Le tracce
della seconda lettera dopo l’ultima a sono, pare, di m. 2. Pallas non fa difficoltà
(cfr. pulvis nel luogo sopra citato) — Alia sub imagine corrisponde al parte alia del
v. 474. — Troades οἷο. Cfr. XI 477 sqg. 3. La traccia di lettera dopo c non è di ἃ
(dunque non castissima). Ma non escludo che lu prima lettera sia ἐ (non c) e 51 possa
leggere tr; e allora potremmo completare Trlitonia diva), cl. XI, 483: non Tritonia
virgo, perchè dell'asta del d resta traccia sicura. 4. ignem Lodi, che interpreta ‘il
cadavere da imporre sul rogo’: infatti la parola deve corrispondere a corpus. Perciò
non è da pensare a ignes nel senso di ‘ ira”, ‘ furore’ (ignes irarum Val. ΕἸ. I 48),
che pure ha qualche esempio virgiliano. La parola fames = ‘avidità’ fu forse sugge-
rita al versificatore dall’ auri sacra fames, IM 57.
142. RIFACIMENTO DI VERSI VIRGILIANI 67
6 [cer] nuntur supplexque pater, miserabile visu.
Martem cum Danais miscet ducto|ribus ipse),
7 armatusque niger Memnon agîit agmina nigra.
iamque videbantur gaudentes Marte puellae :
8 djurque fur|ens auro nudam succineta papillam
ardet adire viros conatur vincere sexum
9 imiltantia lunam
6. Della frase miscere Martem (Ἄρη μείξουσιν Soph. Oe. Col. 1046 sq.: cfr. Alcae. tr. 31)
= miscere proelia, bellum e sim., non abbiamo trovato altri esempi. ἡ. videdbantur]
efr. videntur = conspiciuntur I 494, ed ἘΠῚ. IV 16. 8. Cfr. X 634, XI 803. 9. In
quest’ultimo esametro era probabilmente il nome di Penthesilea; certo imitantia lunam
erano dette le schiere di lei. La precisa frase virgiliana /unatis agmina peltis è già
diventata in Stazio (V 145) lunatum... agmen; e di qui ad agmina imitantia lunam
non c'è che un passo. Il verso dunque doveva essere agmina Penthesilea agitans imi-
tantia lunam © qualcosa di simile.
143. FRAMMENTI DI COMMEDIA.
Oxyrhynchos (cm. δ,5 Χ 8,5) Sec. ὃ
Frammento di un volumen opistografo, in papiro. Nel recto, leggiamo
il principio di trimetri giambici; nel verso (qui, non sappiamo perchè, la
scrittura è a rovescio di quella del recto), la fine di alcuni trimetri più lunghi
di una prima colonna e il principio di quelli della colonna seguente. Fini
della prima colonna sono: 19. 21. 23. 25. 28 ].cov. 29 ].wovy. 30 ].. 81 1...
Spesse volte un 9 di molto modeste proporzioni è mutato in un 6 molto
grande. Si vegga il facsimile, di tutte e due le pagine. Dell’età della scrit-
tura preferiamo lasciare il giudizio al lettore.
Evidentemente, si volle risparmiar papiro, lasciando poco margine fra
colonna e colonna. Uonseguentemente, qualche verso più lungo non solo
occupa tutto questo margine, ma invade addirittura lo spazio che andava
serbato alla colonna seguente. Allora, nello scrivere i versi di essa colonna.
seguente, quando un verso come il 19 Ἰφ,1. σατο è passato addirittura al di
qua del margine fissato, si lascia eccezionalmente bianco lo spazio seguente
(quindi un rigo vuoto fra 18 e 20); quando l’occupazione non si è spinta
oltre l’estremo margine, allora i versi della colonna seguente rientrano un
mezzo centimetro a destra (così 29; e, senza necessità, 30, forse per sim-
metria col v. precedente).
θ8 PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
Che sia dialogo, è indubitato : frequente è la paragraphos, specialmente
nel verso, e almeno due volte (11 e 12) compaiono i soliti due punti (:). E
non è dubbio neppure che sieno frammenti di commedia (1), non altrimenti
conosciuta. Attesta, è vero, Ateneo (3 p. 94 Ὁ) che μαράγδων μνημονεύει
Μένανδρος ἐν Παιδίῳ (fr. 373 Kock) ‘ μάραγδον εἶναι ᾿ xd. ἄνευ dè τοῦ σ
λεχτέον χελ. ; ma nel nostro frammento abbiamo bensì (v. 3) μάραγδον senza
e, in un contesto però affatto diverso. Nè a Menandro o ad altro poeta
della commedia nuova farebbero pensare l’ ἀτάρ del v. 11, e non poche al-
tre parole.
Nel principio del v. 26 (---=) deve esserci un errore di copisti: sulla
lettura στάχυν τῶν non c'è dubbio. Nei primi righi del recto par di capire
che si racconti di una donna, povera di gioielli e di dote, ma ricca di
doti (δικαιοσύνη. φοόνησις etc.), sposata e tenuta in onore da un tale (per
ϑεραπεύειν cfr. ad es. Xenoph. Cyrop. 5, 1, 18); il resto ci rimane affatto
oscuro. Felice, intanto, ci sembra l’ipotesi cortesemente comunicataci da
A. Koerte, che questa sposa sia un personaggio allegorico-mitologico. Con
tanto maggior probabilità penseremo allora alla commedia di mezzo. #. l.
(1) Non è probabile che nel v. 5 δικαιοσύνη sia misurato altrimenti che come —-----
e nel v. 5 κἀϑερ[άπευσε è supplemento quasi sicuro : due anapesti, dunque, impossibili
nel trimetro tragico.
recto
Ἰυνεμὲ «πτρεῖ
Ππαπαντεσθὶ
ουχρυσονὴ μαραγδουν]
αἸλλ᾿ εδνασεμνα.
5 δικαιοσυνν φρονησίις
χ]απε[ε]τ᾽ ἐγημεκάϑερί απευσε
1. αδε- «εφυλαξε.-
lund..sul ]:τυταρ«ἶ
σχ]ειμαιδεπ αν ϑοιματιοὶν
10 Ἰκαρποναδρονεχσταχυοὶς
Ἰπιδονώσκαλλιστ: è αταρ.ἰ
σπ]οϑεννενησται è rodgyovel
δ]ικαιοτηΐ πηι
7. Possibile 1 - αδεινεφυλαξε + [.
143. FRAMMENTI DI COMMEDIA 69
αἸο ουνφιλειστέτουτον "|
165 1.γαρδιχαιῖος »- «περαΪ
Ἰχασαὶσ!
ΠΕ 5 5}
1.) νητουσϑεουσὶ
lp. «σατο (Ὁ)
LIA Poemi
(RAM, «lamol.1-[» ]λιτίκου]
ΟΡ o χαισχειναδροτερὶ
σταχυντωντπρὶ
σκειμαιϑ' οστοιον]
μὸν αἱ Ἰειῆε!
|. μονὴ È; TA È
SOMME τριτουπὶ
ES δικαιμαΐ
««Tevo[
moevre|t
καιτταρ εἶ: «εἶ
22. Può leggersi y]auo[u] πζο]λιτικοῦ; e questo avrebbe senso, quando si accogliesse
l'ipotesi del Koerte, che abbiamo indicata nella introduzione.
144. DA UNA VITA DI DEMOSTENE.
Oxyrhynchos (cm. 17 x 9,5) Sec. IIP ?
Non è dubbio che nei rr. 12 sqq. si racconti quello che è detto nella
Vitae X oratorum p. 845 B: ὥμνυε dè καὶ τὸν ‘AoxAnrtior, προπαροξύνων ‘Acxhi-
mov καὶ παρεδείκνυεν αὑτὸν ὀρϑῶς λέγοντα᾽ εἶναι γὰρ τὸν ϑεὸν ἤπιον κτλ.
(cfr. Herodian. I 123, 1 sqq. con la nota del Lenz; Eustath. Il. 4 202
καλῶς οὖν ἐποίει Anuoodsvns xrà.); ma non è altrettanto facile indovinare
il contesto così nei righi precedenti come nei seguenti. Nel r. 1 ci sarà
70 PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
forse stato #rorgav|Zos ovvero ὑποτραυϊλίζων, 2 sq. μαλακι]ζόμενος, 3 sqq.
ὁ 4η]]μοσϑένηϊς οὐ ῥᾳδίως] | ἐν τοῖς διϊκαστηρίοις] | εὐημέρει : oppure potè
esser detto che, nonostante la balbuzie e la molle educazione, Demostene
riuscì ete. In seguito (r. ὃ sqq.) non so dire che cosa attestasse Eratostene.
Questi è citato nelle Vitae p. 847 B e in Plutarco Dem. 80 per un parti-
colare riguardante la morte di Demostene, e inoltre in Plut. Dem. 9 (v. più
giù la nota al r. 10 sq.) per una qualità della sua eloquenza. Parrebbe :
καὶ Ἐρατοσίϑένης dé φη]]σι τὸν 4“ηἰμοσϑένην ὀμωμοκέναι κτλ. Donde po-
trebbe venire in mente si accennasse qui a quei suoi giuramenti messi in
ridicolo da Antifane e da Timocle (v. Vitae p. 845 B).
Forse quando si sarà capito un po’ di più, sarà anche possibile avven-
turare una congettura per quel che riguarda l’autore. Così Satiro come
Ermippo accoglievano ben volentieri particolari aneddotici (v. Leo, Die gr.-
rim. Biographie in più luoghi, e la ‘ Vita di Euripide” in PO IX); ma gli
altri biografi, e di Demostene non furono pochi (πάμπολλοι Plut. Dem. c. 30),
non erano da meno, nè per ora vedo motivo di congetturare un nome piut-
tosto che un altro. i
Il nostro papiro è frammento di un volumen, in bella scrittura onciale
che mi par di potere attribuire al II secolo di Cr. Ogni colonna compren-
deva 26 righi, se erano tutte eguali a questa di cui si sono conservate le
sillabe iniziali. I 26 righi di scrittura occupano 14 centimetri dell’altezza
del papiro (il resto è margine, sopra e sotto): 3 centimetri ail’ incirca oc-
cupano le lettere v7roroav (τ. 1), 3 ‘/, centimetri le lettere τοσορϑωσειν (r. 17),
circa 4 centimetri la scrittura dei rr. 23 sq. Se quindi consideriamo come
sicuro il supplemento εἴν[αν γὰρ τὸν] nel r. 17, converrà supplire progres-
sivamente qualche lettera di più nei precedenti righi 1-16, e qualche let-
tera di meno nei rr. 18 sqq. 4. υ.
υὑποτραυ
πονμαλὶ
ζομενος [ — 4x7]
uoogevn|
5 εν τοις dif
ευημερειὶ
δὲ τὸν προ] È
καὶ ᾿Ἐρατοσίϑένης dé gr]
σι τὸν “Ζ“ημοσϑενὴν ὁ-]
144. DA UNA ‘VITA’ DI DEMOSTENE aL
10 μωμοκέν[αι
χον ὃ εν πὶ
χαὶ τὸν ᾿᾿σχ[ληπιὸν
ἐπὶ τοῦ βήμ[ατος ᾿ἀσκλήπιον)
τὴν προσωιδίαν μετα-]
a 15 otgépovi|a
μενον ὡς αἰύτοῦ ἡ λέγον-]
τος ὀρϑῶς" εἶν[αι γὰρ τὸν]
ϑεὸν ἤπιον]
στίσττειν αι
20 Κράτητα ul
μικὸν ποιηΐ — ye]
γραφότα τὸν]
τὸν ἕν τῆι αἱ |
τῷ ἐπιρρήσεωϊς
25 σλειον]
δὲ καὶ ul
10. Che sia παράβακ] χον δὲ ἐν κτλ. ὃ Plut. Dem. 9 ᾿Ερατοσϑένης μέν φησιν αὐτὸν ἐν τοῖς
λόγοις πολλαχοῦ γεγονέναι παράβακχον, 6 δὲ Φαληρεὺς Δημήτριος τὸν ἔμμετρον ἐκεῖνον ὅρκον ὀμόσαι
ποτὲ πρὸς τὸν δῆμον ὥσπερ èvdovorovia: * μὰ γῆν, μὰ κρήνας ete. Nel nostro papiro, dopo
ev è sicuro il 7: non è quindi possibile ἐν τοῖς λόγοις. 20. Certamente si può immagi-
nare un contesto in cui fosse citato l'antico poeta comico Krates (x@]|wx0v ποιη[τὴν),
ma a questa ipotesi converrà rinunziare, essendo ben più probabile si alludesse qui a
qualche motto del cinico Krates, riguardante Demostene. Nulla, però, di siffatto è al-
| trimenti noto, che io sappia. Si noti la paragraphos fra questo rigo e il precedente.
145. FRAMMENTO LIRICO. i
Oxyrhynchos (cm. 9 Χ 6) Sec. II-IIIP.
Parrebbe Pindaro. Nel pochissimo che riesciamo a leggere del verso,
occorre χειρὸς ἀκμᾶι, e non si può non pensare ad Ol. 2, 63 οὐ χϑόνα τα-
ράσσοντες ἐν χερὸς ἀχκμᾷ. (is Ml
«[
δρυχνκ κῆς ον]
ρόαι δὲ Μοισαι ωἱ
2. ἡλίιον ovvero νὸν (?).
ur L pe
' Mio
mea: ἫΝ 4
pr Ae SIA
ΝΣ Ὁ ὁ |
72 PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
πεδοϑεν ἔφυ «|
5 ποτμοιο Àvrra[
ανήκον τελεῖ
τὸ β.ἁ«τῷ φαοοΐ
vipoevta+G8|
Κρονειων
10 Ζεὺυς ἐρατον εἶ
ENTE Txx»[
κεύϑεϊ
v»[
us
Nel verso frammenti in massima parte svaniti di 12 righi di scrittura
(riesciamo a vedere solo qualche sillaba); nell’ottavo di questi righi οὐ è
ἸΙχειρος axugi, e nel decimo ].usZeav φέρων
6. Pare scritto così, e non sappiamo che cosa si sia voluto indicare. 7. Si può
leggere foor®.
146. FRAMMENTO LIRICO.
Oxyrhynchos (em. 8 Χ 4) See. IIIP.
Naturalmente non è il caso di affermar nulla, sia per il contenuto sia
per l’autore. Non è escluso Pindaro; e se nell'ultimo rigo va restituito il
nome di “ρύας (per es. πέφνε Aovavta παῖδα), si potrebbe pensare che Pin-
daro in un ditirambo (cfr. fr. 85. 86 Schroeder ed. mai.) trattasse varii
punti del mito di Licurgo. L’epiteto ϑειοδάμος non sconverrebbe a costui.
tali
recto (verso bianco).
ii
5 [- μὲ πρω.Ϊ
[- «1Ἰητεποϑεῖ
146. FRAMMENTO LIRICO 73
ortedov ὠσὶ
mergos s010|
ϑειοδαμον]
10 πεφρνε 40v|
147. FRAMMENTI DI PRANI DI PINDARO.
Aschmunén (Hermupolis Magna) Sec. ΠΡ,
Tredici frammenti, di varia dimensione (per es. il fr. VI che è il mag-
giore misura cem. 9 X 7), di un libro su papiro, di scrittura corretta ed ele-
gante, con ampii margini (per es. almeno 5 cm. nel verso del fr. VI). Sei dei
tredici frammenti sono del VI e VII Peane del papiro di Ox(yrhynchos), pub-
blicato in PO vol. V da G(renfell) e H(unt); e qualche cosa si guadagna
sia per l’uno che per l’altro (1) poema; ma è certo uno scherzo crudele della
sorte, che ci dà reliquie di un libro trovato a centinaia di chilometri da
Oxyrhynchos, e che di non pochi versi offra suppergiù quelle stesse poche
lettere iniziali che avevamo dal papiro di Oxyrhynchos (v. per es. 141 sqq.).
Si ripete qui ciò che abbiamo notato per i frammenti di odi di Saffo nella
Introduzione al n° 123.
Le pagine contenevano 43-44 righi ciascuna, prendendo a base la di-
stribuzione dei righi in Ox (2). Così in fr. I al 62 del recto si oppone, ma
non proprio esattamente, il 105 nel verso; e similmente in fr. IV le lettere
Ἰοτῆρα 184 del verso sono opposte esattamente alle lettere uvo[ 143 del recto :
ma in fr. ΠῚ al 125 del recto si oppone, all'incirca, il 169 del verso. Co-
munque vada spiegata (e non è difficile spiegarla) questa differenza, non
(1) In Paen. VIT 1 544. non colpiva nel segno il supplemento δότ[ειραι]. che del
resto era stato proposto con riserva da GH; e così anche il [μολπᾶν τ᾽ ἐπέων τε ϑεσπε-
σίων dello Schroeder cede ora il posto al μαντευμάτων del nostro papiro. Parrebbe in-
dieato o Apollo stesso o Teneros con le parole ματευμάτων - δοτῆρα, ma non saprei come
conciliar ciò con le parole frammentarie seguenti. Vorrei supporre invece che con uar-
τευμάτων te ϑεσπεσίων dorijoa | τελεσσίερόν te παιᾶνα | ϑεοῦ ἄδυτον κτλ. Pindaro volesse dire:
‘questo peane, per cui mezzo si hanno i divini vaticinii e che accompagna i debiti sa-
crifizii, all’adyton e allo splendido tempio del Dio, di qui (cioè da Tebe) dove Melia figlia
di Okeanos partorì ad Apollo etc.... io mando.... etc.’. In somma μ. δοτῆρα κτλ. dipende-
rebbe da un πέμπω o sim. che si dovrà inserire in alcuno dei vv. 3 sqq.; e il peane
sarebbe detto uarr. doro in quanto esso promuoveva gli oracoli del Dio.
(2) Ma bisogna anche tener conto di qualche deviazione: 1837-8 il nostro divideva
as|oos, mentre Ox divide «|s005. Ctr. anche 125-6.
Pap. Soc. ital. II. 10
T4 PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
dubito della rispondenza ora accennata 125 sqq. x 169 sqq., perchè, ad es.,
le sillabe χεχολωμ e scvazrr non possono non appartenere rispettivamente ai
vv. 172 e 176 Ox. Non riesco a risolvere le difficoltà metriche che allora
occorrono per esempio in ciò che rimane del v. 171 (che dovrebbe essere
--<------s); ma d’altra parte non può essere casuale la successione di
cinque brevi (1) nel 181, quale appunto nel 17° colon dell’epodo è richie-
sta. Del resto, ricordiamoci che per molti versi gli schemi metrici non sono
garentiti da responsione, e che questa responsione potè essere in qualche
caso meno perfetta di quanto immaginiamo. Viceversa il nostro papiro, con
le due sillabe che ci ha conservate del v. 176, elimina definitivamente
Τ᾽ ἐύφρον᾽ del Bury nel v. 115 e ci assicura che anche metricamente è giusto
ἴστε (ye) Moîcar nel v. 54.
Sicuro mi sembra anche che il fr. VI" non appartenga al sesto Peane ;
se vi appartenesse, esso rappresenterebbe le finali dei vv. 143-155, e non
saprei davvero come, a prescindere da ogni altra considerazione, ciò fosse
metricamente possibile. Dunque, VI" vien dopo di VI"; e poichè il settimo
Peane, comunque si voglia giudicare dei frammenti 16-74 di Ox, non era
così breve da non occupare più d’ una pagina, VI" contiene certamente
finali di versi dello stesso settimo Peane.
Negli altri frammenti da Vil a XIII non ho trovato nulla che in qual-
che modo risponda a frammenti Ox; ma non escludo che l’ uno o l’altro
dei numerosi frammentini Ox possa essere posto in relazione con qualcuno
dei nostri. Poichè questo non par dubbio, che anche tutti i frammenti nostri
sieno di Peani.
La scrittura non mi sembra più recente del secolo II’, ma difficilmente
sarà anche più antica: in ogni caso, non è molto diversa, per quanto meno
elegante, da quella dell’ Ox riprodotta nelle tavole I e II (non II) in calce
al quinto volume dei PO. Le abitudini grafiche dello scriba, per quel che
riguarda interpunzioni, segni di quantità, accenti, spiriti, apostrofi, risultano
senz'altro dalla trascrizione; dove è in caratteri più piccoli ciò che abbiamo
supplito da Ox. Non diamo per ora un facsimile, nella speranza che per
alcuno dei frammenti vaganti possa esser trovata sicura sede.
I nostri frammenti furono già studiati ed accuratamente trascritti dal
Dott. Lorenzo Cammelli. Mi sono valso largamente delle sue osservazioni
e trascrizioni, e assumo la responsabilità della pubblicazione, solo perchè il
x
Cammelli è ora lontano da Firenze. g. v.
(1) εὐϑάλέος (non eddaléos).
147. FRAMMENTI DI ΡΕΑΝΙῚ DI PINDARO 75
A) Frammenti dei Peani VI e VII.
T° + II° == Paen. VI 61-70
dI [ev ϑεὼν cene IE
a]yZe@s ὑπῖερ
lee Sshgpolr
[ε[υἸξατο Ali-
65 uov s[ Ir
sad εἰ
φιλέει
Koor[
ov
το τὸτὶ
I + Τ| -- Paen. VI 104-111
1ijtov σείολιν ΠΥ
105 lererra x[edvav
A πατ]οωΐᾷις ev a[govocis
Moguid]or@v
[χαλκοχορυσταν ομιλον ἐγείρων" II"
“Μολοσσι]δὰα γαιαν
110 ! lv
pi exc]B6%0v*
III" + IV" + V"= Paen. VI 125-46
125 ] 4lros Εἰλλα-} ΠῚ’
[νιο]υ φαεννοῖν αστρον]
[οὐἹνείλ]εν οὐ σὲ πεῖ
[edoo]zt0v ευνάξ[ομεν
65. La lettera dopo μόυ può essere e ovvero 6, non o (Ox). 66. In ogni caso
mon sud» (Ox). 70. Dopo τὸ potè essere ε, », μὲ etc. (τοι Ox). 106. zaromio[i]s Ox, ma
τὶ μ sarà anche lì πατρωϊαζες, secondo l’uso di Pindaro. 108. ἔγε[ερε suppliscono GH, ma
| ‘il nostro papiro ha serbata la desinenza del participio.
Tago
VT
76 PAPIRI DELLA SOCIETÀ IVALIANA
[ian a]idexoneva[
190 [πο]ϑε[ν] ἔλαβες νἱ
leer tav de
Jare καὶ
ξεν oAl
Kglovov 7
NES 30 πὶ ἰοοϑυ
rel
Aliyivavr: tore χρυσεαι «e-]
θοἷς ἐχρυψαν χομαι] ἐπιχώριον Ve
καϊτασχιον νωτον vusr]e00v°
140 ivle λεχεων en αμβ]ρότων
gi la
aio Je
1415 Aòsl[
III' + IV" + V" + VI“ = Paen. VI 169-183 + VII 1-13
SI ΤΠ"
170 Ἰκλυτῶὰς ἴδω.
χαϊλκοχάρμ: εἶ
[----. δὰ χεχολωμίενος
ei
les sa[ Je
175 λ]όγοι τῶ. ]
f[-__]law ἀπίεύοονας «oetaelc IV
Jra
ἹἸπόλιν
Ἰ. λευῖν '
pe]
129. δεχομενὰ Ox, contro l’uso di Pindaro. 144. Non τολί.
147. FRAMMENTI DI PEANI DI PINDARO
180 VA ]γον εἶ ]
[εὐϊϑαλέος ὑγιείας σχιαζετε: Μοισᾶν]
1.πᾶβολ[:].ν. ] i
Ἰεννόμων εἶ ]
1885 1.1 Θηβαιοις el Ι
138» ] προσ ««εἶ ]
184 (=Paen.VII1) ΥἹ᾽ Μαντευϊμ)]ατίων τε ϑεσπεσιων δἰοτῆρα
185 2 χαὶ τελεσσιεῖ
ϑεοὺ ἄδυτον [ἀγλαὰν τ εἷς adiav
Ωχεανόϊοϊ Ju Μελίας
5. Απόλλωνιγ᾽
ορίδρομόν
x 190 συναπιομῖ
γαν ξεῖν τοῖ
χέων ροαϑαάϊ μιγγα 3
10 Χαρίτεσσί μοι αγίχιϑ
γλυκὺν κατ᾽ αὐλονΐ αἰϑερ
195 ἰόντι τηλαυγε᾽ ay κίορυφαν
18. ηρῶα Tiveo[o]v ἰλεγομεν
dacuna)
αποϊ])νέστατον VI
]
]
200 Jov
lov i
Ἰέμμεν ἁλιωι"
Jude
1834». Intitolazione del Peane seguente (VII): forse Θηβαίοις εἰς Πυϑώ] con innanzi
una cifra numerica, ma non saprei come integrare il rigo seguente, dove le lettere προσ ---
distano almeno un centimetro dal principio del rigo (era dunque un sotto-titolo o una
indicazione analoga). 184. dor Ox, donde δότ[ειραι 7 ΘΗ. 185. Forse τελεσσίεϊ ρόν τὲ
παιᾶνα], cl. Hesych. τελεσίερον παιᾶνα" τὸν ἐπιτελεστικὸν τῶν τοῖς ϑεοῖς ἐπιτελουμένων ἱερῶν.
151. Ὧκ. piuttosto che ὠκεανοῖο : evidentemente si diceva anche qui di Melia figlia di Okea-
nos che unitasi ad Apollo partorì Teneros. 192. Ho interpretato come ]yya quello che
GH trascrivono Jura. Dell’accento sull’a della sillaba da rimane solo l'estremità inferiore.
78 PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
Juice
205 lsuov,:<sva,d0v
Ἰνόϊον en
Jovvor
Ἰπριν Σευγὸς δρκι[ο]ν εξἔυ <?)
209 az
B) Frammenti di incerta sede.
VII" (principio di versi) VIII" (fine di verso)
210 μιγεισ᾽ αἱ 227 ]oov
rada τί IX' (fine di versi)
ὁ μεγισεῖ Jos
svalax[ar Je
ἰσόϑεῖο —— &] 230 ]ev
215 Aaygvr[ ΙΧ" (principio di versi)
γσονϊ 231 αγνας ayi
κἔμεν merotaui
VII" (fine di versi) Jazzox(
218 ]i00v X' (principio di versi)
VIII” (principio di versi) sa Q0CUT(
219 »v[ 235 σέτεκαιρασί
Ἢ X* (fine di versi)
sagui 236 Ἰμικτοσαλω (Ὁ)
σπιρωτὶ Jom ἕν αγλαουάταν ΟΣ
dex[ Dal
cogl Jovov.|
225 ul Ἰ. ὐχωνΐ
si 240 ΠΗ,
204. («i (cioè (x) piuttosto che ‘di. 205. Parrebbe ἐμονώναρδων, che non so cosa possa
essere. 208. Cfr. Ox fr. 129-81, Col. I 4 e schol. 213. Cfr. Theocr. 28, 22; yovoa-
λάκατον Μελίαν Pind. fr. 29, 1 Schr. 914 sq. Cfr. ἐλαϊχύνωτον στέονον χϑονός Paean. IV 14.
218. Opposto al v. 212 del recto. 227. Opposto al v. 224 del recto. 238. Forse
Jazrod[ 237. Probabilmente αν
147. FRAMMENTI DI PEANI DI PINDARO 79
l'Aerid' εἶ ]-oval
]ieo.[ Jove[
DG DI 255 Ἰνμῖ
IS XII" (probabilmente fine di versi)
Το μυρίαϊ Te
245 Ἰύπεωνϊ Ἰνος
Ἰδᾶν" gl XIII" (bianco)
Ἱπατροῖ XIII" (fine di versi)
Ji ed[ Jos
XII" ISS
ΠῚ 200 ]
250 Ἰν: IE
e ΞῚἸ Jtos
]L ovo
148-156.
Aggiungiamo qui la trascrizione di alcuni dei frammenti di testi a noi
non noti altrimenti, e che non sappiamo in qual categoria collocare. Per
l’uno o l’altro di essi (ad es. per il n. 152, il cui contenuto è certamente
tutt’ altro che nuovo) c’è da aspettarsi indicazioni meno vaghe dai dotti
che vorranno esaminarli; per i rimanenti converrà forse attendere nuovi
trovamenti e scoperte. E allora, neppure i più miseri frammenti saranno
inutili.
148. Aschmunén (Hermupolis Magna). Cm. 12X8. See. III°». Fram-
mento di due colonne di un volumen in papiro (il verso è bianco). Nella
prima colonna non si può dire se ci fossero o no altri righi di scrittura
oltre il r. 29; della seconda l’attuale primo rigo (= 30) è in linea col τ. 17
della prima, sicchè mancano 16 righi (o 15, se era vuoto il rigo corrispon-
dente al r. 9). Lo spazio bianco fra le due colonne è di un centimetro. —
Sembra frammento di un’orazione in causa capitale (cfr. 19 e 26). giu.
Col. I.
᾽ν «οὐϑηισι ἶ-» » ε] Ἰβιασϑεισῖ .]. σιοῖ. -- .]
Ἰερειασομοιωσίιεροΐ. . . .| 5) Ἰβιασηταιηκαῖ. ]
ασ᾽ϑενειαναυτομοῖ - è». .| αἸδικειει μὴ εἶ - ]
. PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
Ἰνοιαγεῖ» ++]
lirovart|x » « να]
| vuoto |
Ἰωναστηνΐ - RARA “I
looxewo|x ++»)
Ἰ.:ησπατεραῖ. + + «|
Ἰδετεϑνατωΐ: + «]
Ἰαυτησπεισασί - .]
1. «κονεαυτουμη- «|
Ἰκίοίντα ἡμέρων
Ἰειμηδοτεονολὼ
Ἰτηλικαυτααδὲ
(mancano 16 righi)
αἱ
οτιτωιδυνασϑαικλὶ
TOVITATEQKOVXOVVX, [
οφειλονοδεπροβαὶ
κηρυξιντουττατροῖσ
20
Col. II.
᾿Ἰϑανατ[ο]υωσφησιν».
Ἰεπαυτωιτὴνε
Ἰντῖ.. «Ἰτουνομουετε
\vsts |]: «εφεχατερα
ἱπινειεντοσγετῶν
[ων] ..]σεισεξετασινε
1. «1. ]κα[λ]εινουδοτεὲ
αξ)ιονειναιϑ] αἰνατουμε
7.τωιτπταιὶ
1. τῶσ
Jov
τεραειποιανα > |
σπονεξειναιἶ
μετατουτπ .]σὶ
σινοτουαπὶ
τωνμοιμεταῖ
σεατριεφοισὶ
90 vo μηττεριηνκληροῖ ταυταλι
16. [τριά]κ[οῖντα ὃ Un termine di 80 giorni è frequente in contratti e prescrizioni di |
SM: SIL
varia natura. Cfr. adn. a 808 18.
38. Le lettere τα, oltrecchè espunte, sono anche cancellate.
149. Aschmunén (Hermupolis Magna). Cm. 10 X 11. Sec. IV-VP. Recto
e verso della stessa mano. Sul recto principi di trimetri giambici, sul verso Ὁ
finali di esametri dattilici: gli uni e gli altri di età relativamente tarda.
Probabilmente di un poeta egiziano del terzo o quarto secolo di Cr.
recto
[+ +]07»[ È Ὁ ἑχατεῖ
[«Ἰδὲν δ᾿ ΤΡ τ
cori appecrale]erl]es[ee el È
τον" ail τὸν [εἸὐσεβῆ vovd..]s»| DR [
νον
δν.
ἘΡΡῚν ἘΘ Ή ΉΤ Ἠ Ἢ Ὑγ τ. a e Silea IS
+ pa [cha i i ba "ἢ
PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA, 149-150 81
ὃς οἰὐϊδὲν ἄλλο πλὴν .| τῆς εἰς ἅπανϊἶτας ἵ
10 καὶ τῶν ἀδελφῶν ὑ-ὶ 1 τὰ μὲν καϑη
αὔταρκες εἰς ε-. οἷ μακχρηγορεῖ!
σώζει δὲ τοῦτο πρ.᾿ ᾿ ἔαρ χελιδὼν!
ἡ συμφυὴς ὁμόνοια
17. Si pensa al proverbio μία χελιδὼν οὐκ ἔαρ ποιεῖ (εἴν. Cratin. fr. 33 Kock); per es.
ξαρ χελιδὼν οὐχὲ ποιήσει μία 0 sim. 30. Della parola σαόπτολις usano ed abusano i poeti
epici egiziani (Nonno, Colluto etc.; cfr. PFlor. 114 III 16).
verso i
χες! Ἰχάριτες τῆς πατρίδος |
Jov.| οἸυτοι mégoaotali) ν-ε- +. εἰ
20 ].εχεῖ 1.:βη- ας εστι καλη- ἢεἶ
1.» εἰ 90 Ἰνε σαόπτολις ἐστιν α-- -οἶ
JÌars| Ἰ ων βλάστησεν ἑορτὶ
Τὰ κκ sù ϑέμις ἄρτι χορευΐ
lesleslex[alow[xx16 [una] εἰς] Ιου τεὸν αὐχένα... εἶ
250 Jrossoz»| ]uo[.] ἐξεναρὶ
Ja κεχοινωνηκῖ. +].
150. Oxyrhynchos. Cm. 3 X 11,5. Sec. III». Sul verso sillabe finali di
versi (trimetri giambici o tetrametri trocaici). Nel recto altra scrittura, quasi
del tutto svanita. m. n.
i verso
Ἰαι Ιϑὴς
]vews Ἰρωνμιίτους
Ἰσϑεις Διτος 165 1],ἔδην
Ἰφει lavudog
5 |ovos i ]uovn
|. «vote Ἰποϑουμενον
ln ]vos σοφὴης
lo» «tor 20 Ἰχανου
1, σπαϑὴς Ἰατὴν
10 Jeuov Ἰυδουριου
hse ; 5 Ἰαντοτε"
ἰ lov γάμον Ἰενειξέφει
Pap. Soc. ital. II. 11
82 PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
151. Oxyrhynchos. Cm. 10 X 10. Sec. IIIP. Sul recto frammenti di conti
(cifre di ‘migliaia’, di drachme). Cla
[ |]. σατράπαι καὶ μεγιστᾶνες ἡ καὶ]
[οἱ ἄλλ]οι, ἕχαστος δὲ εἰς τὴ]ν συνήϑη
[κλίνην] ἐκλίϑη, ἡ δὲ βασιλεὶς ἡ τού-
[του] γυνὴ ὑπεράνω αὐτοῦ ἀνέκει-
[το ϑε]οτερεπῖ κάλλι 20CUOULSRI: t[od]
[dè πόϊτου μεσάσαντος è βασιλεὺς με-
[τανα]στὰς ἐπὶ τὸν ἀγκῶνα, ὃν κατεῖς-
[xe σχύϊφον προέτεινεν τῷ “«τπονυσίῳ
sassi κεν κείβων χαὶ τῷ Απολλωνίῳ
e. 10 11. 1η « «]1η[:]ρΐον προπείνω
ce. 16 Il. Ἱπρεσβύτης ανα: <?)
Ἰς εἰς τὴν βασιλίδα]
Ἰ.δώρων πρὸς
Ἰε[ἢπεν ἀληϑ-- εἰς
4 sq. Per ἀνακεῖσϑαι nel significato di accumbere v. Lobeck ad Phryn. p. 216 sq.
10. Forse ἔπου]η[ Ἴοιον, nonostante il maggiore spazio fra n e o.
152. Provenienza ignota. Cm. 8,3 X 15. Sec. ΠΡ, Frammento di volu-
men in papiro. Margine superiore : più di 3 cm.; spazio fra le due colonne :
2 cm. Segni d’ interpunzione : 2 γινεται", 15 reyvars' <?), 17 δυδοκιμων" ; di
accenti e spiriti non vi è traccia. Anche nel verso οὐ è scrittura letteraria,
molto svanita. δ
Col. I. Col. 11.
] er)[.}Jo[] κα[ε]ά τιν᾽ ἀτέλ[ει-]
Ιπο av ταῦτα γίνεται ϑεωρηϊμά-]
]|υ των, ἀλλ ὥσπερ ἀπολισϑίαί-])
Ιν νόντων καὶ μὴ κατακρα-
] ὃ τούντων αὑτῶν. αὐτίκα γοῦν]
8. Può essere anche ἀπολισϑ[α] νόντων. 5. Forse non ο᾽ è spazio sufficiente per γοῦν,
e converrà preferire γε.
PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA, 151-158 83
οἱ τεχνεῖται πολλὰ wsvdo-
a yoagoùviat, οὐκ ἀπὸ τῶν
- -) > Ὁ
τεχνῶν ὁρμώμενοι, ἀλλ᾽ [ὅ-]
ταν ἀδυνατήσωσι συγχρήϊσα-]
epici e en edi
10 σϑαίι! ταῖς τεΐχν]αις ἤτοι τεάϑε ι]
IE κρ[αἸτηϑέντες ἑτέρῳ, οἷον
ὀργαῖς] ἢ λύπαις, ἢ παρά τινα
ἀτονίαν ψυχῆς καὶ ἀνετει-
ot(o)sWiav τῷ μὴ χρῆσϑαι
15 ταῖς τέχναις. συνεώραται
δὲ τοῦτο ἐπὶ τῶν μάλιστ᾽
εὐδοκίμων" πλείω γοῦν πα-
ραλιπόντες αὐτοί τε αὑτοὺς
ἀπελέγχουσιν [x]e[w ἀ]λλήλους,
20 καὶ οὐκ ἂν τἱοῦτ] ὁ [γε τεϊκμή-
giov ποιήσαιϊντο τοῦ] regie
ληφέναι τὰϊς τέχνας] Wed-
dos ἐν αὑταῖς Ϊ.--- «7 «ακαι
ἡπατς «᾿ EVO εν κε κε ταν
25 [WARS τῶ
|egleetes]e
RS
24. Si può leggere ἠπάτων.
153. Oxyrhynchos. Cm. 12 X 8 in due pezzi che forse si attaccano (se
mai, lacuna di 1 o più righi dopo il r. 4 del recto e 18 del verso). Sec. II-IIP.
recto
τοσουτωιδηπουϑεν] υ-]
βοιζεινειπερτοισκαὶ ο-ὶ
φελοσαλλ᾽ ανευτουμ]
Ἰ.«ὠταλ] us-|
| PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA
5 χριτου.Ἶ
ex Πηλίου]
προτεινοΐ
ἐξετοζε. [
καιτηιτουτουϑρασίυτητι
τησφωνηστουσωμίατος
αἰ τε ν εἸἰνϑαοδυρασϑαῖι
Ἰειεωνλογουΐ
ε]σωσμακροτί
Jarr4o + [
Ἰουδικηνεγωφανουμαι
οἰχνησαιταληϑηπροσύμασ
Ἰεωντταντωναϑὶ ο. 7 Ul]
Ἰεσεξηιτωια} o anche ὠὲμ[
σεϊπτωχότων
Ἰηνησυχιαν
Ἰογαρουνομωσ
1-- αντατοιαυτιδὲ
εξεϊταζεινειτουτιτορημα
Ἰτουτωνουτω σ]εχον-
96 ἰγων — ἰἸβελτιωνεινοιί ]vr +
Ἰντηνεαυτοῖ
ἰγονοσοταν]
Jeee[
16. πρὸς ὑμᾶς : seguiva probabilmente εἰπεῖν. 17. ᾿Αϑ[ηναίων] ὃ 24. (καίπερ) τού-΄ ì
τῶν οὕτως ἐχόντων Demosth. 5,3. 19, 280. 57,3. 28. εἰ τουτὶ τὸ ῥῆμα in altro contesto
Demosth. 18, 232. 27. 206]povos ? TRE De:
ΤΩΣ ΤΙ ΤΥ ΥΩ, ΤΡ VIRATA ΛΉΤΥ
Ta MS i I i ΜΕΥ tà È
LIT Ridge, Li Ἐν 3 i
Ai di
PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALTANA, 154-155 85
154. Oxyrhynchos. Cm. 17 X 12. Spazio fra le due colonne cm. 1,8.
La scrittura, non inelegante, ci sembra del sec. I-IIP. 1.
Col. I.
PERI
Galelxxl
Cia Col. II.
. CxxMl
5 osul καιτουφὶ
ναι 20 αγαπητωΐ
> Ὀέχεν εἴ λυγρωσ.
δεσμ.} καιτωδὶ
MS corse τισημεῖ
10. τ σέ ἢ γευσενΐ |
ΕΕ 20 [.]ogswar|[
[παν ]va κυ μων)ε)ικηη
[- «166 + «Ἰτωϊ Li «Ἰσϑεντεῖ
[- «1ε[ 5 - «Ἰωσε[ » « « "]λ9.]»κ|ν] Border Ἰσυν: suerte Ἰοῦς
16 [-1ρ-ἰ-Ἰων.[.].ην. κωμ[.] ἀμετρητοισ: |. +» +]: «αλλ᾽ [δ-]
τοῖς γὰρ ὀν[εί]ροις συνεβαλ- 80 μως τῆς te ϑαλάσσης τὴν»
λὸν τὴν παϊο᾽ εἸμὶ εἰν εἰκόνα ἡγεμονίαν ἀνεδησάμεϑα
καὶ [οὗτος ἠϊν]άγκασε πρὸς τὸν καὶ πειτλεονάκαμεν εἰς»
di 17. fuw ovv. ἡ]μῖν. 18. Ovv. [a]ùròs. 21. O piuttosto λυτρωσ +? 29. αλλ»
e” oltre questo apostrofo, e quello del rigo 8 (δ᾽), non occorrono nel papito altri segni or-
| tografici.
155. Oxyrhynchos. Cm 11X 10. Sec. IV-V?. DSL:
recto
7 ὃ clogòs ἀνεμνήσϑη μου ἐνώπιον τοῦ
[ϑεοῦ ? ' πάϊλιν διὰ πολλῶν τροπων 2)
νην μου ψυχήν
2. τροπῶν verisimilmente, non τρόπων.
ὡς... RE bo i | j
k SITE AE PA GT ας ia Mai / 4
86 PAPIRI DELLA SOCIETÀ ITALIANA, 156
lar è πόϑος τῆς ἀναγνώ-
5 ἰσεως Ἱπερισσοτερα: ++)
Ἰλλω. [e?]îvar καὶ ὑπ[- +?)
Ἰϑυ d,++05 στόματα
Ἰχ[ κα κ]ὲν ἰδοὺ βαστα-
lav δ...]
10 laal
5. dopo ga potè anche non esserci nulla.
verso
Ἰχμγ (1)
(1) Cfr. PFlor. 78 Introd. e le indicazioni che saranno date nella nota a PFlor. 281,1
(non ancora pubblicato).
156. Acquistato a Luxor. Cm. 6 X 7,5. Sec. IV? ὡ». RE
recto verso
Ἰ αρων εἰ 15 1: εὐχαρὶ
Ἰτουτον @ly?]vo.[ 1 πίων |
Ἰποίητον τὴς πὶ Ἰαξίος εαυτον |
Ἰ-χτημαάτων αἱ |. δτερου yevoa|
5 ]-uov avtov x| |. γευσασϑαι εἰ
]1.σεν κει εἰς τὴν πολιν ἡ 20 ]avro ποιησατωσαν x|
lusotov ὑπὸ ds τὴν ὠραῖν ϑ)αυμασας αὐτου to νοξερον]
1. «ντῆσεν εἰς τὰ savtov| lex or δὲ δουλοι εἰς εαυτουΐ
loas καλλιστα συκα επτικὶ lixato un χαλασωμεν .]
10 δεϊσποτὴ καὶ φησιν" λαβεὶ Ἰ.ατω πεινὰ του στοχὶ
]|orrooav o δὲ εἰπεν εἶ 256 ]av ελυσαν κα.ἶ.Ἰαυτες σα.
Ἰηπου᾽ λαβὲ tavra ta c|vxa Jar ra συκα αὐτοματωςΪ
lo καὶ ἀαριστήσω παρὰ d.| lov φησίν «--» συκχ]
Tha gl
18. Forse 0.[, cioè un nome proprio in dativo ἢ
ἀβλαβὴς πόνου 126 68 n.
[ayad]ovs 120 17. ὅταν πράσσῃς ἀγαϑόν 120 56.
᾿ς τἀγάϑ᾽ 136 13.
ni ἀγαπητῶϊ 154 20.
ἀγγέλλων 128 18.
ap 126 42.
πᾶν 147 231.
ap 0 lol 7. CF ἐπὰ
ἀγλαὰ δῶρα ϑεῖας 130 35. ἀγλαοῦ ? 147 237.
ἀἁγνᾶς ovv. -ds 147 231.
_ a[y?])vo=[ 156 2
ἀγορά. ἐν τῷ 120 53.
ἀγωνία 126 44.
᾿ ἀδελφήν 126 9.
ἀδελφός 126 4. dd. 78. τῶν ἀδελφῶν 149 10.
᾿ ἄδηλος 120 15.
᾿ς ἀδικεῖ 1486. ἠδίκηκε 136 15. 18.
ς΄) ἀδι[κήματα 2 148 18.
ν τώ Sd ἄδικον ? 134 3.
τ΄ ἀδόκητος 123 2.
Mm ddo6v (καρπόν) 143 10. adoorso[ 24.
0) frico: 152 9.
᾿ ον. ϑεοῦ ἄ. 147 186.
+ Sella PA ᾿ἄεϑλος (ἀνιηοός) 130 21.
ἀξύγων 185 19.
᾿ ᾿Αϑηναίους 128 6. ᾿Αϑ[ηναίων " 153 17 n.
ἢ ὅϑλον ἔκειϑ᾽ 139 30. ἄϑλα 198 4.
τς αἷρεῖν. πόδεσσι» ἑλεῖν 181 17.
| αἰσχρός 120 10.
αἰσχρῶς (τελευτᾶν) 190 81.
(ἀἰσχύλος) Aesch. fr. 156 Nk?: 126 τὸ sq.
αἰσχύνεται 136 7 n.
i αἰτηῖ ovv. αἰτι 126 33.
αἰτίαν 126 70 (Aeschyl.).
᾿ αἰχμητήν περ [ἐόντα] 131 13.
aly 130 45.
Pap. Soc. ital. II.
ENDEGE
A) Greco.
(ἀκίβδηλος 136 16 sq. n.).
[ἀκο]λούϑως 132 26.
ἄκοσμος 120 46.
ἀκοῦσαι 188 4.
ἀκοιβής. τὸ -ἐς 126 26.
ἀληϑῖ 151 14. τἀληϑὴ 158 16.
ἁλίωι (= ἡλίῳ) piuttosto che ἁλίωι 147 202.
Alzudorva ποιμένα λαζῶν] 131 1.
ἀλλά, ἀλλ᾿ passim. ἀλλ ὅμως 154 29.
ἀλλήλων. κατ᾽ ἀλλήλους 152 19.
ἄλλικα 133 11.
ἄλλοϑεγ κακῶς 136 10.
ἄλλοϑί που τῆς “Elhados 128 8.
ἄλλος 120 39. 126 40. [οἱ ἄλλοι 151 2. οὐδὲν
ἄλλο πλὴν [ 149 9
ἀλλότριον πῆδος 120 40.
ἄλτηλως 132 15 sq.
ἄλογος. οὐδὲν ἄλογον δεινόν 126 73 (cf. p. 37).
᾿Αλφειοῦ; βαϑυδίνεω 131 9.
ἅμαο- 120 3. ἁμαρτήσεις 29.
ἀμ[είλιχον ἦτορ ἔχουσα] 180 34.
ἀμέλει 126 43.
auetontos? 154 29.
ἄμμι. ἄμμι 130 17.
ἀμπνείων 130 48.
An[piuayov] 131 14.
ἀμφισβη[τοῦσ 128 29.
ἀμφίσταϑ᾽ ὅμιλος 130 τ
ἀμύνου 120 18. ἀμυνοῦνται SE da ἀμύν: ovras)
121 70 n.
ἀμφότερα 1209 14. 45.
- ἄν. οἵους ἂν εἰσενέγκῃς 120 58. ἂν — ἘὐΠ ἐοσ τίς
152 20. ἂν ἐφαίίνετο 128 14. Cf. ἐάν, κέ().
ἄν 126 44 (p. 39).
ἀνά (dv). τηλαυγέ᾽ ἂν κοουφάν Pind. 147 195.
ἀναβάλλου 120 28.
12
90 INDICE
avayzaî[ 117 21. ἠνάγκασε 154 18.
ἀναγκαῖον 120 80.
ἀναγνώ[σεως 155 4.
ἀναδεῖν. τῆς ϑαλάσσης ἡγεμονίαν ἀνεδησάμεϑα
154 81.
ἀναινομένη 130 31.
ἀνακεῖσϑαι accumbere. ἀνέκει[το] 151 4.
ἀναμιμνήσκει». ἀνεμνήσϑη μοι 155 1.
ἀνάξιος 190 48.
ἀναπνεῖν. ἀμπνείων 130 48.
ἀνδρικῶς 126 37.
ἀνεπιστ(ο)ειρία 152 14.
ἄνευ τῆς σεαυτοῦ βλάβης 120 19. ἄ. τοῦ u[
153 3.
ἀνευϑύνει 132 17.
anijzor quid? 145 6.
ἀνήρ 120 48. 126 16. 17. 130 25. 143 21.
ἄνϑροωπος 126 57. 64. 74. 136 19. ars 125" 9.
ἀγνιηοὸν ἄεϑλον accus. 130 24.
aviotoost[ 136 11.
ἀνοίγειν. ἀνζεῷχϑαι 132 9.
ἄντί 123 11 (dvrousro0 Wilam.).
ἄντα V. εἰσάντει
ἄνω 189. 2. sic τὸ d. 14.
ἄξιος 156 17. [ἀξΊιον εἶναι ϑανάτου 148 26.
ἁπαλοῖσι (στήϑεσσ᾽) 130 10.
ἅπαντα (ἔχειν) 126 1. γῆν ἅπασαν 198 24, εἰς
ἅπανϊτας ἢ 149 14.
ἀπατᾶν. ἡπάτων ὃ 152 94.
ἀπελέγχειν 152 19.
ἀπεχϑής 120 36.
ἀπίστει 120 27.
ἄπιστον 126 74. rà ἄπιστα 120 26.
Ἴαπλο 153 14.
ἀπὸ μακρόϑεν 124 fr. e" 19 sq. n. ἀπ᾿ ‘Agi
δνάων 133 8. ἀπ᾿ “Alpe 131 9. οὐκ ἀπὸ
τῶν τεχνῶν δομώμενοι 152 7.
7A QUI
ἀπογραφή (τῶν χρημάτων) 126 48.
ἀποδημίαν 126 12.
ἀποδώσεις 120 5.
ἀποϑνήσκουσι dat. 12) 29. {amo} rpozo- 126
36; cfr. Adn. e p. 86.
ἀποκναίεις 126 83.
ἀπολισϑανόντων (ovv. -cIaw-) 152 3.
᾿Απόλλωνι 147 188.
᾿Απολλώνιος 151 9.
ἀποἸνέστατον ? 147 197.
ἀϊπο]πεσόντες σίτου ? 128 21.
ἀπορμάϑεϊντες 460]. 123 9.
ἄπορος. ἐκ τῶν ἀπόρων 135 15.
ἀπροσδοκήτους (συμφοράς) 126 84 (Eur.?).
ἀπωϑοῦ 120 56.
{ao} 130 46. ἄρ᾽ 128 30.
[d]o οὖν 148 14.
ἀράταν 860]. (= ἀρητήν) 123 5.
ἀργύρωμα. τἀργυρώματ᾽ 126 23.
“Aons. ϑεράποντες “Aonos 131 6.
ἀριϑμόν (λαβεῖν τινος) 126 23.
ἀριστήσω 156 13.
ἄριστος 120 18.
ἄἅομασι κολλητ[οἵσι] 131 10.
Gora 130 43.
ἄρρην 117 23. 32.
dov 149 32.
ἀρτίως 126 79.
ἀρχαῖος. τάρχαϊα 126 18 n. (cfr. p. 36).
ἀρχή. ταῖς ἀρχαῖς μὴ ἐπιτίμα 120 46.
ἀσϑένειαν 148 3.
᾿Ασκληπιός 6 ᾿Ασκλήπιος 144 12 sq.
ἀσμένως 126 50.
dotv. ἐς τὸ ἄστυ 135 16.
᾿Αταλάντη. ποδώκης δῖ᾽ ‘Arfalarin)] 130 45
(ον. 50).
ἀτάρ 143 11.
ἀτέλεια ‘imperfezione? 152 1.
ἄτη. ἄταν Pind. 147 281.
ἀτονία τνυχῆς 152 13.
ἄτοπον 126 32.
᾿Ατο[εΐδαι 128 ὃ.
αὐλός ν. γλυκύς
αὐτάο 130 42. 44.
αὕταρκες 149 11.
αὐτεπάγγελτος 120 22.
αὐτίκα γ[οὔν] ovv.-y[s] 152 ὃ.
αὐτομάτως 156 26.
αὐτός. αὐτό 156 20. αὐτοῦ 151 4. 156 5. 21.
-ῷ 126 34. 135 11. -0v 126 17. 51. 185 8.
-oî 152 18. -af 126 10. -oîs 126 31. -aîs
126 40. 10? τῆς αὐτῆς τιμῆς 128 20.
αὑτῶν 152 5. αὑτούς 18. αὑταῖς 23. Cfr. ἑαυτοῦ.
αὐχήν. τεὸν αὐχένα 149 33.
"Αφιδναι. -νάων 133 8,
apier 126 37.
ἀφορμᾶν V. ἄποριι.
“
A
ELENCO GENERALE DI PAROLE 91
ἄχρι V. μέχοι
βαϑει ὃ 154 28.
βαϑυδίνεω (Αλφειοῦ) 131 9.
βαρύς 143 23.
βασιλεύς 151 6. βασίληες 860]. 123 6.
βασιλίς 151 3. - Xda] 12.
βασκαίνειν (ἐπὶ παντί) 126 25.
Paora[ 155 8.
βελτίων 153 25.
βῆμα. ἐπὲ τοῦ βήματος 144 13.
βία 184 2.
βιάσασϑαι e -σάμενος 130 50. 51. βιασϑείς e
βιάσηται 148 4 sq.
βίος 120 8. 13. Confuso con Blas 117 13 n.
βλάβη 120 20.
βλάστησεν 149 31.
«βοήσας (γεγωνεὶ 130 12.
βούλομ᾽ 126 31. βούλου-ἢ πτλ. ‘preferisci
120 38.
βουλεύεσϑαι. βεβούλευπαι 126 35.
βοαβεῦσαι 126 20.
Pooroîs 126 70 (Aeschyl.). foorò 145 7 n.
γαῖαν (πατρίδα) 130 21.
γάμει 129 33. γαμοῦντες B4. ἔνημε 148 6.
γάμου πολιτικοῦ 143 22 n. νάμον 150 12. yd-
uovs 126 30. γάμοις 32.
γάρ nassim. yào οὖν 158 21. καὶ γάρ 117 35.
γέ. ἐντός ye τῶν 148 23. τοῦτό ve? 152 20.
φοβερόν γε — tò συμβεβηκός 126 55. ταχύ
7 20° ὃ Aaos 41. Cfr. γοῦν.
γέγωνε βοήσας 130) 12.
γελοίοις neutr. (opp. σπουδαίοις) 120 43.
γελωτοποίει 120 42.
γενέϑλη 133 6.
γένος. προσήκων κατὰ y. 126 5.
γεραιραί 135 17.
γέροντες 130 13.
vevou[ 156 18. γεύσασϑαι 19.
γῆ. τὴν γῆν ἅπασαν 128 24.
γίνεται 152 2. γινομένους 126 80. γεώνου 120 23.
pwmoze[ 126 1.
γλυκὺν κατ᾽ αὐλόν Pind. 147 194.
γνέφας (= κνέφας) 113 475.
γνωμολογεῖς 126 72.
γονεῦσι 120 59. χάρμα yo[redor] 131 19.
γοῦν 152 17. 5 (9 ovv. γε).
γραῦν 126 2. γοῆυς 133 5.
k)
γοάφ ew. ye]yoag ora 144 20 Sq.
γυνή. γυναῖκας 135 6 sq. 22. ‘moglie’ ἢ
τούτου; y. 151 4. γυναικός 126 15. γυναικί
39. γύναιρκ᾽ (sic) ©.
δαίμονες 126 84. ὦ ὃ. δῦ.
δακ[εῖν 2] 126 41 (p. 36).
δάμαρτα καὶ τέκνα 186 12 (cfr. Eur. Tro. 392).
Aavaoi 131 6.
Aaos 126 47. 49.
dé, δ᾽ passim. σὺ πάντα δ᾽ 126 77. δὲ καὶ
144 26. καὶ σὺ [δέ] 133 3.
δέει εν 136 8.
δεῖ 126 39.
δεινόν (Eur.) 126 82. τὸν δεινόν 135 22. οὐ-
δὲν γὰρ ἄλογον δεινόν 126 73. δεινοῦ πά-
ϑους exclam. 81.
δεῖσϑαι. τοὺς δεομένους “ὴ ἀπωϑοῦ 120 55.
dex[ 147 223.
δεκομένα (non dey.) Pind. 147 129.
δέμας 131 3.
δεξιτεοῆι 139 21.
δέρειν. ποήσω μὴ δίαρῇς ?] 126 36 (p. 36)).
δεσπότας 120 34. δεϊσπότη; 156 10.
δεύτεοον (τὸ ὃ. sc. μῆλον) 130 44.
δέχεσϑαι (cfr. δέκ.). δέξο 130 35. δέξεται)
126 48. δεῖ 135 14? ᾿
δή 123 3. καὶ δή 130 45. Cfr. 126 70.
δηλαδή 126 16.
Δημοσϑένης 144 2 sq. 9.
δήπουϑεν 126 53. 153 1.
δι᾽ ᾿Ατ[αλάντη 130 45. Cfr. 30.
διὰ πολλῶν κτλ. 155 2. dl ἡμῶν 128 27. διὰ
τὸν πλοῦτον 120 49.
διάκεισο 120 41.
διακινεῖς 132 15.
διᾶντί 128 11 (Al ἀντί όμενοι Wilam.).
διατριβὴν οὐ δέξεται! ἀγωνίαν te τὸ πάϑος
126 43. i
διδόναι. δοῦναι 120 39. δοτέον 148 17.
δίδυμοι (οἷ 117 37.
dizato[ 143 15.
δίκαιος. τοῖς dizatois (neutr.) ἐμμενεῖν 126 29.
δικαιοσύνη 143 5.
διικαιότηϊς 148 13.
δι[καστηρίοις ἢ 144 5.
diznv 153 15.
διοικῆσαι 126 20.
92 INDICE
Διονύσιος 151 8.
Διιόνυσον ἢ 135 8.
διορίζειν. [διώρισαν 126 84. (cfr. p. 37).
διπλάσια 126 53.
(δίφρος 131 ll n.)
διώξας 135 9.
δοκῶν εἶναι φίλος 136 20. δόξεις 120 23. 47.
δολίοφοονέων 130 33.
domo. μαντευμάτων — δοτῆρα Pind. 147 184.
δοῦλοι 156 22.
(δοχμά p. 47 n. 2).
δραπέτης 126 54.
Aovartos παιδός 135 5. Aov[arta ovv. -artos
145 10.
δύνασϑαι 148 31. ἐδύναντο 123 10.
δύο μῆλα 130 45. D
δυστυχής 126 76.
δυστυχίας plur. 120 22.
δῶμα 126 71 (Aeschyl.). Ὀλύμπια δώματ᾽
ἔχουσιν» 130 20.
δῶρα [χρυσέης Apooditys] 130 31. ἀγλαὰ δῶρα
Ve[as κτλ. 35. δώρων 151 13.
ἕάν c. coni. 128 18. ἐὰν dè μή 126 29. ἐάν =
ἄν in prop. relat. 120 32.
ἐᾶν 126 40. εἴασα 26. ἐάτω 128 3.
ἔαρ χελιδὼν! 149 17.
ἑαυτοῦ 148 15. 156 8. éavro[ 156 26. ἑαυτόν 17.
sis ξαυτούϊς 22. Cfr. αὑτοῦ.
ἐγγυήσασϑαι 120 39.
ἐγγὺς (scritto ἐνγυς) δ᾽ ἣν τέλεος 130 46.
ἐγείοων 147 108.
ἐγώ 126 35. 128 31. ἔγωγ᾽ 126 37. ἐγῷδα 84.
μου 155 1. 3. u. ovv. ἐμοῦ 126 48. μοι
147 193. ἐμοί 126 79. 133 42 μὲ 126 25.
41, 47. 4 21. 1333. 134 5. ἡμεῖς 185 14.
ἡμῶν 128 27. ἡμῖν 126 38. 45. 128 3 etc.
ἄμμι 139 17.
[ἐδεσμάτων 117 20?
ἕδνα σεμνά 143 4.
ξεογομένην 133 11.
ἐθέλων 126 79. Cfr. ϑέλειν
(Vite. εἰώϑασι 126 25.
εἰ 153 23. εἰ δὲ καὶ 128 28. εἰ dé κεν κτλ.
180 18. εἰ — ἐνικῶμεν 128 δ. εἰ ϑέμις 149 32.
εἰδέναι. [εἴσῃ] 126 71. εἰδῆι ἢ 135 20. εἰδείη
136 4. ἐγῷδα 126 54. οἶσϑας 120 28.
εἰκών 154 11. 6
εἰκώς. εἰκότος 132 14.
εἶμι. ἰόντι τηλαυγέ᾽ ἂν κορυφάν Pind. 147 195.
εἶναι 190 24, 186 20. 144 11. 145 96. 158
25. 155 6. ἔμμεν Pind. 147 202. εἰμί 126
19. sori passim (126 22 #09° scrib. ἐστίν,
74 ἔστιν scrib. ἔστ᾽). εἰσίν 126 10. ἦν erat
130 46. ἔσῃ 120 36. ὦσιν 126 27. εἴεν 133.9.
ἔστω 130 16. 17. ὥν 120 47. 126 11. ὄντα
135 20. [ἐόντα] 131 13. οὔσας 132 10.
εἴπερ 153 2.
εἴργεσϑαι v. 8807.
εἴρεο imperf. 133 3.
sis passim. εἰς τὸ ἄνω 132 14. εἰς τὴν πόλιν
156.6. εἰς ἐξέτασιν 148 34. εἰς τὸ σκέψασϑαι
ἀναβάλλου 130 28. εἰς — πάϑος ἐμπεσεῖν sim.
126 57 sq. εἰς τὴν — [κλίνην] ἐκλίϑη 151. 2.
μηδὲ εἰς πρᾶγμα περιίστασο ὅ σοι μὴ προσῆκε
120 37. εἰς τὰς εὐτυχίας --- παραγίνου κτλ.
120 20 sq. αὔταρκες εἰς 149 11. πεπλεονά-
καμεν εἷς! 154 82. εἴς με “παροινεῖν) 126 41.
ὅσον εἰς μισϑοῦ λόγον 128 1.
εἷς. μία (ἡμέρα) 136 14. ἐν μιᾷ — ἡμέρᾳ 126
75, ma v. adn. e p. 37. παρϑένου μιᾶς πα-
τήρ 126 8. (μίαν 126 2 p. 36).
εἰσαναβί 131 12.
εἰσάντα 131 3.
εἰσελήλυϑ᾽ 126 3. -λυϑεν 86.
εἰσφέρειν. εἰσενέγκῃς 120 58. εἰσενεγκεῖν 126 24.
εἴσω τις ἀγέτω τουτονί 126 42.
εἶτα. εἶδ ὁμοίως 128 10.
ἐκ passim. ἐκ Πηλίου 1588 6. ἐκ στάχυος 143 10.
ἐξ ἀνδρὸς ἑτέρου 126 11. ἐξ ἀδοκήτων ονν.
-ἥτω aeol. 123 2. γάμει ἐκ τῶν ὁμοίων sim.
120 33. ἐκ τῶν ἀπόρων 135 15.
ἕκαστος 151 2.
szate[ 149 5. ἐφ᾽ ἑκάτερα 148 22.
ἑκατέρωϑεν 117 81.
ἐκεῖνον 135 9. ἐκείνωι 6.
ἐκ[π]εριόντες (γῆν ἅπασαν, 128 24 n.
ἔκστασις φρενῶν 126 80.
ἐκτελέσσαντες 128 1.
ἐκτρέφειν. ἐκτεϑραμμέναι 126 10 (p. 36).
ἐκφεύγειν. ἐξέφυγεν 130 41.
ἑκών. ἑκόντας 126 28.
ἐλαυ! 128 30. [ἐλαυνομένα)ς ? 135 20.
ἐλαχύν! Pind. 147 215.
ἔλεγχε 120 16.
ELENCO GENERALE DI PAROLE 93
#hepoao[ 135 21.
ἑλικώπιδα κούρην 130 15.
ἑλκεσίπεϊπλοη 131 2.
“Ἑλλάς 128 8.
“Ἕλλην. ἐν τοῖς “Ἕλλησιν 198 5.
“Ἑλλήσποντον accus. 128 τ.
ἐμαυτῷ 126 52.
îuuaoy” V. μάοπτειν
ἔμμεν V. εἶναι
ἐμμένειν. -ενεῖν 126 29.
ἐμός. ἐμήν 130 15. τοὐμόν 126 19. τῶμον 860].
123 3.
ἐμπέπτωκε 126 59. ἐμπεσεῖν 58.
ἔμπροσϑεν 132 8. 9.2.
ἐν passim. ἐν ἀγορᾷ 120 53. ἐν τοῖς “Ἕλλησιν
128 5. τῶν ἐν ἀνϑοώποις κακῶν 126 14. ἐν
τοῖς σπουδαίοις e γελοίοις 120 42 sq. οὐκ ἕν
γάμοις 126 32. ἐν [ua] ἡμέρᾳ 75 (p. 817).
Cfr. ἐνί
ἔνδον 126 41.
ἐνεργήμασιν 117 27.
evetijo 133 11.
ἔνϑα 130 5 n. 158 11.
evdade 126 24.
ἐνὶ στήϑεσσι κελεύει 180 14. ἐοημαίῃ ἔνι 138 5.
ἐννόμων 147 183.
ἐνταῦϑ᾽ 126 79.
ἐντός ye tOV[ 148 23.
ἔνυγρον 132 3.
ἐνώπιον τοῦ [ϑεοῦ 2 155 1.
ἐξεῖναι 145 81. ἔξεστιν 126 43. ἐξὴῆι 158 18.
ἐξεναοῖ 149 34. ἐξενάοιζον ovv. -ιξαν 131 16.
ἔξεταζε «[ 158 8. ἐξετάζειν 126 52. 153 23.
ἐξετάσας 126 22.
ἐξέτασιν" 145 24.
εξξυ | quid? 147 208.
ἐξευρίσκεσϑαι 117 32 n. τοὐξευρη μένον 126 85.
ἔοικεν 117 33.
foot[ 149 91.
ξοῖο 146 8.
ἐπαγείρετο (ἐπεγ- p) 130 11.
ἐπαίνει 120 17. 48.
ἐπαΐσσων 130 28.
ἐπεγείρετο (l. ἐπα».) 130 11.
ἐπεί 145 11.
ἔπειτα. κἄπειτ᾽ 143 6.
ἐπί. gen 117 31.32. 128 25. 144 13. 152 16.
dat. 120 29. 31. 126 26. 148 20. 41. accus.
120 40. 126 15. 131 18. 132 4. 8. 1362.
148 22. 151 τ.
ἐπιγελᾶν (τινί) 120 35.
ἐπιϑύμει 120 54.
ἐπιμάρτυρος 130 17.
ἐπινοοῦ 2 117 29.
ἐπιρρήσεωϊς 144 24.
ἐπιτιμᾶν 120 46.
ἐπιτρέπειν. οὐδεὶς ἐπιτρέψει 126 30.
ἔπος 126 82 (Eur.).
ἐράνους 120 58.
soatov 145 10. (ἐρατάν 123 5 n.).
᾿Ερατοσϑένης 144 8.
foyov 133 12 (per 1 v. Add.). ἔογων 120 11.
τοὖργον 143 12.
ἐρημαίῃ ἔνι ναίεις 138 5.
ξοχεσϑαι. 7A 126 47. ἐλθών 120 40, 135 16.
ὃς 130 21. 138 1. ἐς τὸ ἄστυ 185 16.
ἑταῖοος 120 25.
ἕτερος 126 16. 152 11. 156 18.
ἔτι 126 8. 51.
ἑτοίμως 126 24.
evala[zat Pind. 147 213.
[εὐαν]ϑές 131 3.
εὐβουλία 126 69.
εὐδοκίμησεν 128 10.
εὐδόκιμος. τῶν μάλιστ᾽ εὐδοκίμων 152 17.
εὐημερεῖν 144 6.
εὐϑᾶλέος ὑγιείας 2 Pind. 147 181.
εὐμετάβολος 120 49.
εὐπεῖτ 143 33.
Εὐριπίδου τοῦτ᾽ ἐστὶ τοὐξευοη μένον 126 85. —
Eur. Or. 1 sq. 10. 82.
εὑρίσκειν. εὑρεϑήσεται 126 26.
Εὐρύβιος 131 15.
εὐρύς. εὐρέα νῶτα Valdoons 131 18.
εὐσεβής 149 8.
εὐτυχής 126 76.
εὐτυχίας plur. 120 20.
(εὐτραπελία 126 69 p. 37).
εὐχαοῖ 156 15.
εὐχάς 135 17.
&7e() imporf. 130 8. 45. ἔχειν ἅπαντα 126 1.
ἔχουσιν 130 20. σχεῖν 143 24. σχῇ 126 45.
ἔχων 126 2. 7. ἐχούσης 132 12. τούτων οὕ-
τῶς ἐχόντων 153 24.
94
ἐχϑρός 120 19, 26. bl. 52. 186 16.
ἕως ἂν — ὦσιν 126 27.
Ζεύς 145 10. Τιός 147 145. 150 3. ὦ Zed 126
18. Διὸς υἱέεῖ 138 9. νὴ Δία 126 49. 4
123 11 (Wilam.). Ζηνός 181 8.
ζέφυρος. πνοιὴ ζεφύροιο 180 9.
ζῇ 126 2 (v. Adn. e p. 86).
ζήτ(ει) nota critica 140 140. πεῖσαι ζήτει
120 50.
2) quid? 181 ἡ.
i vel 128 8. 152 12 al. ἤτοι - ἢ 152 10-12.
— μεῖζον ἢ 186 1. μικρὰ βούλου δοῦναι ἢ
κτλ. 190 39.
ἡγεμονίαν (τῆς ϑαλάσσης) 154 91.
ἠδέ. ἡμὲν — ἡδέ 180 18.
ἡδύς. τὰ ἥδιστα 120 57.
ἠέ. [ἢ — Ἰηέ 180 33.
ἦκα. ἢχ᾽ ὑποχωρήσας 130 29 (Add.).
᾿Ηλεκτρύων (----) ovv. Ἠλεκτρυώνη (----— )
131 20.
ἥλιος v. ἁλίωι — νὴ τὸν Ἥλιον 126 55.
ἡμέν Vv. ἢδέ
ἡμέρα (μία) 186 13. ἐν [ua] — ἡμέρᾳ 196 75;
v. p. 81. [τριἀἸκ[ο]ντα ἡμερῶν 148 16 n.
ἥπιος 144 18.
"Hoa vocat. aeol. 123 4.
ἥρωα 131 13. ἥ. Τήνερον 147 196. [ἥοωε]ς
Δαναοί 131 6.
(‘Hoitodos) fr. 41 Rz. v. p. 45 n. 4.
ἡσυχίαν 153 20.
ἤτοι --- ἤ 152 10-12.
ϑαλάσσης (νῶτα) 131 18, (ἡγεμονία) 154 30.
ϑάμβος 180 8.
ϑάνατος 120 14. 130 4τ, 148 19. 26.
ϑαυμάσας 156 21. -πιάσαντ᾽ 136 11.
delds 180 85.
ϑειοδάμον 146 9.
ἡέλειν e ἐϑέλειν (Xenoph.) 121 48 n. ὅταν ---
ϑέλῃ 126 71 (Aeschyl.).
ϑέμις 149 32.
[ϑε]οπρεπεῖ κάλλει 151 5.
ϑεός 126 70 (Aeschyl.). 76. 6 ϑεός (Πλοῦτος)
120 50. (Ισκληπιός) 144 18. ϑεοῦ (di A pol-
lo) ἄδυτον 147 186. plur. 139 25 (ἀνδρῶν
te ϑεῶν te). 135 2. 11. 186 14 n.? ϑεοὺς
οὐ λήσει 120 57. νὴ τοὺς ϑεούς 143 18.
Πόσειδον καὶ ϑεοί 126 81. dv = ϑεοῦ 155 7.
INDICE
δεραπεύειν. ἔγημε κἀϑεοζάπευσε 143 6.
ϑεράπων 126 3 n. ϑεράποντες “Aonos 131 6.
Veouacia 132 12. 13.
ϑέσφατα. Ζηνὸς παρὰ ὃ. 131 5.
ϑεωρημάτων 152 2.
Θηβαίοις (tit. Paean. Pind.) 147 1888,
ϑνήσκπειν 126 3 n. (e p. 36). 135 12? τέϑνηκεν
126 79. τεϑνάτω 148 13.
dVoos. do[ 130 36?
ὑρασ[ζύτητι 153 9.
ϑοίξ. τὰς τοίχας 132 16.
ϑυγάτηρ. ὦ ϑύγατερ Syowijos 130 84.
ϑυμός 130 28.
ϑύρασι. τοῖς ὃ. 186 8.
ϑυσίαν 185 18.
Θυώνας gen. 8.60]. 123 12.
ἰατρός 126 45. 87.
ἰδού 155 8.
ἴδω... 147 170.
ἰέναι. ἰόντι 147 195.
ἱέναι. ἧκε 130 44. 46. îst(0) 31.
ἵεροῖ 148 2.
ἴκελον (---) 188 9.
ἱμάτιον. Voin. 143 9.
ἐμ[ερόεντα παῖδα] aeol. 123 12.
ἵμερός μ᾽ ὑπῆλϑε 134 5.
ἵν’ 147 237. ἵνα μή κτλ. 126 21. 40.
ἱππαρχεῖν 128 9.
ἵππαρχος ovv. ἱππάρχης 128 12.
ἱππομαχία 128 6. 11.
ἵππος. ἵππΊοισι 131 10. ἕτποι 133 8, σϑένος
ἵππων 130 22. ἱππὶ 8.
ἰσόϑεϊο 147 214.
ἱστάναι ἔστη 139 48. στῇ 126 44 (p. 90) ἢ
ἴσως 126 82. 136 6, 7. 158 13?
κάββα[λε 130 38.
Cadunides 131 2.
zadn[ 149 15.
καϑηγήτειρα κελεύϑου 138 2.
καί passim. Crasi κοὺκ 120 34. κἄπειτ᾽ e
κἀϑερ[άπευσε 143 6. καὶ γάρ 117 35. καὶ
δή 130 45. 126 70? ‘anche’ 120 26. 27.
128 18. 28. 148 11. καὶ σὺ [δὲ] 188 3. δὲ
καὶ 117 82. 144 26. τῷ καί 6a κτλ. 180 80.
ἄτοπον καὶ λέγειν 190 82.
κακός 135 80. τὰ τῶν πέλας κακά 130 15. τῶν
ἐν ἀνϑρώποις κακῶν 126 τ{4.
ELENCO GENERALE DI PAROLE 95
κακοῦν. κακῶσαι 126 71 (Aeschyl.).
κακῶς 186 10. x. πράσσοντος 9.
καλεῖν 145 25.
κάλλει (ϑεοπρεπεῖ κοσμουμένη) 151 5.
κιίλόν 184 3. καλήν 188 10. κάλλιστα σῦκα
156 9. ὡς κάλλιστ᾽ 148. 11.
καλῶς ἐπόησεν 126 50.
Καρκίνος poeta tragico 126 75.
καρπὸν ἁδρόν 143 10.
κατά. μὴ x. σαυτοῦ πυϑοῦ 120 16. κατ᾽ ἀλλή-
λους 152 19. κατά τιν’ ἀτέλειαν 152 1, γλυ-
κὺν κατ᾽ αὐλόν 147 194. προσήκων x. γένος
126 5. ζνουϑέτει) x. σαυτόν 120 32.
κατακρατούντων 152 4.
καταλείπειν. κατέλιπεν 126 5. (p. 36).
κατέοχομαι 188 1.
κατέχειν, κατεῖχε 151 8.
κατόχους (γυναῖκας) 185 6.
Ἰκάτω 156 29.
κέζ). εἰ δέ κεν 180 18, καί νύ κε 23. ὄφοα κε
133 1 (Add.).
κειμήλια 130 23.
κεῖσϑαι. ἀϑλον ἔκειϑ᾽ 180 30.
Κελαινεύς 131 14.
κελαινεφέι Κοονίωνι 131 22.
κελεύει 180 14. κελευεῖῖ 135 16.
κελεύϑου (καϑηγήτειρα) 138 2.
πελευσταί 128 20. Cfr. 30 sq.
κενῶς 120 55.
zevde[ 145 12.
zelpahijv 132 17 sq.
κῆδος 120 10.
[700 μέλαιναν 130 47.
κήρυξιν 148 34.
κίβδηλος φίλος 136 17.
κλόειν. iva μὴ κλάωσι 126 40,
κλειτός (ovv. Κλεῖτος ?) 181 15.
zinoo[vou 148 35.
zbivew (E21t0n) 6 [κλίνην 151 3.
zhvtas 147 170.
κοινωνεῖν. zezoworyz[ 149 26.
κολακεύειν. 120 48.
κολακικόν neutr. 120 41,
κολλητ[οἵσι] (ἄομασι) 181 10.
κομίσασϑαι 129 60.
κορυφάν ν. τηλαυγής
κοσμουμένη (ϑεοποεπεῖ κάλλει) 151 5.
κούρη (τανίσφυρος) 180 6. (ἑλυεώπιδα) 15. πε-
οικαλλέα 181 11 n.
κρατηϑέντες 152 11.
Κράτητα 144 20 n.
κράτιστος 128 13.
κρείσσων (opp. ὅμοιος) 120 34.
Κρονίων 145 9. (κελαινεφής) 131 22.
κτᾶσϑαι. κτῶνται 120 85. κεκτ ?)pjosta: 130 18.
κτῷ 120 53.
κτῆμα 156 4.
κυβεονήτης 128 4. 22.
[κῦδος] 180 1.
κύριος. Τύχη πάντων κυρία 126 19.
λαλῶν 120 54.
λαμβάνειν. εἴληφί(α) 126 50. λαβών 23. λαβέ
ovv. λάβε 156 10. 12.
λανϑάνειν. ϑεοὺς οὐ λήσει 120 57.
λαός 130 11. ποιμένα λαῶν 181 1.
λέγειν 126 32. λέγεις δὲ τί; TT. ὀοϑῶς λέγεις 42.
[λέγοντος ὀοϑῶς 144 17. λέγε 120 51. εἰ-
πεν 156 11. 151 142 εἴπῃ 126 21. εἴποι
145 36. size» 126 82 (Eur.). 135 24. 136 6.
εἰπών 153 12. εἰρημένος 130 16.
λεῖος 117 36.
λείπειν. &Mst&r]eto 131 19 (Add.).
λέχος 131 12.
λιπαὶ 145 5.
λόγος 120 1. 147 175? 153 12. ὅσον εἰς μισϑοῦ
λόγον 128 2.
λοιπόν adv. 126 18.
λύειν. ἔλυσαν 156 25.
Avzodoyos 135 4. Cfr. Aovas.
λυπεῖ 120 45. μὴ λυποῦ 30.
λύπη τις 126 SO. λύπαις 152 12.
“ύσανδρος 128 9.
Avoiouos? 131 14 n.
[λυ]σιτελήσοι (ovv. -λῇ σοι) 135 3.
μαῖα vocat. 138 3.
uazonyoosi[ 149 16.
μακρόϑεν e ἀπὸ u. 124 e” 19 sq.
μακροῦ 153 13.
μαλ[ακιζόμενος 144 2.
μάλιστα. τῶν μάλιστ᾽ εὐδοκῆιων 152 16,
μᾶλλον 132 7. ;
μανϑάνειν. μεμάϑηηκας 133 3.
μαγικὸν ydo 120 54.
μαντευμάτων — dorijoa Pind. 147 184.
Liri
96 INDICE
udoa;dos 148 3 (4. e σμάρ. v. Introd.).
ΔιἊαραϑῶνα accus. 133 1.
μάρπτειν. fuuaoy” 180 44.
μαστίγων 135 1.
μέγας. μεῖζον 136 1. μέγιστ 147 212.
μεγ[ιστᾶνες ? 151 1.
μειράκιον 126 6.
μειρακίσκος 126 9.
μέλας. κίῆρα μέλαιναν] 130 47.
Μελία 147 18.
μέλλειν. ἔμελλεν 126 15.
μέν passim. Cfr. 126 44 (p. 37). μ. γάρ
120 33. μὲν οὖν 126 28. 87 (‘ anzi’ Adn.).
μεσάσαντος (τοῦ πότου») 151 6.
μέσος. ἐν μέσῃ τῇ αὐλῇ e ἐν μέσῳ τῆς αὐλῆς
124 οὐ 21 n.
μετὰ τούτων ἐστίν (AGos) 126 49.
ue[rava]otàs ἐπὶ τὸν ἀγκῶνα 151 6 sq.
μεταποιῶνται (τῆς τιμῆς) 128 19.
[μετὰ ϑ]στρέφοντα (τὴν προσῳδίαν) 144 14 sq.
μετ[αστρεφϑεῖσα 180 43.
μετ[ελϑών 2 180 42.
μέχρι ovv. ἄχοι 153 4 sq.
μή passim, fav δὲ μή 126 29. ἵνα μή 21. 40.
c. imper. 120 16. 30 etc. πεοὲ ὧν μὴ οἶσϑας
27. 6 σοι μὴ προσῆκε 88. quid 132 31?
μηδέ, μηδ᾽ passim. μὴ — μηδέ 120 44. Cfr.
52 844. Forse μὴ[[δὲ]] 120 37.
μῆλα (χούσεα) 130 41. dio u. 45.
μιήτε — μήτε 120 13. 42 sq.
μήτρα 117 30.
μηχανῖ 186 5.
μιγεῖσ᾽ 147 210.
μικρά 120 38.
μιμνήσκειν. μέμνημαι 133 10.
univ (= αὐτόν) 130 27.
μισεῖν. μίσει 120 9.
μισϑός. ὅσον εἰς μισϑοῦ λόγον 128 1.
μίτους 150 14.
Λοῖσαι 145 3.
μόνος 117 31. 126 38. 143 29. uornu παρα-
ψυχήν 136 3. μόνον adv. 126 2 (p. 36). 22?
44 (p. 37).
uorotooros 126 2.
μούνη ἐλ[είπ)ετο 131 19.
uvoa[ 147 244.
vate 183 ὃ.
γᾶσον (= νῆσον) 147 216.
ναύκληροι 128 28.
ναῦς 128 31. ν]ήεσσιν ὃ 181 18.
vavoizivior (Τάφιοι) 131 16.
γεκίοόν ? 126 41 (p. 36).
γένησται 148 12.
veo[ 133 12.
νέος 126 8. 14. 130 13. νεώτερος 126 5.
νεύειν. [νένευκε]ν 126 18 (p. 36).
γεῦμα 128 26.
νὴ dia 126 49. τοὺς ϑεούς 148 18. τὸν Ἥλιον
190 55.
γήδυμος v. 140 63 n.
γικᾶν. ἐνικῶμεν 128 7.
Ni(zavoo) ovv. Ni(zavdoos) 123 3 n.
νιφόεντα + 145 8.
γοερός 156 21.
νόμιζε 120 59. νομίσαντας 126 41.
vouov 148 21. τοῖς νόμοις — ἐμμενεῖν 126 28.
γουϑετεῖν 120 32.
vi. καί νύ ze 130 23.
vbta ϑαλάσσης 131 18.
ξένε 136 15.
ξίφει 150 24. ;
ò, 7, τό passim. tav aeol. 128 5. Crasi ἀδελ-
pos 126 78. ϑοϊμάτιον 148 9. τοὔργον 12.
τοὐξευρημένον 126 S5. τοὔνομα — τοὐμόν
18 sq. ròuor 860]. 1283 3. τάγαϑί(ά) 136 13.
τἀληϑῆ 153 16. raoyvomuara 126 23. ὃ μέν
— ὃ dé sim. passim. τῷ ‘perciò ’ 130 33.
σὺν τῷ 41.
ὅδε. τοῦδε 126 4. tad(e) 35. 180 35.
ὀδύρασϑαι 153 11.
οἶδα ν. εἰδέναι
ἰδιπτόδαο 131 4.
oîzet 126 4. 13. 2 (? cfr. p. 36).
οἰκείους 120 35. οὐκειότεοον διάκεισο 40.
οἰκέται 126 27.
οἰκίαν 126 58.
οἴκῳ 136 2.
οἶμαι 126 28. οἶμαι e οἴομαι (Demosth.) 129
48. οὐκ ἂν φήϑην ποτέ 126 66.
οἵους — τοιούτους 120 58. οἷός ἐστ᾽ ἀνήο 126 17.
οἷον ‘come’ 152 11].
οἴχεται 196 81.
ὀκνεῖ 136 6. ὀκνῆσαι 153 16.
Ὀλύμπια δώματ᾽ ἔχουσιν 130 20.
è
ΡΝ ΣΝ ΣΎΝ IP e Ἢ ΠῚ NRE VT
dia ‘ RENATO aan - ΓΑ ΜῊ ΤΙ ὲ ETA ἀλλ ΡΝ ᾽ν
è
ELENCO GENERALE DI PAROLE 97
ὁμιλεῖν. πένης ὧν τοῖς πλουσίοις μὴ ὁμίλει
120 47.
ὅμιλος 130 7.
ὀμνύναι. ὀμωμοκέναι 144 9 sq.
ὁμοιοῖ 117 29. γάμει ἐκ τῶν ὁμοίων 120 33.
ὁμοιοῦν. ὡμοιωμένος (ομοι- p) 117 36.
ὁμοίως 128 20. 148 2.
ὁμολογήσας 120 44.
ὁμόνοια. ἣ συμφυὴς 6. 149 13.
ὅμός. ὁμὸν λέχος 131 12.
ὅμως 153 21. 154 29.
ὀνειδίσῃς 120 45.
or[si]oows 154 16.
ὄνομα. τοὔνομα 126 18.
ὁπαδόν 146 7.
ὀπάζειν 130 1.
ὀπίσω 132 6 sq.
— droîov 143 27.
ὅπόσον - ὅπόσα 126 22 n. (e p. 36).
ὀπώραν 156 11.
ὅπως 135 21.
δρᾶν. Gobrtas 130 8. Oper 126 τύ n. ἰδοῦσαι
131 3.
doyaîs ἢ λύπαις 152 12.
ὀοϑῶς (λέγειν) 126 42. 144 17.
᾿ Gotdoouor[ Pind. 147 189. ᾿
δοίζου 120 14.
ὅρκιον. Στυγὸς ὅ. 147 208.
δομώμενοι (ἀπὸ τῶν τεχνῶν) 152 8.
dorvoda:. ὥονυτο 130 6.
ὄρος. 000vs ? 135 7.
ὅς, ἥ, 6 passim. σὺν ἃ dor. 147 190? ἐφ᾽
οἷς 148 41.
ὅσα 135 3. 126 72? ὅσους 120 82. ὅσον εἰς
μισϑοῦ λόγον 128 1.
ὅστε. οἵτ᾽ 133 9.
ὀσχαίῳ 117 33. 35.
ὅταν 120 56. 126 71 (Aesch.). 152 8. 153 27.
dre[ 148 25.
ὅτι 126 21. 132 7. 148 31 etc.
où, οὐκ, οὐχ passim. zoùz 120 84. οὐκ’
126 69.
oi. οἵ = αὐτῷ 130 16.
ob adv. 126 3.
οὐδέ, οὐδ᾽ passim. A
οὐδεὶς ἐπιτρέψει 126 30. [οὐδείς] BT? οὐδέν 78
(Eur.). 149 9. οὐδενός neutr. 126 24.
© Pap. Soc. ital. IT.
οὐκοῦν Ovv. οὔκουν 145. 32.
οὖν. ἄ]ο᾽ οὖν 143 14. γὰρ οὖν 158 21. μὲν οὖν
126 28. 81 (v. Adn.).
οὗτος, τοῦτο (τοῦτ᾽) etc. passim. τούτων οὕ-
τως ἐχόντων 153 24.
οὗτοσί. τουτονί 126 42. τουτὶ τὸ ῥῆμα 153 23.
οὕτως 153 24.
οὑτωσὶ ταχύ 126 57.
ὀφεῖλον ? 148 33.
[ὄφελος 153 2 sq.
ὄφρα ze 138 1 Add.
πάϑος 126 44. 58. 83 (Eur.). πάϑει - ἑτέρῳ
152 10. δεινοῦ πάϑους exclam. 126 81.
παιάν V. τελεσσίεϊ οον
παιδίσκαις 126 39.
παῖς [123 12]. 135 ὅ. 147 11.
[πάλιν 155 2.
Παλλάς [133 2].
παμπήδην 126 71 (Aeschyl.).
παντελῶς 126 13.
πάνυ 126 6. 128 8,
παρά passim. c. gen. 120 59. 128 21. dat.
154 17. 156 13? accus. παρ᾽ ᾿Ελλήσποντον
128 7. ‘propter’ x. τὴν ἱππομαχίαν 128
11. παρά τινα ἀτονίαν ψυχῆς 152 12. ‘ con-
tra’ Ζηνὸς a. ϑέσφατα 131 8.
[παράβακ]χον 2 144 10 sq. n.
παραγείνου 120 21.
παράκεινται 117 37.
παραλιπόντες 152 17.
[παο]απέτασμα 136 δ.
παοαπλήσιον 117 80.
παρασκεῖυ 185 15.
παραψυχή 136 3.
παρεῖναι. τὰ παρόντα 120 55.
παοϑένος 126 7. 18.
παροινεῖν εἰς ue 126 41.
πᾶς ete. passim.
πάσχειν. [παϑεῖν] 126 35. τέ παϑών ; 80.
πατήρ 126 8. 146 8, 148 12. 32. 34. 36? 41.
πατρίς 180 21. 149 27.
πατροῖ 147 247.
πατρωΐαις (non -ἴοις) ἐν ἀοούραις Pind. 147
106.
παύειν. οὐδὲ παύσεται; 126 73.
πεδόϑεν 145 4.
πείϑειν. πεῖσαι 120 50. πείσας BI. 148 14?
13
98
σεῖνα 156 24.
πέλας. τὰ τῶν π. κακά 120 15.
πέλεῖτο 130 32.
Ilé)0p 181 11.
πένης 120 47.
πέπλων 135 19.
πέρ. αἰχμητήν περ [ἐόντα] 131 13.
περὶ ὧν μὴ οἶσϑας κτλ. 190 21. περὶ ψυχῆς
σέλεῖτο δρόμος 180 32. π. στήϑεσο᾽ ἅπα-
λοῖσι 10.
περίεργος 120 41.
περιίστασο 120 51.
περικαλλέα 181 11,
περιλαμβάνειν. περιειληφέναι 152 11.
περισσοτεραϊ 155 5.
περιτενής 117 36.
πέφνε 146 10.
Πήλιον. ἐκ Πηλίου 153 6.
πιϑανότης 126 45 n.
σίομ[αι ὃ 147 190.
Ἰπύττειν 144 19. πεπτωκότων 153 19.
πίστευε 120 26.
πιστός. τὰ πιστά 120 27.
πλαγίους 189 4.
πλάσιον 8.60]. (= πλησίον) 128 3.
πλεῖον 144 24. πλείω 152 17.
σλεονάζειν. πεπλεονάκαμεν εἴς 154 32.
πλούσιος 120 47. 126 7.
πλοῦτος 120 49.
πνεῦμα 132 1.
πνιγμός 126 81].
πγοιὴ ζεφύροιο 130 9.
ποδώκης dt’ ᾿Ατ[αλάντη 180 45. Cfr. 80.
mos V. ποιεῖν
σ]όϑεν ovv. π]οϑέν 148 12.
ποϑεῖ 146 6.
mode. ποϑούμενον 150 18.
1097) 138 4.
πόϑος τῆς ἀναγνώϊσεως 155 4.
ποιεῖν. ποεῖν 126 31. ἐπόησεν 50. ποήσω 36.
ποιησάτωσαν 156 20, ποιήσασϑαι 152 21.
ποιηῖσ 185 17.
σπ[οιμένα λαῶν 181 1.
πολεμίους 135 14.
σόλιν 147 178. 156 6.
πολιτεία 128 3.
πολιτικός (γάμος) 143 22 n.
INDICE
πολ]λός 130 11.
πολυκηδέος Οἰδιπόδαο 131 4.
“Πολυνείκεϊ 131 τ.
πολύς 180 {. πολύ 146 48. πολλά 152 6. πολ-
λῶν 155 2. Cfr. πολλός.
πονηρός 120 6.
πόνος. ἀβλαβὴς πόνου (trag.) 126 68 n.
“Πόσειδον καὶ ϑεοί 126 81.
σόσος Ὁ. 36 (126 22).
ποτᾶσϑαι. πεποταμί 147 282.
ποτέ 126 56. 59.
ποτήριον 151 10 n.
πότμοιο 145 5.
πότνια ρα 860]. 128 4.
σότος 151 6.
πού. ἄλλοϑί που τῆς “Ελλάδος 128 8. ὡς Kao-
κίνος πού gno’ 126 75 n. (cfr. p. 37).
πούς. πόδεσσιν ἑλεῖν 191 17. πό]δεσσι 180 42.
πρᾶγμα 120 37. 126 38.
πρᾶσσε 120 57. πράσσῃς ὅθ. κακῶς πράσσον-
τος 186 9.
πρεσβύτης 151 11.
σρίν 198. 11. 147 208.
προβα! 148 33.
πρόγονος 157 27 n.
προλαβεῖν 128 1.
προλέγειν. ὡς προεῖπα 126 11. προειπεῖν 31.
προπίνω 151 10.
πρός 147 1880} c. accus. 126 47. 51. 132 2.
11. 158 16. 154 18.
προσήκειν. πρᾶγμα 6 σοι μὴ προσῆκε 120 38.
προσήκων κατὰ γένος 126 5.
προσισχ ἴ 134 1.
προσφέρειν. προσοίσομεν 128 2.
προσῳδία 144 14.
στροτείνειν. προέτεινε (σκύφον) 151 8. προτεινοῖ
158 1.
πρόφασιν εἴληφία) 126 50.
πρύμνα 128 25?
πρωτί 147 222. πρῶτα adv. 128 8.
πυϑοῦ 120 16.
πῶς φράσω; 126 18.
ῥά 180 30. 33.
δαγδαῖος 126 59.
Gad[ ovv. 6od[ 147 235.
ῥαϑάϊμιγγα ὃ 147 192.
ῥῆμα 158 26.
sor
ELENCO GENERALE DI PAROLE 99
[δίμφα] 130 42.
ῥοαί 145 3. 147 254.
σαόπτολις 149 30.
σαρκώδης 117 35. -ωδέστεοος 84.
σατράπαι 151 1.
σαυτοῦ 120 16. σεαυτοῦ 19. σαυτόν 82.
σεμνοήϑης 128 26.
σεμνά (ἕδνα) 148 4.
σεμνύνου 120 43.
σϑένος ἵππων 130 22.
σίτου 128 21?
σκέπτεσϑαι. σκέψασϑαι 120 28. σκέψαι 148
9. 27.
Ἰσκευαζεῖ 132 25.
σκηπτός 126 58.
σκύφον προέτεινε Διονυσίῳ κτλ. 151 8.
σκώπτουσι è σκωπτομένοις 120 36 sq.
ο΄ σμάραγδον V. uao.
Σμικ(οίνης) 126 21. Σμικρίνη TI.
σός. σὰ χίαρι- aeol. 128 4.
cop 147 224. σοφός 120 52. 155 1. σοφῆς
150 19.
σπεῦδε 120 53. x
σπουδαίοις (opp. γελοίοις) 120 42.
στάχυν 143 26. στάχυος 10.
στέογε 120 55. :
στῆϑος. περὶ στήϑεσσ᾽ ἅπαλοῖσι 130 10. ἐνὲ
στήϑεσσι 14.
στόματα 155 7.
στρέφειν V. μεταστρ.
Στυγὸς ὅρκιον 147 208.
σύ, σοῦ, σέ etc. passim. σέο 133 4.
συγχοήϊσα]σϑαι 152 9.
σῦκα 156 12. (κάλλιστα) 9.
συμβαίνειν. τὸ συμβεβηκός 126 56.
συμβάλλειν 154 16.
συμφέρειν. τὸ συμφέρον 117 22. τὰ συμφέρο-
ντα 120 58.
συμφοράς 126 83.
συμφόρως 126 52.
συμφυὴς ὁμόνοια 149 13.
σύν 130 47. 147 190.
συνείσεται 126 38.
συνήϑη [κλίνην] 151 2.
συνοικίζειν 126 14.
συνορᾶν. συνεώραται 152 15.
σύντονον (νεῦμα) 128 26.
σφάλλει 136 14. τὸν σφαλέντα 184 4.
σφόδοα 126 21.
σχεδόν ti 126 78.
Σχοινεύς 180 12. -νῆος 34.
σώζει 149 12.
σῶμα 150 24. 158 10.
τανίσφυρος (κούρη) 130 6 n.
ταφάς 131 4.
Τάφιοι 181 16.
τάφον 3 181 7.
ταχέως 120 52.
ταχύ γ᾽ 40° 126 47. οὑτωσὶ ταχύ 5°.
τέ (τ᾽, 8), τέ - τε, τέ - καί passim.
τεκμήοιον 152 20.
τέκνον 120 60. 180 13.
τελεσσίεοον - παιᾶνα ?] Pind. 147 185.
τελευτᾶν. τοῖς αἰσχοῶς τελευτῶσι 120 31.
τέλος. ἐγγὺς δ᾽ ἢν τέλεος 180 46.
τεὸν αὐχένα 149 33.
τεχνῖται 152 6.
τέχναι 152 8, 10, 15. [22]. ‘le male arti ’
126 54.
τηλαυγέ᾽ ἂν κορυφάν Pind. 147 195.
τηλικαῦτα 148 18.
Τήνερον (1joma) 147 196.
τηρεῖτί(ε) 126 37.
[τὠϑη]σι δυστυχῆ (τὸν εὐτυχῆ) 126 76.
τιμή 128 20.
τιμιώτατον 135 20.
τὶς, τὲ etc. passim. εἴσω τις ἀγέτω τουτονί
126 42. suo] τι ποϑή - ἀκοῦσαι 138 4. σχε-
dov τι 126 78.
τίς, ti etc. passim. ti παϑών; 126 80. λέ-
yes δὲ τέ; TU. φράσαι τίς εἶμε 19.
τοιοῦτος (οἷος —) 120 59.
τοιουτοσί. τοιαυτί 158 22.
τόπους medic. 132 3. 6.
τοσοῦτος 126 57. 153 1.
τριάκοντα V. ἡμέρα
τοισάϑλιε 126 72.
τρίτος 130 46. 143 30.
τρίχωσις 189 5.
τρόμος 185 10.
τρόπος. χρηστὸς τῷ τρόπῳ 126 6. τρόπων
quid? 155 2 n.
τυγχάνειν 135 1. ἱππαρχῶν - ἔτυχεν 128 10. οὐ
τῶν τυχόντων 126 86. τυχόν 8 n.
100 INDICE
τυῖδ᾽ aeol. 123 9.
τύπτειν. tvwo[ 130 41.
τυτϑόν 188 4,
Τύχη 126 20 (cfr. Add.). τύχῃ 36 n.
τῶμον aeol. 128 3.
[ὑἹβροίζειν 153 2.
ὑγιαίνειν 117 24. 29.
ὑγιείας 147 181.
ὑγρασία 132 2.
[ὑἹγοῷ ovv. [ἐν]ύγρῳ 132 ὃ sq.
ὕδωρ 150 16.
υἱός. ὑῷ 126 15 n. Διὸς υἱέεῖ 188 9.
ὑπεράνω αὐτοῦ 151 4.
ὑπέρχεσϑαι. ἵιερός μ᾽ ὑπῆλϑε 184 5.
ὑπισχνεῖσϑαι. ὑποσχέσϑαι 185 18.
ὑπό c. gen. 185 7. 10. accus. 156 1.
ὑποσημαίνων 128 27.
ὑποτραυζλίζων ovv. ὑπότραυϊλος ovv. ὑπὸ
τραυϊλ 146 1.
(ὑπότρομος 135 10 n.).
ὑποχωρήσας 139 29.
φαίνεσϑαι. ἐφαίζνετο 128 14. φανοῦμαι 153 15.
φαλακρότητας 132 11.
φάναι. [φη]μί 117 32 φησί(») passim. φήσ᾽
126 75 n. (cfr. p. 87). ἔφη 135 14.
φανερά (tà) 126 53.
φάος 145 7.
φαύλοις φίλοις 180 21.
φέρειν 126 22. 27. 48. φέρον imperf. 183 8.
[φεύγον τα 135 9. φυγεῖν 130 34.
φϑείρειν 132 4 sq. 14.
φιλανϑρώπως 126 51.
φιλάργυρος 126 4. 21.
φιλεῖς 143 14. φιλεῖ! 147 67.
φιλονικεῖν 129 14 sq. n.
φίλος 120 21. 25. 52. (κίβδηλος) 186 17. (φαῦ-
λος) 21. δοκῶν εἶναι φ. 20. φίλην ἐς πατρίδα
γαῖαν 180 21.
φλέβας 132 24. Cfr. 18.
φοβερόν γε - τὸ συμβεβηκός 126 55.
φόβωι 135 8. $
φράσαι 126 19. 39. πῶς φράσω ; 78. πέφρα-
σται 149 28.
φρήν». ἔκστασις φρενῶν 126 SO.
φροῖνεῖν ? 136 1.
φρόνησις 148 5.
φροντίζειν. πεφρόντικε 126 48.
φύει 126 70 (Aeschyl.). ἔφυ -[ 145 4.
φυλάττειν. ἐφύλαξε 143 7.
Φυλόνομος 131 14.
φωνή 153 10.
7 nota critica mrg. 123 12.
χαλάσωμεν 156 23.
“Χαιρέας 126 87.
χαίρειν 120 21.
χαλκοχάρμ .-. 147 171.
z[co 198 4.
χάριτες τῆς πατρίδος 149 27. Χαρίτεσσι 147 193.
χάρμα γο[νεῦσιν 131 19.
χεῖν. Ἰχέων 147 192.
χειρί 180 44.
χειροτόνει (l. χειρονόμει) 120 53.
χελιδών 149 17.
χιτών 130 9. (medic.) 117 34.
χμγ 155° n. 1.
χολή 126 80.
χολοῦσϑαι. κεχολωμένος 147 192.
zoose 149 32.
Xopoù 126 46.
χοᾶσϑαι. χρῆσϑαι 152 14. χρῶ 120 18. χοώ-
μενος 136 16. 21.
χρημάτων 120 25. 126 47.
χρηστός 120 7. 11. (τῷ τρόπῳ) 126 6.
χούσεα μῆλα 130 41.
χουσείοισιν (1. yovosizow) 188 11.
χουσίον (f. χρυσία) 126 22.
χουσός 143 3.
τρεύδεσϑαι. μὴ weboy 120 44.
ψφευδογραφοῦνται 152 6.
τρεῦδος 152 22.
φυχή 155 3. ψυχῆς arovia 152 13. περὲ ψυ-
χῆς (ex. gr. ἀγωνίζεσϑαι) 130 32.
ὦ ἄνδρες ᾿Αϑηναῖοι 129 4 n. δαίμονες 126 55.
Ζεῦ 48. ϑύγατερ Σχοινῆος 130 34. ξένε
180 15.
ὧδ᾽ εἰπεῖν ἔπος (Eur.) 126 82.
᾿Ωκεανοῖο 147 181.
ὠκυπόδων σϑένος ἵππων 180 22.
Goa 156.7.
ὡς 126 11. 75. 135 23. 148 33. 144 16. 145
11. 19 etc. ὡς κάλλιστ᾽ 143 11.
ὥσπερ 152 ὃ. ;
ὥστε. ὥς ϑ᾽ ἅοπυια 180 48. ὥ. ο. infin. 126 51.
ὠφελήσας 120 44.
adire 8
agit 7
agmina nigra 7
alia sub imagine 2
ardet S
armatusque 7
arva 1
ascendit 2
aspexit 3
auro 4. 8
cernuntur 6
[ collumque 1
τος comas 8
_ conatur 8
crines 1 Martem-miscet 6. gauden-
cum 6 tes Marte puellae 7
currus 5 membra 5
— Danais 6 Memnon (niger) 7
defuit 4 miscet 6
diffudere 3 miseras 3
diva 3 miserabile visu 6
donis 2 moenia 4
ductoribus 6 nec 4
ἃ dfuxque] 8 niger (Memnon) 7. nigra
exuviae 5 (agmina) 7
᾿ fames 4 nudam 8
STRA foedatosque 1. foedataque 5 Pallas 2
__ Mur]ens 8 papillam 8
vi gaudentes 7 pater 6
gemuitque 5 pectora 3
gerit 1 per arva 1
e 4-.-ς--..9--.--------
Τὴ
ἡ
CA Li Ò
ιν dl |
ELENCO GENERALE DI PAROLE
B) Latino (n° 142).
haud tamen 3
Hector 4
heros 5
hie 5 ,
iamque 7
ig[nem] 4
imagine 2
[imi]tantia 9
indoluit 5
[ipse] 6
iratam 2
latus 1
lunam 9
magis 5
101
potentius 5
precibusque 2
puellae (plur.) 7
pugnis 3
-que 1 (bis). 2. 4. 5 (bis).
6. 7 (bis). 8
qui 4
resonabant 3
rogantes 2
sexum 8
[sodalis] 5
sua sub moenia 4
sub 2. 4
succincta 8
supplexque 6
tamen 5
templum 2
ter 4
tractus (partic.) 4.
Tritonia diva 3 n.
Troades 2
vendidit 4
(Vergilius) Aen. 477 sqg.
Introd.
victorisque 4
videbantur 7
vincere 8
viros 8
visu 6
n.° 121
n.° 138"
n.° 1487
Eo
a
Pa fà Pell
— i : E SEARTA
i TESTARE, ἀξ a or
Erp ἌΣ IR
past 4 KA AMUIARTYAN
Mt π 571pIA Ara ν
be piizsateca;
: AED 4, 07 EC αλδηα εὶς
vr IAYTAYCE}KANI be:
ro. I EMINIEIIHIN εἰ Wendy >
TE L PSA I
BULLI) RAYA: IMAY TE PAT A6158 È
“
DE Ἔλα; IA] XETT “42 KENIANYANE sd
@ E UA Aa
i Lu ἈΝ ΣΝ
ΠΣ ι γα ΠΆΙΣ
λλθρδιετὰ TATÀYTUIN FF
Rondò ΠΝ AITIPAGHA JA
rg : PODI
i αν è 3 È 7 A Lar, RARE
"CRA [ad PAY RA £ LAA A
5: 7 (ἀπ, "δ, ὌΝ
LORA PA
VI css no RATE γὴν."
N IVTPEITIAS
E] LRAITITICTIO dgr prajjs
£ DS Paro KE TI 1ATE e Bigper%; :
I
ἘΣ νι ninni ὁ...»
di
per >
se 292 | i IE
v γεν del FA
7} ἣν a |
* ἐῶν»... Δι ἢ)
net DAILY ὁ γα τε
“ΙΝ
-
Ἂς
moti An)
PA Papiri greci e latini
PLEASE DO NOT REMOVE
CARDS OR SLIPS FROM THIS POCKET
UNIVERSITY OF TORONTO LIBRARY
10 ZL pl SL 6£
Le MILO]
MIlASNMOC Lv 11N